Na rozdíl od Vánoc, nepřikládal středověký člověk konci roku přílišnou důležitost.

Nejstarší zachovaný opis Hodětínova vojenského řádu pochází z 17. století ze sborníku staroměstského kancléře Jakuba Včelína².

Rytierske rády sú neuveriteľne zaujímavým fenoménom. Zároveň však patria medzi najnepochopenejšie. Jeden extrém ich považuje za fanatikov, schopných bez milosti vraždiť inovercov či heretikov, druhý ich ( trocha „nespravodlivo“ hlavne templárov ) pokladá zasa za strážcov ezoterických tajomstiev , neuveriteľného bohatstva a večných konšpirátorov.... Nefunguje ani to, „že pravda bude niekde v strede..“ Na dodnes existujúcom rytierskom ráde sv. Jána Krstiteľa sa môžeme pokúsiť nájsť odpovede (bude ich určite viac) na otázku, čo to boli rytierske rády?

Kosmova kronika zmiňuje lokalitu Sekirkostel. Latinský text bývá překládán Sekyř kostel. V originálech kroniky se vyskytuje: Secircostel, Sekyrcostel, Secircastel a t. zv. Lipský rukopis má jen Dvůr u Sekir. V Kosmově kronice je spojován s Dvorem, byl to Dvůr u Sekyř kostela. Originální text ho nazývá „curtem“. Dvůr bylo v 7.-13. století sídlo panovníka, místo, kde stál jeho „stolec“. To platilo i o církvi, papežský dvůr dal jméno i celé církevní organizaci curie. Na dvoře sídlil panovník, nebo biskup a konaly se zemské sněmy, soudy, nebo církevní shromáždění a synody. Výraz „Curtem“ v latině pochází ze starobylého cohort, nepřístupný, chráněný a uzavřený prostor. Odtud i sevřený bojový útvar „cohorta“.

Jedna z hlavních bitev během krutých válek proti Albigenským v jižní Francii na počátku 13. století. V únoru 1213 byla situace pro Simona z Montfortu příznivá a ovládal značnou část území hrabství Foix a Comminges. Pouze hrabství Toulouse mu odolávalo. Po dohodě s hrabětem Raymondem z Toulouse se s ním pokusil vyjednávat v Lavauru král Pedro II. Aragonský. Oba mocní rivalové nyní spojili síly proti Simonovi z Montfortu. Pedro měl u katolické církve velký kredit a sám byl považován za velkého katolického vůdce. Společně s Alfonsem VIII. Kastilským a Sanchem Navarrským porazili arabsko-berberské vojsko Miramamolina u Las Navas de Tolosa v roce 1212. Za účasti opata Amauryho na straně Simona nedošlo k žádné dohodě a diplomatický boj pokračoval v Římě. Za Montforta jednání s papežem Inocencem III. vedli Amaury (nyní už narbonnský biskup), biskup z Comminges, opat z Clairaku a arcijáhen Vilém z Paříže. Diplomacie selhala a král Pedro II. Aragonský sbíral vojsko. Simon z Montfortu vyslal Lamberta z Limoux, aby králi vyhlásil válku.