Zpět
|
Konrád II. Ota
il(a): po 1135 - 9.9. 1191
Popis:
Znojemský a brněnský údělník, poslední moravský Přemyslovec, který se stal kníetem Čechů, jeho otec byl Konrád II. Znojemský, matka Marie Srbská. Narodil je v druhé polovině 30. let 12. století
Zřejmě ihned po smrti otce (1162) se ujal znojemského dílu Moravy, Brněnsko získal v roce 1173. Konrád se dobře vyznal v rozporech mezi Vladislavovci a Soběslavovci. S kníetem Soběslavem II. válčí o Vitorazsko proti rakouskému Jindřichu II. Po úspěném vpádu Čechů a Moravanů, kdy byl úspěně popleněn levý břeh Dunaje (srpen 1179), následuje vpád Rakuanů na Znojemsko. Jetě v prosinci Soběslav s Konrádem Otou táhnou znovu do Rakous, vypáleno bylo mnoho kostelů i kláter v Zwettlu. Na Soběslava padla klatba papee. V roce 1177 umírá Jindřich a novým vévodou se stává Leopold V; který následujícího roku útočí opět na Moravu. Ovem jetě v roce 1177 Soběslav vyhání z Olomouce bratra Oldřicha a dosazuje sem druhého a to Václava. Tím proti sobě popudil Konráda, který doufal, e za svoji věrnost Olomoucko dostane. Vpád Rakuanů v červnu 1178 byla poslední kapka, Konrád se postavil proti kníeti a netrvalo to dlouho, spojil se s jiným Přemyslovcem. Soběslava opustil i císař Fridrich, který udělil Čechy v léno Bedřichovi. Konrád vytlačil Soběslava ze své Moravy, Václav Olomouc ale udrel. Nicméně Soběslav rozpustil své vojsko a uchýlil se na hrad Skála. Krátce poté dorazil do Prahy Bedřich, ovem hned odjel na sněm ve Würzburgu. Při zpáteční cestě byl Soběslavem poraen v bitvě u Loděnice (23.1.1179). Konrád se vak blíil Bedřichovi na pomoc a se zbytky jeho vojska se spojil u Prčice a mířil na Prahu, kam táhl i Soběslav, převzít trůn. K bitvě dolo poblí Prahy na tzv. Bojiti 27.1. Soběslav byl poraen.
Při květnovém setkání s císařem v Chebu Bedřich se vzdal Vitorazska ve prospěch rakouského vévody, účastnil se i Konrád a nevlastní bratr Bedřicha Přemysl (pozdějí král), který je titulován jako markrabě moravský. To byl opět kámen úrazu. Olomoucko ani teď nezískal Konrád, ale mladý Přemysl. Konrád čekal na vhodnou příleitost k nápravě poměrů ve svůj prospěch do roku 1182. Proti stále neoblíběnějímu kníeti povstala česká lechta a nabídla trůn Konrádovi. Konrád rychle vytáhl do Čech a po delím obléhání obsadil Prahu. Bedřich uprchl si stěoval k císaři. Bedřicha i Konráda Fridrich Rudovous povolal na konci léta do Řezna. Do jednací síně nechal císař nanosit velké mnoství katovských seker, take oba ustraení Přemyslovci mu padli k nohám, prosili o milost a přijali jeho vůli. Císař znovu dosadil na stolec Bedřicha, zároveň určil, e Konrád bude vládnout na celé Moravě (dostal tedy Olomoucko). Barbarossovo rozhodnutí lze interpretovat jako zaloení českého markrabství ( diskuse). Nicméně rozhodnutí nemohlo uspokojit ani jedno, císař správně předpokládal, e to můe vést k dalím sporům, ze kterých bude těit. Konrád později sám sebe tituluje markrabětem.
Vlané a nepřátelské vztahy mezi kníetem a markrabětem panovali i nadále. V roce 1184 se o převrat pokusil Václav, ale neúspěně. Konrád se do sporu příli nevměoval, Bedřichovi pomáhal Leopold a jeho bratr Vojtěch salcburský arcibiskup. Bedřich své pozice uhájil a kdy řeil Fridrich své problémy v Itálii, pověřil Přemysla, aby táhl na Moravu. V létě tam Přemysl poplenil řadu vesnic, na konci roku se vpád Čechů opakoval. Konrád si zajistil posily z Říe, dolo k obzvlá krvavé bitvě u moravské Loděnice. Zvítězil sice Přemysl, ale utrpěl tak těké ztráty, e se vrátil zpátky do Čech. Konrád začal vyjednávat, s kníetem se seel následujího roku v Kníně. Konrád uznal vrchní vládu Bedřicha, ale po jeho smrti se měl stát dalím kníetem.
Na Moravě si mezitím počínal jako pán, nechává zvolit olomouckým biskupem Kaima.
Na stolec v Praze čekal do léta 1189, umírá Bedřich a Konrád získal souhlas předáků.
Konrád se stal českým kníetem, v Olomouci se objevují synové Oty III. Vladimír a Břetislav, v Brně synové Vratislava Brněnského Spytihněv a Svatopluk, ale Konrád zde zřejmě vládne z titulu markraběte. Jeho vláda je klidná, smiřuje se s ostatními Přemyslovci, s výjimkou bratrů Bedřicha. Za něj přichází období stabilizace.
Konrád zasahuje s podnětu císařova syna do Míeňska v létě. Daleko důleitějí je sněm v Sadské, kde vydal první psaný zákoník na naem území tzv. Statuta Konráda II. Oty. Větina článků se týká trestního práva (zvlátě peněité, ale i kamenování, zkouska vodou a ohněm), dalí články umoňují vznik pozemkové lechty.
Zapojoval se i do říské politiky, jeho účast je potvzena v Řezně, Frankfurtu. V roce 1191 se účastní římské jízdy Jindřicha VI. a posléze s ním táhne na jih proti Sicílii. Doma v Čechách ho zastupuje Václav. Kronikář Petr de Ebulo líčí Čechy jako statečné a dobré bojovníky. Při dobývání Neapole císařské zachvátí mor, 9.9. 1191 umírá také český kníe, pohřben je nejprve v Monte Cassinu, později je jeho tělo převezeno do Prahy.
Konrád Ota byl sice enat, s Helichou z Wittelsbachu, ale neměl děti. Jeho nástupcem se stal Václav, syn Soběslava I. Důlěití oponenti - Přemysl a Vladislav Jindřich byli ve vyhnanství.
Konrád byl dobrý diplomat a politik, dokázal rozpoznat stranu, na kterou se má připojit a kdy má bojovat sám za sebe. A bojovat uměl. Z umírajících údělů se dokázal vyvihnout na kamenný stolec v Praze, to se před tím podařilo jen Svatoplukovi . Dokud vládl jen na Moravě, snail se ji, co nejvíce odpoutat od vrchní vlády a Čech, kdy se stal kníetem, snail se své minulé kroky vesměs úspěně zruit. Stabilizoval vládu v Čechách a jeho panování je tak moné povaovat v jistých ohledech za předstupeň "zlatých dob královských."
admin
(počítadlo běí od 29.8.07)
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|