Zpět
|
Vladislav II.
il(a): *ok 1110/15 + 18.1. 1174
Popis:
Nejstarí syn kníete Vladislava I. a kněny Richezy z Bergu. Narodil se zhruba někdy mezi lety 1110 a 1115, přesné datum bude těko kdy zjitěno.
Vladislav se zdál být lehkováným mladíkem, který spíe ne po trůnu, touil po dobrodruství. Protoe il v blízkosti strýce, kníete Soběslava I., nemohl doufat v to, e by mu kdy mohl stolec v Praze spadnout do klína. Soběslav tehdy sliboval nástupnictví Konrádovi, později se snail protlačit syna Vladislava. V roce 1133 utekl s přáteli stejného věku od dvora, z dosahu kníete Čech, do Bavorska. Poté, co se vrátil domů, pověřil ho Soběslav vedením českého kontingentu Lotharovy římské jízdy. Vladislav ale s 900 hřivnami stříbra, určenými na zaplacení cesty do dalekého Říma, utekl.
Přemyslovec s takovýmto profilem byl kompromisem vhodným několika skupinám lechty, volící nového kníete po (během) smrti Soběslava I. Ta samá lechta nechtěla respektovat dřívějí potvrzení Vladislava (který ji tři roky vládl v Olomouci náhle musel utíkat do Uher), ani volit někoho z údělníků. Proto byl v roce 1140 zvolen Vladislav.
Ale z Vladislava nebyla loutka v rukou dvorské kliky velmoe Načerata. Ji v roce 1141 bylo na různých místech v kníectví pověeno mnoho lidí. Snad ji tohle bylo povstání českého předáctva a velmostva, které nabídlo korunu Konrádovi. Vojska moravských údělníků (zapojil se i Ota III. Olomoucký a Vratislav Brněnský) se spojila s českou lechtou a společně v létě 1142 na hlavu porazila Vladislava, jeho dva bratry a olomouckého biskupa Zdíka u Vysoké v Polabí. Vladislav udělal to, co několik Přemyslovců před ním i po něm. Jel do Říe, kde za úplatu získal pomoc císaře (Konráda III.). Zatímco Děpolt bránil praský hrad proti Konrádovi, blíil se ku Praze Vladislav s německým vojskem. Kdy se dostal do dostatečné blízkosti, Konrád obléhaní zanechal a unikl zpět do Znojma.
Následoval pokus potrestat údělníky, ale Vladislav Moravu pouze poplenil, ani by nějak změnil poměry. Následujícího roku, za pomoci papeství, se s příbuznými smířil.
Vladislav se zúčastnil II. kříové výpravy, avak bez větích bojových střetů. Poté, co byla rozpráena, vrátil se přes Rus domů. Právě včas, aby začal čelit synům Soběslava. Soběslav (syn Soběslava I.) byl ji dříve chycen, kníe ho nechal uvěznit na Přimdě.
Dlouho se Vladislav stavěl odmítavě k novému králi a záhy císaři Fridrichu Barbarossovi, a to hlavně díky negativnímu postoji Babenberků. Babenberkovna Getruda byla Vladislavovou první enou. Blok proti taufovi se rozpadá v roce 1156, vydáno je Privilegium minus, které nároky magnátského rodu uspokojuje. I sám Vladislav se objevuje na svatbě imperátora. Do budoucna mu toto spojenectví přinese mnoho dobrého i zlého.
Jetě předtím biskup Daniel, tvůrce české zahraniční politiky, musel na merseburském sněmu v roce 1152 čelit hrozbě, e by Fridrich udělil Čechy v léno Oldřichovi (dalí syn Soběslava). Oldřich byl biskupem přesvědčen, e mu bude stačit Hradecko. Po roce jej ale opustil a znovu čekal na vhodnou příleitost v císařově okolí.
Na císařově svatbě bylo domluveno spojenectvím mezi ním a Vladislavem, za pomoc proti Milánu měl získat královskou korunu. Jetě předtím pomohl císaři při vpádu do Polska (1157)
11. ledna 1158 byl Vladislav korunován císařem v Řezně, po týdnu mu bylo právo nosit korunu listinou potvrzeno. Koncem května taení začalo, v srpnu se ji četí bojovníci vyznamenávali u lombardského města. Milán nakonec kapituloval, prostředníkem smíru byl právě český král. 8. září ho znovu císař korunoval.
Česká politika se tak nerozlučně spojila s politikou císaře, bez znaků nějaké samostatnosti. Císař měl také trumfy v ruce, díky nim musel být Vladislav pokorným leníkem (ačkoli nikdy lenní slib nesloil ani praporce nezískal). Byl jím právě Oldřich, věrný sluebník Barbarossy, jím mohl císař Vladislava při sebemením zaváhání nahradit. A moná také vládce Prahy doufal, e udrí moc v rukou synů.
V roce 1160 umírá vládce v Olomouci, Ota III. Vladislav nedosazuje někoho jiného, přebírá kontrolu sám. Zdařilým útokem v následujícím roce obsazuje Olomouc Soběslav. Lehkomyslně přijímá Vladislavovu nabídku jednat, v Praze je Soběslav znovu zajat a uvězněn na Přimdě (před 11 lety odsud uprchl).
Není divu, e se četí bojovníci účastnili mnoha taení císaře, a u pod vedením Vladislava, jeho bratra Děpolta nebo syna Bedřicha. Zpravidla se setkávali s Oldřichem.
V roce 1161 i 1162 Čei válčili v Itálii, v letech 1164 a 1165 zasahovali ve prospěch těpána III. v Uhrách. Následujícího roku Vladislav samostatně krátce bojoval proti Welfovi VII.
Císař dosáhl v roce 1167 výrazného úspěchu, obsadil Řím a nechal se korunovat. Bohuel jeho vojsko zničil mor, zemřel i biskup Daniel. Po jeho smrti bylo Vladislavovo panování dost nejisté.
V roce 1168 byl zvolen biskupem v Salcburku Vladislavův syn Vojtěch, ovem bez souhlasu císaře a navíc se brzy přiklonil na stranu necísařského papee. Proto byl, i přes nabízené sumy Vladislava, sesazen. Vztahy mezi králem a císařem se u nikdy nezlepily, nepomohla tomu ani pomoc při taení do Polska v létě 1172.
Vladislav se soustředil jak zařídit, aby po něm nastoupil jeho syn Bedřich. V jeho prospěch na konci roku 1172 rezignoval. Zbytek ivota strávil na statcích druhé eny Judity Durynské v Německu, kde trpce sledoval osud svých synů. Zemřel 18.1.1174, pohřben byl na Strahově, v kláteře jemu velmi pomáhal. Sám zaloil jetě premonstrátský kláter v Doksanech (s manelkou), cisterciácký v Plasech (oba mezi lety 1144-5), premonstrátský v Litomyli (okolo 1150), johanitskou komendu v Praze a snad i v Manětíně.
Vladislav měl dvě manelky: Gertrudu Babenberskou, s ní měl syna Bedřicha (+ 25. 3. 1189), Vojtěcha (+ 8. 4. 1200), Svatopluka (zemřel dříve) a dceru, která se vdala za Jaroslava II. Kyjevského. S Juditou Durynskou zplodil Vladislava (+ 12. 8. 1222), Přemysla Otakara (+ 15. 12. 1230) a dcery Aneku a Ryksu.
admin
(počítadlo běí od 29.8.07)
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|