Albrecht II. Habsburský

redakce
Albrecht II. Habsburský (1397–1439) byl rakouský vévoda, který se zapsal do historie především tím, že po smrti svého tchána, císaře Zikmunda Lucemburského, zdědil hned tři královské koruny: českou, uherskou a římskou.

Albrecht II. Habsburský (v Rakousku známý jako Albrecht V.) se narodil v roce 1397 jako jediný syn rakouského vévody Albrechta IV. a jeho manželky Johany Bavorské. Po smrti svého otce v roce 1404 se stal jako sedmiletý vévodou rakouským (jako Albrecht V.). Vzhledem ke svému nízkému věku za něj zpočátku vládli poručníci. Rakouské země tehdy čelily vnitřním rozbrojům, a i později za Albrechtovy vlády nebyla situace zcela stabilní.

V českých zemích, které byly rozvrácené husitskými válkami, hrál Albrecht významnou roli. Jako spojenec a později i příbuzný Zikmunda Lucemburského aktivně bojoval proti husitům a snažil se udržet kontrolu na Moravě, kterou dostal od Zikmunda do zástavy (1423).

V roce 1421 se Albrecht oženil s Alžbětou Lucemburskou, jedinou dcerou římského císaře, uherského a později českého krále Zikmunda Lucemburského. Tento sňatek měl zásadní politický význam – spojil habsburskou dynastii s lucemburskou a připravil Albrechtovi cestu k nástupnictví v zemích Koruny české, Uhersku a Svaté říši římské. Sňatek také zpečetil spolupráci mezi Habsburky a Lucemburky v boji proti husitskému hnutí v Čechách.

Po Zikmundově smrti v roce 1437 se Albrecht stal uherským králem (jako Albrecht I.). Byl korunován v Székesfehérváru a hned musel čelit turecké hrozbě i vnitřním konfliktům s uherskou šlechtou. Ve stejném roce byl zvolen i českým králem (také Albrecht I.) – jako manžel Zikmundovy dcery měl legitimní nárok, ale jeho postavení v Čechách bylo velmi komplikované.

Římský, uherský a český král Albrecht II. (anonymní malba z 16. století)

V Čechách stále dozníval husitský odkaz a země byla nábožensky i politicky rozdělena. Albrecht byl katolický panovník, nepřijatý částí kališnické šlechty, a jeho faktická moc byla omezená. Přesto byl v prosinci 1437 přijat jako český král, především díky kompromisu s umírněnou částí stavů.

V roce 1438 byl v kurfiřtském shromáždění zvolen římským králem (jako Albrecht II.), čímž se de facto stal i následníkem titulu císaře Svaté říše římské. Korunován však již být nestihl. Jeho vláda byla tedy rozsáhlá, ale krátká a plná problémů.

Albrecht zemřel 27. října 1439 ve věku 42 let v táboře u města Neszmély v Uhrách, pravděpodobně na úplavici (někdy se uvádí i mor nebo epidemie mezi vojskem). Zemřel během vojenské výpravy proti Turkům, aniž by se dočkal posílení své moci. Jeho smrt zanechala střední Evropu v nejistotě, protože nezanechal dospělého dědice.

Jeho manželka Alžběta byla tehdy těhotná a v roce 1440 porodila syna Ladislava, známého jako Ladislav Pohrobek (protože se narodil po otcově smrti). Ten se později stal českým i uherským králem, ale zemřel mladý a bezdětný, čímž se tato větev Habsburků uzavřela.