Po nástupu na český trůn se mladý Jan potýkal především s českou šlechtou. Vyrostlý ve francouzském prostředí věřil, že bude nezpochybnitelná hlava království a šlechta mu bude poslušna. Naopak sebevědomá šlechta po výběru několika králů usilovala, aby byla oním krkem, který hlavou království otáčí. Kromě konfliktu panovníka se šlechtou první dekádu vlády Jana Lucemburského také provázel souboj o titul římského krále.
Fridrich Sličný (německy Friedrich der Schöne, cca 1289 – 13. ledna 1330) byl rakouský vévoda z rodu Habsburků a v letech 1314–1325 jeden ze dvou římských králů (tedy panovníků Svaté říše římské), kdy soupeřil o moc s Ludvíkem IV. Bavorem z rodu Wittelsbachů.
Ludvík IV. Bavor z rodu Wittelsbachů (narozen kolem roku 1282/1287, zemřel 11. října 1347), byl významnou postavou středověké evropské politiky. Původně byl bavorským vévodou, avšak proslavil se především jako římský král od roku 1314 a císař Svaté říše římské od roku 1328. Jeho vláda byla poznamenána dlouholetými spory, zejména s papežstvím a později s rodem Lucemburků.