Jindřich VII.

Karel IV. Kapitola II. Vzestup Lucemburků a Karlovo dětství (1309-1323)

Přeji si proto, aby vám nebylo tajno, že mého otce jménem Jan zplodil Jindřich VII., císař římský, z Markéty, dcery vévody brabantského. Jan pojal manželku jménem Elišku, dceru Václava II., krále českého, a obdržel s ní Království české, poněvadž nebylo mužského potomstva v královském rodě českém. I vyhnal Jindřicha, vévodu korutanského, který měl za manželku starší sestru řečené manželky, která později zemřela bez potomstva; ten obdržel Království české pro onu sestru dříve než Jan, jak se o tom vypráví jasněji v českých kronikách. Tomuto Janovi, českému králi, se narodil v Praze z královny Elišky prvorozený syn jménem Václav léta Páně tisícího třístého šestnáctého, dne 14. května o páté hodině ranní.

Nástup Lucemburků na český trůn

Po násilné smrti posledního mužského Přemyslovce Václava III. v srpnu 1306 se velmi rychle zformovaly dvě strany soupeřící o titul českého krále. Převahu mezi českou šlechtou měl zpočátku Jindřich Korutanský, manžel Přemyslovny Anny. Korutanského vévodu z rodu Menhartovců ještě v létě 1306 vyhání z Čech Rudolf Habsburský se svým otcem Albrechtem, toho času římským králem. Nakonec tím, kdo nakonec zasedne na trůnu českých králů dědičně, není ani Habsburk nebo Menhartovec, ale dynasta z dalekého Lucemburska. Jediný syn lucemburského hraběte a tenhy i římského krále Jindřicha VIII Jan. Na konci roku 1310 na český trůn dědičně nastupují Lucemburkové.

Vláda Jana Lucemburského I. (1310-1320)

Po nástupu na český trůn se mladý Jan potýkal především s českou šlechtou. Vyrostlý ve francouzském prostředí věřil, že bude nezpochybnitelná hlava království a šlechta mu bude poslušna. Naopak sebevědomá šlechta po výběru několika králů usilovala, aby byla oním krkem, který hlavou království otáčí. Kromě konfliktu panovníka se šlechtou první dekádu vlády Jana Lucemburského také provázel souboj o titul římského krále.