Wiprecht z Grojče
Wiprecht z Grojče byl synem Wiprechta, který měl držby v panství Stendal-Tangermünde a Sigeny, dcery markraběte z Grossleinungen. Narodil se okolo roku 1050.
Někdy okolo roku 1070 mění dosavadní panství za purkrabství v Grojči (u Lipska). Posléze se stává předním spojencem českého knížete Vratislava II. a jeho přítelem, přímluvou u Jindřicha IV. (1080) mu pomáhá ke královskému titulu.
Spojenectví s Vratislavem Českým a z toho vyplývající podpora Jindřicha IV. v Říši znamená pro Wiprechta počátek územního a mocenského rozmachu. Grojčské panství je mu uděleno dědičně, získává další dva hrady. Po svatbě s Vratislavovou dcerou Juditou získává jako věno bývalé území Nišanů, Labskou kotlinu, část Budyšínska a je podpořen proti místní opozici. Ta se ho snaží v roce 1089 zabít. Spiklenci jsou pochytáni oslepeni a Wiprecht jim zabavuje jejich majetky.
Náhrobek Viprechta z Grojče, Pegau, okolo roku 1230. Zdroj: Wikimedia Commons
Svých skutků lituje, vydává se na pouť do Říma a Santiaga de Compostela, staví dřevěný kostel nad řekou Eula a zakládá pegavský klášter, který je později vyňat z moci biskupa. Z Čech přejal rotundu, postavil dvě: v Grojči a Knautnaundorfu.
Judita umírá v roce 1109, Wiprecht se žení s Kunhutou z rodu Beichlingenů.
I po Vratislavově smrti se aktivně zapojuje i do české politiky, je přítomen volbě nového biskupa, v bratrských tahanicích o knížecí stolec podporuje Bořivoje, proto upadá v nemilost u císaře. Jeho syn Wiprecht je vězněn na hradě Hammerstein, propušten je až za postoupení Nišanska a dalších tří míst. Z hraběte se stává vůdce saské opozice vůči Jindřichovi, je nad ním vynesen rozsudek smrti, nakonec tráví tři roky ve vězení.
Poté dosahuje územní velikosti svých držav, kupuje Dolní Lužici (1123) a získává i Míšeňsko, které uhájí proti Wettinům.
Brzy (22.5.1124) umírá v klášteře v Pegově (Pegau), který sám založil.