Ladislav Pohrobek

Ve stínu Lucemburků V letech 1307 – 1308 ztratili Habsburkové českou a posléze i římskou korunu. Král Albrecht, který zahynul tak nešťastně z rukou svého vlastního synovce, po sobě zanechal celkem pět synů. Ti přebírali dědictví ve velmi obtížné mezinárodní situaci. Římský trůn totiž získali s podporou Francie Lucemburkové. Novým vládcem středověkého impéria se tak stal dosavadní lucemburský hrabě Jindřicha VII. (1308 - 1313), který už o pouhé dva roky později pomohl svému jedinému synovi Janovi dosáhnout českého trůnu, z něhož byl konečně vytlačen neoblíbený Jindřich Korutanský. Pro Habsburky to byla hořká pilulka. Lucemburkové tehdy prožívali stejně rychlý a nečekaný nástup do vrcholné evropské politiky, jakým si Habsburkové prošli v poslední čtvrtině 13. století. Prestiž habsburské dynastie ve střední Evropě proto v důsledku těchto událostí povážlivě poklesla, o to více, že Albrechtovi synové nedokázali uhájit rodové državy ve Švábsku, o které z větší části přišli po prohrané bitvě u Morgartenu, kde jim známá Stará švýcarská konfederace uštědřila v roce 1315 drtivou porážku.

Jan Jiskra (asi 1400 – po 1469) byl významný český a později uherský válečník a diplomat, jeden z nejznámějších českých kondotiérů 15. století.

Alžběta Lucemburská (1409–1442) byla jednou z nejvýznamnějších a nejaktivnějších žen na středověkém českém, uherském a římském trůně. Byla poslední přímou dědičkou slavného lucemburského rodu a její život byl plný dramatických politických bojů, zvláště po smrti jejího manžela.

Ladislav Pohrobek (1440–1457) byl český a uherský král z rodu Habsburků. Své přízvisko Pohrobek získal proto, že se narodil čtyři měsíce po smrti svého otce, císaře Albrechta II. Habsburského.

Albrecht II. Habsburský (1397–1439) byl rakouský vévoda, který se zapsal do historie především tím, že po smrti svého tchána, císaře Zikmunda Lucemburského, zdědil hned tři královské koruny: českou, uherskou a římskou.