Velehrad

Autor: Jan Galatík <(at)>, Téma: Nejstarší dějiny, Vydáno dne: 31. 01. 2006

Shrnutí dlouholetého výzkumu pana Galatíka v oblasti tehdejší Velké Moravy. Podrobnější informace lze nalézt na internetové adrese: www.wogastisburc.com .

Cesta na Velehrad podle perských kupců.
Palacký spojoval dějiny jen s písemnými památkami: „Vypravování naše o prvoobyvatelích země České a Moravské nemůže sahati dále, nežli pokud zachované nám zprávy písemné stačí.“ Podle písemných pramenů hledaly Velehrad celé generace historiků. Když V. Hrubý objevil první velkomoravskou kamennou stavbu, věřilo se spíše archeologům. Velkou popularitu měl výzkum Starého města u Uh. Hradiště a Mikulčic. Komplexní hodnocení obou míst však není v souladu s písemnými prameny. Velehrad Mojmírovců udivoval svou velikostí. Rukopisy píší, že „Mají dvě města. První na východě je wáb Nít a druhé je sídlo císaře, které je velké město.“ Velehrad by měl být větší než Nitra. Ta má archeology doloženo přes 50 ha plochy, chráněnou sedm metrů vysokou hradbou. Vévodila jí opevněná akropole na místě dnešního hradu. Desetitisíce hrobů, množství výrobních objektů a velké zemědělské zázemí řadí Nitru k aglomeracím městského typu. Mikulčice se svými 8.5 ha jsou na město příliš malé. Ale ani Staré Město se svými 29 ha opevněné plochy nemohlo být významnější než Nitra. Anály Fuldské píší, že když roku 855 král Ludvík vedl vojsko proti Rostislavovi, našel ho opevněného tou nejpevnější hradbou a nechal ho pro ten čas raději na pokoji. Demografie pohřbů ukazuje, Staré Město vzniklo až v poslední třetině devátého století. Ale i kdyby existovalo, jeho neúplná kůlová palisáda nemohla vyvolat dojem nedobytnosti. Velehrad byl nepodobný všem ostatním i nejstarším známým, Tak ho roku 869 popsal kronikář. Obě zkoumané lokality však nemají žádnou zvláštní podobu. Vojsko Velehradu bylo obrovské. Kronikář v roce 884 žasl, že „Vévoda Svatopluk v tažení vládl takovou silou, že na jednom místě bylo vidět jeho vojsko přecházet od svítání do západu slunce.“ Odhaduje se, že měl až 50 tisíc bojovníků. Na jejich výzbroj potřeboval desítky tun oceli a výstroj vyžadovala mnoho obuvi a další výstroje. Vyžadovalo to mnoho výrobních objektů, produkujících železo, kůže, obuv, štíty, sekery, oděvy, šípy, keramiku, sklo, řemeslnické potřeby a další výrobky na zásobování tržiště. Takové výrobní areály u Mikulčic ani Starého města nebyly nalezeny. Archeologické nálezy Mikulčic i Starého města mají však velký význam proto, že určují širší oblast, ve které lze ústředí moci hledat. Území horní části Dolnomoravského úvalu, které má tvar trojúhelníku. V jeho rozích je Staré Město u Uh. Hradiště, Mikulčice u Hodonína a Nechvalín u Kyjova, který má jediný z těchto lokalit doklady mocenské třídy již z doby Sámovy.
Rekonstrukce cesty perských kupců na Svatoplukův Velehrad.
Někdy v poslední třetině devátého století zapsali perští kupci návod, jak najít Velehrad. Zachovaly se dva opisy, připisované Ibn Rustovi a Gardízímu. Texty jsou stručné, ale v terénu lze jednotlivé orientační body určit. K Dunaji zřejmě postupovali po staré římské cestě, neboť po přechodu Tisy směřovali k Vácovskému ohbí Dunaje: a další řeka je Ister (Dunaj). Ten nepřekračovali. Byli na jeho severním břehu, odkud vedla starobylá cesta, kterou zrekonstruoval podle Nálezů kupeckých depotů Štefan Janšák. Směřovala k Novým Zámkům, Nitře, Trnavě, překračovala Malé Karpaty u Prieval a pokračovala k Jablonici a dále podél říčky Chvojnice. Na moravní břeh se dostala u Holíče, vzdáleného od Dunaje asi 200 km. Protože denní úseky kupeckých karavan se odhadují na 20 km, odpovídá to textu cestopisu. Od Dunaje šli členitým terénem, zalesněným listnatými lesy s dostatkem pramenů vod. Míjeli přitom Nitru a po deseti dnech dosáhli břeh řeky. Zřejmě Moravy. Vyplývá to z popisu krajiny. Další území je rovinaté a lesnaté a oni žijí ponejvíce v těchto lesích. To velmi dobře odpovídá rovině Dolnomoravského úvalu i oblasti ústředí podle archeologických nálezů. Uprostřed této roviny bylo sídelní město. Kupci tedy museli nutně moravní řečiště přejít.

Moravní brod byl u Rohatce?
Uvolnění zákazů fotografování ze vzduchu, dostupné dálkové řízení leteckých modelů, lehké fotoaparáty, to vše otevřelo prostor amatérské letecké archeologii. Oproti klasickým letadlům je snímkování levné a pohotové. Porosty, zejména obilní, ve vhodném stadiu zrání, za správného osvětlení, výšky a úhlu záběru, vykreslují podzemní objekty. Moravní nivou širokou až 7 km protékalo několik řečišť s četnými meandry, jezery, močály a bažinami. V místech brodění byly jistě pokládány hatě, větve a zpevňující materiály po celá staletí. Hledali jsme přímkovou trasu kolmou na moravní nivu. Prozkoumali jsme řečiště od Mikulčic po Bzenec. Trasu brodů jsme našli u Sudoměřic, kde se předhůří Bílých Karpat přibližuje protějšímu břehu u Rohatce na necelé 3 km. Vede kolem kapličky s příznačným názvem Na hatích. Směřuje přesně k nejvyššímu místu Dolnomoravského úvalu, vyvýšenině Náklo u Ratíškovic (265 m n/m). V roce 2004 to potvrdili i archeologové. Stavba silničního nadjezdu u Sudoměřic odkryla velké tábořiště s množstvím ohnišť, pecí, chatek a dalších objektů. Jejich datování doložilo trvalou funkčnost od období Říma, přes stěhování národů a osídlení Slovanů až do 12. století. Podle očekávání jsme leteckým snímkováním našli takové tábořiště i na druhém břehu Moravy, na lokalitě Kerchůvky v Rohatci. Pozemní nálezy keramických střepů naznačily datování shodné s nálezy u Sudoměřic.
Velký výrobní areál.
Překvapil však také další úsek trasy. Letecké snímky objevily obrovský výrobní areál, jehož desetitisíce objektů hutnily železo, zpracovávaly keramiku, sklo i kůže a textil. Obrovské množství železářské strusky, celé nepovedené tavby, zbytky pícek, skleněné slitky, železná ruda limonit a hematit, přesleny, kožedělné hladítko, to vše ukazuje na široký sortiment. Zdá se, že písečná poušť, zvaná Moravská Sahara, která je dnes zalesněna, mohla být přímým důsledkem středověké přírodní katastrofy, zaviněné neúměrnou těžbou dřeva.


Velehrad byl v propasti Nákla?

Areál se rozkládá podél toku Růdníček od Rohatce k Náklu. Největší koncentrace železářských pecí je v lokalitě Růdník i zástavbě obce Ratíškovic. Pokračuje k vývěru na vrcholu Náklo. Etymologové odvozují jeho název od místa trvale mokrého. Náklí bylo místo, kde vše dobře klíčilo. Je tu jeden z největších podzemních reservoárů artézské vody. Její vývěry vymlely na vrcholu obrovský kráter o ploše asi 4 km2. Protržením svahu směrem k severu vznikla přístupová rokle do propasti. Mnozí ji znají z pohádkového filmu „Za humny je drak“. Byla zde natáčena známá scéna boje armády s drakem. Mohlo být Velké město v této propasti? To by odpovídalo zprávě o nepodobnosti všem ostatním známým. Také legendy o moravském králi Ječmínkovi popisují jeho sídlo uvnitř hory Čertoryje, stejně jako polská legenda o sídle Črtoryja, česká legenda o Blaníku a podobná slovenská, která se týká hory Sitno. Proč by perští kupci takovou zvláštnost nepopsali? Pokusili jsme se proto o doslovný překlad pasáže perského textu, popisující sídlo Svatopluka. Získali jsme dva nezávislé doslovné překlady. Do češtiny je přeložil D. Charif Bahbouh z arabského nakladatelství v Praze a do němčiny anonymní znalec (pomocí internetu) z pakistánského Islamabádu. Oba překlady byly shodné a potvrdily naše podezření:
Muži jejich jsou, jak je to možné! Pod povrchem země a tomu pak udělali střechy ze dřeva. Nakupují v ní (zemi) a prodávají a v jejich zemi vládne Velký grad (Veligrad), docela vykopané město, ve kterém bydlí Chrwáb. A mají v ní (zemi) trh v(kalendářním) měsíci tři dny, kromě (toho) co nadojí z mléka. A (město) má hradby výborné, nedobytné a neobvyklé (vzácné). On je nazýván pán pánů, prvorozený a proto král. Velký dobytek nemají, patří jemu, který jí z něho pokrmy. Ten, který prý nosí korunu země a vladykové mu říkají Svatopluk Je nejvznešenější a konají podle jeho slov. Sídlo jeho leží uprostřed (tohoto) území Slovanů. Kde je jeho příbytek oni vědí. Mimo štíty a oštěpy nemají jiné zbraně a své náčelníky poslouchají a řídí se radami velitele svého. Muži, jež mají koně (jezdci), cepy (cepíny, sekery s dlouhou rukojetí?) jsou zbraně jejich.



Metodějův chrám?
Z vrcholu Nákla je nádherný rozhled po celém okolí. Oblast je zajímavá také geologicky. Je zde ložisko uhlovodíků, jejichž přirozené výrony vytvořily na severním úpatí Nákla množství zvláštních mohylovitých pahrbků. Geologicky jde o tzv. bahenní sopky, známé i z jiných naftových polí. Názvy polí Sedmirohé, Rohotří, Rohov, Rohatec a podobně může s tím souviset stejně, jako četné názvy strže, propasti či probořeniny. Vrádiště, Vnorovy, Vracov, Svatobořice a další. Zdá se, že místo výronů uhlovodíků mělo tajuplný, kultovní význam. Perští kupci popisují, že mrtvé spalovali a jejich popel ukládali na nějakém pahrbku. Nejstarší křesťanské chrámy byly budovány na místech pohanských obětišť.
Hledali jsme proto na porostech naftonosných polí. Letecký průzkum objevil velkou stavbu, která odpovídá možné katedrále. Toto podezření podporuje i zvláštní sloup s kamennými ikonami sídelního biskupa. Nápis VMI nevylučuje možnost latinské zkratky Vae Methodius Iacet. (Ó běda, Methodius zde mrtev leží?). Zajímavé jsou také další kamenné artefakty. Zejména hlavice antického sloupu, kamenná románská křtitelnice pro dospělé osoby, velké kamenné dvojhlavé sochy, zvané Svatobořické opice a také nález chrámové pokladnice z konce 14. století, kultovní meč, bronzová soška Merkura, zlacená bronzová plaketa boha Dionýza, ražba padělku Herakliova zlatého solidu z doby Sámovy i kostra avarské princezny s lebkou uměle od dětství deformovanou do délky.

Liliový kříž na Nákle.
Skupina amatérských nadšenců o historii postavila na vrcholu Nákla památník. Z jednoho kmene dubu vytesaný liliový kříž má být trvalou připomínkou tohoto místa, čekajícího na rýč archeologů. Každoročně vždy v neděli předcházející státnímu svátku Věrozvěstů se zde koná setkání, v jehož bohatém programu je také alegorie z období Velké Moravy v dobových kostýmech. V roce 2006 to bude 2. července v 15.00 hodin.



Jan Galatík

Možnost diskuse