Zpět

Václav Svatý

Popis:
český kníže (cca 921 – 935)

Syn knížete Vratislava I. a (pravděpodobně) Drahomíry ze Stodor z rodu polabských Havolanů.

Narození knížete Václava spadá někam k roku 900 – jeho správné odvození je ovlivněno mnoha faktory – například určením roku narození jeho otce Vratislava I., dále věrohodností údajů z legend a také správností údajů vyplývajících z antropologického výzkumu Václavových ostatků. Historici proto vedou o toto datum (podobně jako o rok jeho smrti) spory. Časový iterval, ve kterém nejspíše leží, je mezi roky 895 a 907.

Kromě legendistů referují o existenci knížete Václava i jiné soudobé prameny – například saský kronikář Widukind nebo arabský geograf al-Masudi. Podle legend byl Václav v dětství vychováván svou babičkou Ludmilou a vyučován slovanskými i latinskými kněžími.

Po Vratislavově smrti v roce 921 byl ustanoven nástupcem svého otce na českém knížecím stolci. Podle legendistů byl však ještě příliš mladý (18 let) na to, aby se mohl samostatně ujmout vlády. Regentsky proto za něj vládla jeho matka Drahomíra. Ta se však dostala do konfliktu se svou tchýní Ludmilou a nechala ji proto zavraždit pomocníky Tunnou a Gommonem na hradě Tetíně. S nimi se pak ujala vlády. Došlo však k převratu, o němž se píše v Kristiánově legendě: „Pro tuto věc tu všeliké jiné vznikla později převeliká roztržka mezi velmoži, kteří se drželi po boku nábožného vévody, a ostatními, kteří se přimkli k nešlechetné straně bezbožné paní. I rozdělili se rádcové a velmoži země a trní svárů mezi nimi se rozbujelo až k prolévání krve. Než strana spravedlivých, byť nepatrná, přemohla přece, jako se děje vždycky, mocnou stranu nešlechetných.“ Václavova méně početná strana tedy zvítězila a mladý kníže poslal Drahomíru za trest do vyhnanství. Sám se ujal vlády v Čechách.

Kdy přesně k tomuto politickému převratu došlo, je opět předmětem úvah. Mohlo se tak stát už krátce po Ludmilině smrti, protože z německých kronik je známo, že počátkem roku 922 přitáhl do Čech se svou armádou bavorský vévoda Arnulf a obnovil zde závislost českého knížectví na Bavorsku (započatou už v roce 895). Je možné, že toto tažení souviselo s nastolením knížete Václava – mohl být Arnulfem na trůn dosazen. Zároveň by to však znamenalo, že v počátcích své vlády byl Václav orientován probavorsky. Dušan Třeštík však klade vyhnání Drahomíry až do roku 924/925.

Václav pak pokračoval ve sjednocování země – legendista Kristián hovoří o tom, že Václav dobyl území kouřimského knížete (podle Dalimilovy kroniky Radslava). Dokončil také stavbu baziliky sv. Jiří na akropoli Pražského hradu. V roce 925 sem nechal přenést ostatky své babičky Ludmily z Tetína. Později vystavěl západně od tohoto kostela další sakrální stavbu – rotundu, jež byla zasvěcena sv. Vítu.

V roce 929 uskutečnil německý král Jindřich Ptáčník úspěšné tažení proti Polabským Slovanům a poté vtrhl do Čech. Z jihozápadu přitom před Prahu přitáhl i bavorský Arnulf. Václav byl donucen se poddat Jindřichovi – došlo tak ke změně zahraničně-politické orientace Čech z Bavorska na Sasko. Podle pozdějších legend měl Václav za svou věrnost obdržet od krále Jindřicha ostatky svatého Víta. Je pravděpodobné, že už Václav usiloval o církevní samostatnost Čech – tedy o založení pražského biskupství.

Václav pokračoval v úsilí svého děda, strýce i otce o christianizaci – stále ještě z větší části pohanské – země. Svými činy a zejména bohatou podporou přicházejících kněží vzbudil odpor části vysoce postavených českých velmožů, zejména těch, kteří se pohybovali v blízkosti Václavova mladšího bratra Boleslava. Proti Václavovi bylo zorganizováno spiknutí.

Václav byl pravděpodobně 28. 9. 935, během návštevy bratra Boleslava na jeho hradě v dnešní Staré Boleslavi, zavražděn jeho družiníky Hněvsou, Tirou, Tužou a Čestou. Boleslav „bratrovrah“ se pak ujal vlády.

Podle legend byl Václav ženatý a měl dokonce syna Zbraslava. O osudech Václavovy manželky a dítěte však není z dobových pramenů nic známo.

Václav byl nejprve pohřben v Boleslavi a později (podle legend po 3 letech, podle D. Třeštíka po 30 letech) byly jeho ostatky přeneseny do Prahy a uloženy v rotundě sv. Víta. Jeho bratr Boleslav tak v podstatě rozhodl o Václavově svatořečení. Později se svatý Václav stal patronem a „věčným knížetem“ Čechů.

Podle antropologické expertízy byl Václav na svou dobu vysoký a štíhlý, s podlouhlým obličejem, světlovlasý a pravděpodobně modrooký. Podle svalových úponů na kostech musel být svalnatý a fyzicky zdatný.

Manželka: NN

Děti: Zbraslav (*? + ?)

Napsala Tekla

(počítadlo běží od 29.8.07)