Kunhuta Švábská
rodiče: Filip Švábský a Irena Byzantská manžel: Václav I. Český děti: Vladislav (manž. Gertruda Babenberská), Přemysl (manž. Markéta Babenberská a Kunhuta Haličská), Božena – Beatrix (manž. Ota III. Braniborský), Anežka (manž. Jindřich Jasný Míšeňský)
Kunhuta Švábská (nebo též Štaufská) se narodila pravděpodobně roku 1200 jako dcera krále Svaté říše římské, nejmladšího syna Fridricha I. Barbarossy, Filipa Švábského a Ireny Byzantské. Protože však již od roku 1198 panovalo v Říši dvojvládí, stala se brzy malá Kunhuta objektem sňatkové politiky svého otce, který tímto způsobem lákal do svého tábora spojence, a to včetně českého krále Přemysla Otakara I. Přemysl se totiž sice nejprve přiklonil na stranu Filipa, shodou vnějších okolností přešel do tábora jeho soupeře, Oty Brunšvického, aby se záhy vrátil k Filipovi. Filip Švábský si chtěl Přemyslovu podporu udržet, takže roku 1207 jeho tehdy dvouletému synovi Václavovi zasnoubil svou dceru Kunhutu. Pikantní náboj těchto zásnub spočíval v tom, že Václav byl Přemyslovým synem z jeho druhého svazku s Konstancií Uherskou, přičemž prvorozený syn z prvního svazku s Adlétou Míšeňskou Vratislav stále žil a hlásil se o svá práva. Filip Švábský dal tímto gestem najevo, že Konstancii považuje za právoplatnou Přemyslovu manželku a současně si ho jako spojence natolik cení, že mu nevadí ani neuspořádané manželské poměry českého krále.
Po smrti krále Filipa roku 1208 Kunhuta pravděpodobně trávila nějaký čas v klášteře, poté byla odeslána k výchově na pražský dvůr. Roku 1224 došlo k sňatku mezi Kunhutou a Václavem, roku 1228, tedy ještě za života Přemysla Otakara I., pak i ke královské korunovaci. Roku 1230 zemřel král Přemysl, z Kunhuty se tak rázem stala první dáma v zemi, i když o její účasti ve veřejném životě nemáme příliš zmínek (do jisté míry ji zastupovala Václavova sestra, sv. Anežka). Malou výjimkou je rok 1234, kdy s pomocí manžela Václava založila klášter Marienthal (Mariino údolí) v tehdejším Žitavsku, součásti Českého království, nyní v Německu. Původně benediktinská fundace byla roku 1237 začleněna do řádu cisterciáckého.
Král Václav, jak známo, volné chvíle rád trávil na lovu, především v křivoklátských lesích, Kunhuta se obklopila převážně německy mluvící družinou, kterou si pravděpodobně přivedla již s příchodem na pražský dvůr (mezi dvorními dámami měla být také Sybila, později paní z Křižanova a mj. matka sv. Zdislavy z Lemberka).
Konec jejího života nebyl příliš šťastný. Již počátkem ledna roku 1247 náhle zemřel její prvorozený syn Vladislav, v létě se rozhořela válka mezi druhorozeným synem Přemyslem a jejím manželem, králem Václavem. Kunhuta zemřela uprostřed bojů, 13. září 1247, když ani syn, ani manžel se nezúčastnili jejího pohřbu. Je pochovaná v klášteře Na Františku své švagrové, sv. Anežky.
O její povaze či vztahu k manželovi toho mnoho nevíme. Václavovi porodila nejméně pět dětí (Vladislava, Přemysla, Boženu – Beatrix, Anežku a jednu dceru neznámého jména), přitom jejich vztah je v českých dějinách označován jako chladný. Přitom se však předpokládá, že minimálně v začátcích jejich manželství na něj určitý vliv měla a že Václavova záliba v německé rytířské kultuře, do Čech proniknuvší právě za jeho vlády, je především její zásluha.