Horní vrstva městského obyvatelstva (patricijové – v dnešní době se však začíná více užívá pojem „městská elita“), která se vyznačovala velkým bohatstvím a vlivem, představuje významnou složku středověkých a raně novověkých královských měst. Patriciát tvořily rody vzájemně propojené sňatky, jimž se podařilo udržet si výsostné postavení po několik generací. Jejich příjmy pocházely především z obchodu a důchodů plynoucích z držby nemovitého majetku. Bydleli ve velkých, často kamenných domech. Bojovali na koni, nosili štít a přilbu, své syny posílali studovat na univerzity a používali rodové znaky i pečeti.1 Nejvýznamnějším a nejbohatším středověkým patricijským rodem v pražském souměstí byli Velflovici.
Vladycký rod vzešel z pražské patricijské rodiny Velfloviců. Zakladatelem byl Meinl Dubec, staroměstský konšel, který v polovině 14. století získal majetek v obci Dubeč a vybudoval zde tvrz, čímž položil základy pro přechod rodiny k venkovské šlechtě. Jeho syn Jan I. Dubecký plně upevnil šlechtické postavení rodu, přijal predikát „z Dubče“ a významně rozšířil rodové majetky, zejména akvizicemi panství Průhonice a Vinoř. Během husitských válek se rod Dubečských z Dubče, ač zpočátku katolický, postupně adaptoval na měnící se politické poměry, přičemž Janovi synové se přiklonili k husitskému hnutí.
Následující studie pojednává o historii vladyckého rodu Dubečských z Dubče. Tento rod vzešlý z pražské patricijské rodiny Velfloviců a odvozující svůj predikát od obce Dubče, která je dnes součástí Prahy, se vyskytuje v pramenech v letech 1343—1508. Ve své době patřil k úspěšným zástupcům nižší šlechty v Kouřimském kraji. Dosavadní historikové se rodu věnovali pouze okrajově, a proto nevešel ve větší známost, a to ani v lokalitách s ním úzce spojených. Tento článek přináší nové a doposud nepublikované informace o tomto rodu, a zároveň shrnuje současný stav bádání.
Jan ze Středy (latinsky Johannes Noviforensis, německy Johannes von Neumarkt; cca 1310 -- 23. nebo 24. prosince 1380) byl jednou z nejvýznamnějších postav dvora císaře Karla IV. Působil jako vlivný diplomat, církevní hodnostář a průkopník humanismu v českých zemích.