Kateřina Savojská
Kateřina Savojská byla desátým potomkem Amadea V. Savojského a jeho druhé paní Marie Brabantské. Pro evropský “svatební” trh byla zajímavá mimo jiné také tím, že byla neteří Markéty, manželky římského krále Jindřicha VII. (tím tedy sestřenice Jana Lucemburského) a tudíž potencionálního ženicha sbližovala s lucemburskou dynastií.
Vyjednávání o dynastickém sblížení Lucemburků, kteří byli zrovna na výsluní moci a vraždou pokořených Habsburků začala r. 1310. Jindřich VII. Lucemburský právě úspěšně oženil svého jediného syna Jana s Eliškou, dědičkou Čech a rozhodl se vyslyšet volání italského dobrodružství. V září se tedy rozloučil s Janem a ve společnosti manželky a obou bratrů vyrazil na římskou jízdu. Jedním z účastníků italského tažení byl také Leopold, rakouský vévoda zavázaný slibem z r. 1309, že se zúčastní na vlastní náklady a poskytne sto jezdců a sto střelců. Oplátkou za tento slib byla říšská klatba a konfiskace majetku Jana Parricidy a dalších královrahů.
Leopold byl tehdy asi sedmnáctiletý mladík a během římské jízdy se mnohokrát vyznamenal. Největší hrdinství prý prokázal během milánského povstání.
Svatba obou mladých lidí se konala až na svatodušní svátky r. 1315. Kateřina se podílela na politice svého výbušného chotě a udržovala kontakt s papežem Janem XXII.
Z manželství se narodily dvě dcery. Anežka se stala slezskou vévodkyní, manželkou Bolka II. Malého a Kateřina se provdala za pikardského šlechtice Enguerranda VI. z Coucy a po jeho smrti za Konráda II. z Hardeggu.
Kateřinin prý drobný vzteklý rakouský manžel se stále někde harcoval a válčil až ho r. 1326 ve Štrasburku zastihla smrt. Kateřina přežila Leopolda o celých deset let. Je pohřbena v Lavanttalu v Korutanech.