Jan z Jenštejna
Jan z Jenštejna byl jednou z nejvýznamnějších a nejvzdělanějších osobností nejen duchovního světa, ale tehdejších Čech vůbec. Byl synem královského notáře Pavla z Vlašimě a Jenštejna a Markéty, dcery Jenklinovi. V letech 1369-1375 pobýval převážně v cizině, kde se věnoval studiím na italských universitách v Padově a Bologni, ve Francii v Montpellieru a v Paříži. Dosáhl tam takových znalostí, jak teologických, tak kanonického práva, že jej několikrát vybízel i francouzský král Karel V., aby se v Paříži stal universitním profesorem. Během svého života dosáhl 7. obročí.
Erb pánů z Jenštejna
Po návratu z ciziny (1376) byl jmenován na míšeňského biskupa a zanedlouho se po svém strýci Janu Očkovi z Vlašimě stal dokonce třetím pražským arcibiskupem (1379-1396). Král jej navíc jmenoval do funkce nejvyššího zemského kancléře (1379-1384). Jeho strmému životnímu vzestupu učinila přítrž až velká morová epidemie r. 1380, které se nevyhnul ani on. Tisíce lidem se tato choroba stala zhoubnou; Jenštejn však téměř jisté smrti jako zázrakem unikl, ale poznamenalo to celý jeho další život.
Busta Jana z Jenštejna v triforia Svatovítské kapituly. Zdroj: Wikimedia Commons
Předtím byl až přílišným idealistou a naplno si užíval života. Skládal traktáty a hymny, zajímal se o antické vzdělance, miloval hudbu, kterou i skládal, tanec, ale oddával se také turnajům a lovům.
Po vyléčení z nemoci došlo k celkové přeměně jeho osobnosti. Vedl přísně odříkavý život, nořil se do mystiky a praktikoval na sobě sebemrskačství, až byl napomínán v zájmu jeho zdraví. Trpěl různými vizemi, které jsou někdy přirovnávány k pozdější Johance z Arku. Docílil však toho, že na arcibiskupských statcích bylo zrušeno jako „pohanský zvyk" vymáhání tzv.odúmrtního práva na poddaných, o čemž později napsal svůj traktát i Jan Hus.
Roku 1386 zavedl svátek Navštívení P. Marie, který byl pak slaven po celé zemi a docílil i toho, že za pár let jej slavila celá církev.
Rázně však potíral cizí sekty a alchymisty. Trestal taktéž kněží, kteří se prohřešili. Myšlenkově byl spjat s družinou lidí kolem Jana ze Středy.
V roce 1391 potvrdil založení kaple Betlémské a staral se o stavbu chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Druhou stránkou věci byly nepřátelské střety mezi Jenštejnem a mladým králem Václavem IV. Ty z části pramenily v Jenštejnově propapežské podpoře Urbana VI. (Bartoloměj Prignanus), který se otevřeně stavěl proti českým stoupencům avignonského vzdoropapeže, mezi něž náležel i sám Václav IV. Jan z Jenštejna římskému papeži věřil natolik, že přehlížel některé jeho intrikánství i nečestnost jednání vůči sobě.
Jejich nepřátelství se stupňovalo celá 80tá léta, kdy byl Jenštejn nucen čelit i osobnímu nepřátelství králova milců, zejména Jana Čoucha ze Zásady a Zikmunda Hullera. Roku 1384 byl dokonce uvězněn na Karlštejně.
Vyvrcholením jejich nepřátelství byl ovšem až spor o převedení kladrubského opatství na biskupství, což mělo umenšit arcibiskupovu moc. Výsledkem ale bylo (1393) utýrání k smrti Jenštejnova generálního vikáře Johánka z Pomuka (Jan Nepomucký), kterého nakonec kázal král vhodit v pytli do Vltavy. Říká se, že Jan z Jenštejna zahájil kultovní úctu sv. Jana Nepomuckého, která vyústila r. 1729 v jeho kanonizaci.
Arcibiskup poznal, že náladový král je všeho schopný a začal se obávat i o svůj život. V letech 1393-1399 podnikl celkem tři cesty do Říma, ale ani u papeže se žádného dovolání nedomohl.Jan z Jenštejna se také ale vepsal do několika šlechtických sídel, která nechal nákladně přestavovat. Mezi ně patřil především rodový hrad Jenštejn (1375-1390) nedaleko Prahy. Během střetů s králem opustil Prahu a útočiště hledal na roudnickém hradě a Helfenburku u Úštěka, které také nechával významně přestavovat. V neposlední řadě, na svoji dobu za značnou sumu, nechal přestavět i hrad Kyšperk zvaný též Supí Hora. Jeho druhý název ale nemá co dělat s jeho erbem s motivem dvou supích hlav.
Pod jeho správu ale náležely i hrady jako Křivsoudov, na vězení přestavovaný hrad Hřídelík, či tvrz v Horšovském Týně. Tvrz Červenou Řečici obývali arcibiskupští purkrabí a samotní arcibiskupové sem nepříliš zajížděli. Jan z Jenštejna se tu však také párkrát ukázal.
Po příjezdu z ciziny také přechodně pobýval ve Vlašimi (1376), kde býval poručníkem svých příbuzných. Do roku 1377 měl v zástavě i tvrz v Kralupech nad Vltavou. Společně s bratry držel hrad Červenou Horu (1379-1390). Při své poslední cestě do Říma zde již zůstal. Byl mu udělen (1399) titul latinského patriarchy alexandrijského. Rok na to zemřel, pochován v basilice sv. Praxedy.
Diskuse: Jan Nepomucký, Václav IV., Jan z Jenštejna.