Mikuláš Opavský

Mikuláš Opavský byl nemanželským synem Přemysla Otakara II., narozeným ze vztahu s takzvanou Anežkou Palcéřík. Datum narození ani jeho okolnosti bohužel neznáme, můžeme je položit k roku 1255, možná o několik let dříve. Usuzujeme tak z listin, kterými se Přemysl Otakar II. pokusil legitimovat své nemanželské děti, a také z prvního doložení ve svědečných řadách roku 1269. Nejpozději v roce 1261 (v souvislosti s novým Přemyslovým sňatkem s Kunhutou Haličskou) zřejmě odchází Anežka Palcéřík z Prahy, otázkou však zůstává, zda s ní odešly i jejich společné děti. O této skutečnosti bohužel nemáme zpráv, můžeme se domnívat, že v Praze zůstal jen Mikuláš, a to kvůli získání vzdělání a rytířského umu, či že se k otci vrátil až o několik let později. Jeho společenský i politický status byl dán jak jeho nemanželským původem, tak i reakcí papeže Alexandra IV. na Přemyslovu žádost o přiznání legitimity Mikulášovi a jeho sestrám. Ten nejdříve legitimitu Mikulášovi i Přemyslovým dcerám přiznal, avšak vzápětí zdůraznil, že toto ustanovení nemá být vykládáno tak, že by Mikuláš či jeho sestry měli nárok na český trůn.

Jisté nicméně je to, že s rostoucím věkem se Mikuláš vyskytoval po boku svého otce častěji, a lze tedy u něj předpokládat určité politické zapojení. Ve svědečných řadách listin se objevuje poprvé roku 1269, přičemž jeho titul zní „pán Opavska. Účastnil se politického dění na pražském královském dvoře, svědčil na mnoha listinách a bojoval po boku svého otce v několika bitvách. Pod hradem Raabs v roce 1273 byl pasován na rytíře, na den sv. Rufa (26. srpna 1278) bojoval se svým otcem v osudné bitvě na Moravském poli. Mikuláš byl v bitvě zajat a odvezen do Uher, trvalo téměř tři roky, než se mohl vrátit zpět. Podle jistého, byť docela problematického, formuláře však Opavsko udělil římský král Rudolf na podzim roku 1278 královně Kunhutě, včetně přiznaných důchodů. Ta zde tou dobou pobývala v Hradci nad Moravicí (Hradci Opavském), později i se Závišem z Falkenštejna.

Mikuláš přišel na Opavsko se souhlasem římského krále Rudolfa jako uznaný syn zesnulého krále Přemysla Otakara II. a začal užívat titulu vévoda opavský, byť de facto žádné Opavské vévodství neexistovalo. Opavsko se stalo jablkem sváru mezi Kunhutou a Mikulášem, královna vdova byla zřejmě nucena Opavsko opustit a uchýlit se jinam, snad na hrad Svojanov. Když se v roce 1283 konečně z braniborského zajetí vrátil Mikulášův nevlastní bratr, král Václav II., očekával Mikuláš napravení majetkově-právních vztahů na Opavsku, s královým řešením však jistě spokojen nebyl.

V Chebu se v lednu 1285 konala slavná svatba (nebo spíše svatební noc) českého krále Václava II. s dcerou římského krále Gutou. Mikuláš jí samozřejmě byl přítomen a upozorňoval na sebe, oděn do zlatistého šatu. Na setkání došlo ke sblížení Habsburků s Mikulášem, neboť právě římský král Rudolf hledal pro svou politiku v Čechách protiváhu Záviše z Falkenštejna a nalezl ji právě v osobě opavského vévody. Někdy v únoru došlo i z tohoto důvodu ke sňatku Mikuláše s Rudolfovou příbuznou označovanou jako sororia (sestřenice); jednalo se zřejmě o Rudolfovu neteř, princeznu Adelheidu. Tento sňatek byl politickým svazkem a záměrně oslaboval pozici Záviše z Falkenštejna. Habsbursko-přemyslovský svazek totiž posiloval prestiž a vážnost Mikulášovu.

V září 1285 zesnula královna Kunhuta, což postavením Záviše z Falkenštejna u českého dvora zatím nijak neotřáslo. Situace se však měla změnit s příchodem královny Guty Habsburské do Čech v létě roku 1287 a zejména v souvislosti se Závišovým pobytem v Uhrách v první polovině roku následujícího, kdy se do nejbližšího okolí krále Václava dostává i jeho bratr Mikuláš. Na přelomu let osmdesátých a devadesátých byl vévoda Mikuláš I. minimálně svědkem a možná i prostředníkem či osnovatelem lenních přísah několika slezských piastovských knížat českému králi. Ve stejné době, po zajetí Záviše z Falkenštejna zřejmě na podzim roku 1288 či počátkem roku 1289 a po následné vzpouře Vítkovců jej bratr-král pověřil vedením vojska k potlačení této vzpoury. Mnohé hrady, držené Závišovými přívrženci, se pod hrozbou jeho popravy vzdaly. Jen Hluboká a její obránci v čele se Závišovým bratrem Vítkem se královské moci nepodvolili, a proto byl Záviš na louce pod hradem Hluboká sťat.

Devadesátá léta 13. století byla pro opavského vévodu velice příznivá. Nejprve pomáhal Václavu II. v jeho cestě za polskou korunou, a to jak diplomaticky (například v rámci jednání s Václavovým největším soupeřem v polských zemích, Vladislavem Lokýtkem, v roce 1292), tak i vojensky. K roku 1295 je doložen jako krakovský hejtman (capitaneus), tedy králův zástupce v Krakovsku a Sandoměřsku. V roce 1293 je doložen jako český maršálek, v roce 1301 jako velkopolský hejtman.

Po vymření hlavní linie Přemyslovců Mikulášovým synovcem Václavem III. se Mikuláš nehlásil o své právo k českému trůnu; zřejmě mu od počátku bylo jasné, že jeho šance jsou prakticky nulové. Ovšem ani předpokládaný klid si na svém Opavsku příliš dlouho neužil – proti Mikulášovi se zvedla vlna nevole, která zřejmě vyústila až v povstání a dobrovolné poddání se Boleslavu Lehnickému, manželovi české princezny Markéty (nejmladší přeživší dcery Václava II. a Guty Habsburské). Problém řešil nový český král Jan Lucemburský nedlouho po svém nástupu na český trůn, a to v rámci jednání na Moravě v květnu či červnu rok u1311; Boleslav, který zřejmě v Opavsku viděl i zástavu za dosud nevyplacené věno své manželce Markétě, souhlasil s Janovým návrhem na výplatu osmi tisíc hřiven za odchod z Opavska. O návratu Opavska pod vládu Mikuláše se však již pravděpodobně nejednalo, Opavsko tak až do roku 1318 zůstalo pod přímým vlivem českého krále. V tomto roce dochází ke změně, neboť Opavsko je uděleno v léno Mikulášovu stejnojmennému synovi. V červenci téhož roku pak Mikuláš I. Opavský, „dosti chud na statky, ale bohat na ctnosti“, jak uvádí Zbraslavská kronika, umírá v Brně, kam se zřejmě uchýlil po ztrátě svých statků, byl pochován 25. července v kostele Menších bratří. Vzestupu svého rodu, přesněji své větve Přemyslova rodu se již nedožil; Mikuláš II. se stal věrným spojencem krále Jana, své postavení pak posílil sňatkem s Annou Ratibořskou, dcerou piastovského knížete Přemka. Hodnotit osobu Mikuláše I. Opavského i jeho vklad do českých dějin není příliš snadné. Předně nám nejsou zcela jasné hodnosti a statky, jimiž jej vybavil jeho otec, a tudíž jen těžko můžeme odvozovat, zda dostál svému předpokládanému postavení. Jeho život nebyl snadný a jistě si jej, jako prvorozený syn velkého Přemysla, představoval poněkud jinak, na druhou stranu jen stěží pronikneme do jeho složitého vztahu s manželským bratrem, abychom zhodnotili některé rozporuplné kroky obou těchto mužů a přiklonili se na tu či onu stranu.



Prameny:

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB): Tomi V Fasciculus primus, ed. Jindřich Šebánek, Sáša Dušková. Academia, Praha, 1974.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB): Tomi V Fasciculus secundus, ed. Jindřich Šebánek, Sáša Dušková. Academia, Praha, 1981.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB): Tomi V Fasciculus tertius, ed. Jindřich Šebánek, Sáša Dušková. Academia, Praha, 1982.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB): Tomi VI Fasciculus primus, ed. Zbyněk Sviták, Helena Krmíčková, Jarmila Krejčíková. Academia, Praha, 2006.
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (RBM) II. (1253-1310), ed. Emler, Josef, Praha, 1882.
Zbraslavská kronika (Chronicon aulae regiae). Text kroniky přeložil František Heřmanský, verše Rudolf Mertlík, předmluvu napsal a odbornou revizi překladu provedl Zdeněk Fiala. Praha, Svoboda, 1976.

Literatura:
BAKALA, Jaroslav: Holasická provincie a formování opavského vévodství. Časopis Slezského muzea B 18, 1969.
DURDÍK, Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Libri, Praha, 1999.
kolektiv autorů: Přemyslovci. Budování českého státu. NLN, Praha, 2009.
NOVOTNÝ, Václav: České dějiny dílu I. část 4. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara (1253-1271). Laichter, Praha, 1937.
ŠUSTA, Josef: České dějiny. Dílu II. část 1. Laichter, Praha, 1935.
VANÍČEK, Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Paseka, Praha-Litomyšl, 2002.
WIHODA, Martin: Mikuláš I. Opavský mezi Přemyslovci a Habsburky. In: Český časopis historický 99, 2001.
ŽEMLIČKA, Josef: Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. NLN, Praha, 2005.
ŽEMLIČKA: Století posledních Přemyslovců. Panorama, Praha, 1986.

Michaela Balousová a Hana Skřeková