Hedvika ze Schaunberga
rodiče : Jindřich II. ze Schaunberga a Heilwiga z Plain a Hardegu
manželé : Jindřich III. z Kuenringu, Vok I. z Rožmberka, Fridrich ze Stubenberga
děti : ze sňatku s Rožmberkem dva synové Jindřich I. z Rožmberka a Vítek II. z Příběnic
Hedvika ze Schaunberga pocházela z jednoho z nejmocnějších hornorakouských rodů. O datu jejího narození mi bohužel není nic bližšího známo.
K uzavření manželství mezi Vokem I. z Rožmberka a Hedvikou došlo na počátku roku 1257, kdy byla Hedvika již vdovou po Jindřichovi III. z Kuenringu. Slovy Břežanovými: “již stařec mladici pojav, zplodil s ní dva syny…”. Otázkou je, jak vysoký či nízký věk měl mít muž, který byl pro Václava Břežana stařec.
Cisterciácký klášter Vyšší Brod založený r. 1259 Vokem z Rožmberka, měl jako mateřský klášter rakouský Wilhering z kraje ovládaného Schaunbergy. Dá se tedy předpokládat, že na výběr řádu cisterciáků pro nově zakládaný klášter měla vliv právě Vokova manželka Hedvika a také dobré vztahy mezi oběma rody. Wilhering byl totiž rodovým klášterem Schaunbergů. Nedatovaná fundátorova žádost o založení nového kláštera pochází zřejmě již z r. 1258, rok po svatbě s Hedvikou. Za zakládací listinu vyšebrodského kláštera je považována konfirmace biskupa Jana III. z Dražic datovaná 1. června 1259. Jako fundátor je jmenován Vok z Rožmberka, po jeho boku vystupuje manželka Hedvika a dává k založení a obdarování svůj souhlas. Vokovi příbuzní Vítek a Budivoj z Krumlova se též kladně vyjadřují k fundaci a přispívají k obdarování kláštera. Klášter získává četné majetky z české i rakouské strany. Vyšebrodský klášter se stal centrem německého písemnictví v jižních Čechách a také rodovým klášterem Rožmberků. Do dnešních dnů je zde pohřbeno přes deset generací Rožmberků.Prvním pohřbeným byl shodou okolností právě jeho zakladatel Vok I. z Rožmberka, který zemřel 3.06.1262 ve Štýrském Hradci a Hedvika ho přežila o celých 53 let.
Správa panství byla po Vokově smrti vedena Hedvikou, která se nechávala zastupovat svými bratry a synovci, kteří vystupovali jako patroni nezletilých Rožmberků Jindřicha I. a Vítka. V r.1273 mezi Přemyslem Otakarem II. a vyšebrodským klášterem došlo k výměně několika vesnic. Tato výměna měla posílit postavení královského města Budějovice. Podstatné je , že za nezletilé Rožmberky potvrdil výměnu Hedvičin bratr Wernhard ze Schaunberga. 19. března 1274 se na Rožmberku členů konalo jedno z velkých shromáždění celého rodu (všech čtyř větví Vítkovců) , významných sousedů a duchovních, kterého se zúčastnili i bratři Hedviky Wernhard a Jindřich ze Schaunberga (jmenováni v čele svědečné řady). Došlo k darování kostela v Raabsu Vyšebrodskému klášteru a pravděpodobně se projednával i přístup ke králi Přemyslovi.
Syn Vítek následoval otce do hrobu 22.9.1277 za blíže nevyjasněných okolností. Vedl v tu dobu spolu s bratrem odboj proti Přemyslu Otakarovi II. Koncem roku se král s Jindřichem smířil a mladý Rožmberk se v létě 1278 prokazatelně chystal následovat svého panovníka do bitvy s Habsburkem na Moravské pole.
Co v tu dobu dělala Hedvika nám není známo, stejně jako nevíme o datu jejího třetího sňatku s Fridrichem ze Stubenberga. Po třetím sňatku žila s manželem ve Štýrsku.
Roku 1304 (12.04.) Jindřich jako vděčný syn věnoval své matce statky Eibenstein a Plessberg v Rakousku a dnešní Horní Stropnici s výhradami (dle Břežana “do smrti toliko k užívání”).
Hedvika za Schaunberga zemřela 13. února 1315 a přežila tak o pět let i syna Jindřicha. Je pohřbena v cisterciáckém klášteře Rein v dnešním Rakousku.
Paní Hedvika údajně podporovala německou duchovní literaturu, dala podnět k přeložení části latinských legend do němčiny ( Märterbuch). Pravděpodobně ona stála za založením Vyšebrodského kláštera a možná společně se svým rodem za vzpourou Vítkovců proti králi.
Rod Schaunbergů se stal nejbližším spojencem Rožmberků až do počátku 15. století (tehdy byl na hradě Schaunbergu uvězněn a ukryt zajatý král Václav IV.).