byl patrně nižší šlechtic spojený neznámým způsobem s pány z Krumlova. O Víckovi se zmiňuje pouze listina z roku 1292, kterou král Václav II. daroval jeho majetek pražskému biskupovi Tobiášovi z Benešova. Vícek pravděpodobně patřil k tvrdému jádru vzbouřenců a v podpoře Záviše z Falkenštejna vytrval doslova do statků a hrdel. Z čehož se logicky usuzuje, že nebyl pouhým stoupencem popraveného Vítkovce, ale jeho příbuzným.
Štěpán z Březnice nebo Borku je příklad nižšího šlechtice, který v určitý okamžik ve svých rukou drží rozsáhlé panství - na hranici Čech se západní Moravou to jsou hrady Štamberk a Janštejn, městečka Třešť a Počátky. Nic z toho ale neudrží, hrady a městečka se dostávají do rukou vyšší šlechty nebo markraběte. Jako leník končí i sám Štěpán, s tvrzí Borek u Dačic.
V letošním roce si připomínáme 600 let od úmrtí husitského válečníka Jana Žižky z Trocnova, významné, byť rozporuplné postavy českých dějin, která je některými vnímána jako národní hrdina, pro jiné je však zločincem a vrahem. Jaký je aktuální stav poznání Žižkova života? A přísluší nám vůbec v dnešní době soudit jeho činy? Stručným shrnutím výsledků téměř 200 let trvajícího poznávání „historického Žižky“ na základě dochovaných pramenů, završených monumentálním Čornejovým opusem, se pokusí být tento přehledový příspěvek.