Jan Žižka

14. červenec, výročí bitvy na Vítkově. Ale byla to skutečně bitva? Detailní líčení našeho korunního svědka Vavřince z Březové, které opakují všichni následující čeští kronikáři, připomíná spíše jakési zmatené pobíhání a dobývání. A proběhla opravdu? Němečtí kronikáři (dokonce ani saští – a to Sasové měli nést hlavní tíhu boje na císařské straně) o ní totiž zhola nic nevědí. Budou se asi opět klást věnce pod pomník Jana Žižky z Trocnova, největší to jezdeckou sochu na světě. Ovšem podle Vavřince tehdy Žižka na koni vůbec nebyl, navíc trestuhodně zanedbal přípravy k obraně a sám málem bídně upadl do zajetí. Museli ho před debaklem zachraňovat pražané a stal se přitom zázrak se svátostí oltářní, o čemž nepochybuje zmíněný kronikář?

Období husitské revoluce, vyplněné četnými konflikty, bitvami a spory, přineslo řadu příběhů naplněných dramatickým děním. V jednom takovém střetu proti sobě stanuli dva muži, kteří zpočátku byli na stejné straně barikády, ale záhy se dostali do postavení nesmiřitelných protivníků. Šlo o Jana Žižku a táborského kněze Martina Húsku, zvaného Loquis (Mluvka).