Původně litevský velkokníže využil příležitosti po smrti uherského a polského krále Ludvíka. Slibem křestu sebe i Litvy získal ruku dědicky polského království, Hedviky. Jeho vláda tak znamenala personální unii mezi Polskem a Litvou a vytvoření jednoho z důležitých aktérů v středovýchodní Evropě. Vladislav, i díky vítězství u Grunwaldu, je považován za jednoho z nejdůležitějších polských panovníků.
Václav II. využil nestability u severního souseda k pokusu Polsko ovládnout.
Boleslavův otec Měšek byl prvním písemně doloženým vládcem Polska. Přijal křest, navázal styky s císařstvím, v boji proti českému knížeti Boleslavu II. získal Malopolsko s Krakovem a Slezsko. Následovníkovi, který ovšem nebyl vůbec jistý, zanechal stabilní státní útvar se zhruba miliónem a čtvrt obyvatel, schopný expanze a dalšího upevnění. Tyto dvě slovní spojení ve zkratce vystihují vládu jeho syna Boleslava budoucími zvaného Chrabrým nebo Velikým.
Velkokníže Vitold (litevsky Vytautas Didysis) byl jedním z nejvýznamnějších panovníků v dějinách Litvy a středovýchodní Evropy. Pod jeho vládou dosáhlo Litevské velkoknížectví svého největšího územního rozmachu.