Zpět

Jan IV. z Dražic

Popis:
Budoucí biskup se narodil zřejmě někdy kolem roku 1260 jako syn Řehoře z Litovic a neznámé matky. Pocházel z rodiny nižší šlechty, která měla blízko k panovníkovi a která měla silnou duchovní tradici; jeho dva příbuzní byli také pražskými biskupy – Jan II. (1226–1236) a Jan III. (1258–1278).
Víme, že Jan byl roku 1274 kanovníkem v Praze, v roce 1287 získává jáhenské svěcení a po smrti Řehoře Zajíce z Valdeka se v roce 1301 stal dalším pražským biskupem. Dne 10. prosince získal z rukou Petra z Aspeltu (tehdy zastával post basilejského biskupa) biskupské svěcení. Snad i jeho původ z řad nižší šlechty a poslušnost rodu panovníkovi, jemuž vděčil za zvolení, mělo vliv na to, že Jan IV. z Dražic nebyl nikdy vrcholným politikem a diplomatem, ale „pouze“ přičinlivým správcem své diecéze.

Po vymření Přemyslovců nebyl tedy takovou výraznou osobností, která by otáčela kolem dějin, později podporuje volbu Jana Lucemburského a po celé trvání episkopátu lze Jana považovat za králova věrného pomocníka – v roce 1313 se účastní říšského sněmu v Norimberku a v létě 1315 je zemským správcem; biskupská hotovost se připojila k tažení na Slovensko.

V létě 1308 svolal synod českého kléru, hlavním tématem je ochrana kleriků a církevního majetku, akutní problém éry slabých panovníků a rozvratu země. O tři léta později nacházíme Jana z Dražic jako jediného zástupce středovýchodní Evropy na koncilu ve Vienne, kde „nasál“ řadu reformních myšlenek, které začal po svém návratu uplatňovat i ve své diecézi. Do Čech se biskup vrací na přelomu května a června 1312 a záhy svolává další synod, ústředním tématem je nyní disciplína kléru.

Téhož nebo následujícího roku do Čech přijíždí mistr Richardin z Pavie, zřejmě na pozvání biskupovo, práce tohoto mistra jsou ovšem k Janově smůle záhy prohlášeny za heretické. Biskup se kvůli tomu v letech 1315 a 1316 několikrát dostává do konfliktu s inkvizicí.

Dalším problémem je Jindřich ze Šumburka, příslušník mocné šlechtické strany, který se během viennského koncilu stává proboštem v Litoměřicích. Po návratu ho biskup sesazuje a dosazuje sem svého kandidáta Alberta z Dubé. Biskup Jan se dostal do sporů také s žateckými minority, kteří pohřbili Sulislava z Pnětluk, přestože zemřel v klatbě.

Všechny výše zmíněné události dostaly Jana do problémů, které nebyl sto vyřešit sám. Sesazený Jindřich z Šumburka obvinil Jana u kurie z podpory kacířů (1316), načež byl biskup papežem sesazen z úřadu a povolán do Avignonu (1318). Jako světské ochránce církevních majetků po dobu své nepřítomnosti biskup vybral Jindřicha z Lipé, Viléma Zajíce z Valdeka a bratry z Čakovic, o duchovní aspekty se staral mistr Oldřich z Paběnic a břevnovský opat Bavor z Nečtin. Celá pře se protáhla na dlouhých jedenáct let, Jan z Dražic se vrací do Čech až v roce 1329. V Avignonu nezahálel, poznával tamní kulturu i mentalitu, z Říma zve do Čech stavitele Viléma, který postaví v Roudnici nad Labem most.

Závěrečná léta svého episkopátu věnuje kromě správy duchovenstva rozsáhlé stavební a kulturní činnosti. Zvelebuje biskupský dvůr v Praze, zde nechává postavit kostel sv. Jiljí, další kostel, zasvěcený svaté Ludmile staví ve svých Dražicích, které přestavuje na výstavnou rezidenci hodnou biskupa. Významné jsou jeho zásluhy v Roudnici, kde opravuje hrad a nechá stavět most, v roce 1333 je zde založen augustiniánský klášter (první klášter založený biskupem). Zakládá Benátky nad Jizerou. Přiváží z Francie mnoho knih, které nechává opisovat, za jeho funkčního období sepisuje František Pražský svou kroniku.

Pražský biskup Jan IV. z Dražic umírá 5. ledna 1343, jeho nástupcem se stává Arnošt z Pardubic.