Menhart

Biskup Menhart (v latinských pramenech uváděný jako Meinhardus) byl významnou postavou českých církevních dějin 12. století. Působil jako pražský biskup v letech 1122–1134.

Menhart pocházel z bavorského prostředí, konkrétně z Bamberku, který byl v 12. století významným centrem vzdělanosti a církevní reformy. Do Čech přišel jako zkušený klerik a jeho zvolení pražským biskupem v roce 1122 nebylo náhodné. Šlo o strategický tah knížete Vladislava I., který hledal někoho, kdo by dokázal propojit českou církev s moderními evropskými trendy a upevnil vztahy s Říší.

Jedním z nejzajímavějších aspektů Menhartova pontifikátu byl jeho blízký vztah s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, jednou z největších postav tehdejší střední Evropy. Tito dva muži tvořili tandem, který se snažil o reformu církve v českých zemích (tzv. gregoriánská reforma). Společně usilovali o větší nezávislost církve na světské moci a o morální obrodu kléru. Jejich spolupráce překračovala hranice diecézí a ukazovala na neobvyklou jednotu tehdejší církevní správy na Moravě a v Čechách. ¨

V roce 1130 se Menhart společně se Zdíkem vydal na riskantní a logisticky náročnou cestu do Svaté země. Během této cesty v Čechách došlo k pokusu o atentát na Soběslava I., přičemž spiklenci na mučidlech ukázali na biskupa jako inspirátora puče. Biskup se poté z nařčení musel obhajovat, jeho vztahy s knížetem to trvale poškodilo. Biskup Menhart zemřel 2. července 1134.

Diskuse: Biskupové, arcibiskupové.