Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Mikulá Opavský
Autor: Hana Skřeková . Vydáno dne 12. 04. 2015 (4935 přečtení)
Mikulá Opavský byl nemanelským synem Přemysla Otakara II., narozeným ze vztahu s takzvanou Anekou Palcéřík. Datum narození ani jeho okolnosti bohuel neznáme, můeme je poloit k roku 1255, moná o několik let dříve. Usuzujeme tak z listin, kterými se Přemysl Otakar II. pokusil legitimovat své nemanelské děti, a také z prvního doloení ve svědečných řadách roku 1269. Nejpozději v roce 1261 (v souvislosti s novým Přemyslovým sňatkem s Kunhutou Haličskou) zřejmě odchází Aneka Palcéřík z Prahy, otázkou vak zůstává, zda s ní odely i jejich společné děti. O této skutečnosti bohuel nemáme zpráv, můeme se domnívat, e v Praze zůstal jen Mikulá, a to kvůli získání vzdělání a rytířského umu, či e se k otci vrátil a o několik let později. Jeho společenský i politický status byl dán jak jeho nemanelským původem, tak i reakcí papee Alexandra IV. na Přemyslovu ádost o přiznání legitimity Mikuláovi a jeho sestrám. Ten nejdříve legitimitu Mikuláovi i Přemyslovým dcerám přiznal, avak vzápětí zdůraznil, e toto ustanovení nemá být vykládáno tak, e by Mikulá či jeho sestry měli nárok na český trůn.
Jisté nicméně je to, e s rostoucím věkem se Mikulá vyskytoval po boku svého otce častěji, a lze tedy u něj předpokládat určité politické zapojení. Ve svědečných řadách listin se objevuje poprvé roku 1269, přičem jeho titul zní pán Opavska. Účastnil se politického dění na praském královském dvoře, svědčil na mnoha listinách a bojoval po boku svého otce v několika bitvách. Pod hradem Raabs v roce 1273 byl pasován na rytíře, na den sv. Rufa (26. srpna 1278) bojoval se svým otcem v osudné bitvě na Moravském poli. Mikulá byl v bitvě zajat a odvezen do Uher, trvalo téměř tři roky, ne se mohl vrátit zpět. Podle jistého, by docela problematického, formuláře vak Opavsko udělil římský král Rudolf na podzim roku 1278 královně Kunhutě, včetně přiznaných důchodů. Ta zde tou dobou pobývala v Hradci nad Moravicí (Hradci Opavském), později i se Záviem z Falkentejna.
Mikulá přiel na Opavsko se souhlasem římského krále Rudolfa jako uznaný syn zesnulého krále Přemysla Otakara II. a začal uívat titulu vévoda opavský, by de facto ádné Opavské vévodství neexistovalo. Opavsko se stalo jablkem sváru mezi Kunhutou a Mikuláem, královna vdova byla zřejmě nucena Opavsko opustit a uchýlit se jinam, snad na hrad Svojanov. Kdy se v roce 1283 konečně z braniborského zajetí vrátil Mikuláův nevlastní bratr, král Václav II., očekával Mikulá napravení majetkově-právních vztahů na Opavsku, s královým řeením vak jistě spokojen nebyl.
V Chebu se v lednu 1285 konala slavná svatba (nebo spíe svatební noc) českého krále Václava II. s dcerou římského krále Gutou. Mikulá jí samozřejmě byl přítomen a upozorňoval na sebe, oděn do zlatistého atu. Na setkání dolo ke sblíení Habsburků s Mikuláem, nebo právě římský král Rudolf hledal pro svou politiku v Čechách protiváhu Závie z Falkentejna a nalezl ji právě v osobě opavského vévody. Někdy v únoru dolo i z tohoto důvodu ke sňatku Mikuláe s Rudolfovou příbuznou označovanou jako sororia (sestřenice); jednalo se zřejmě o Rudolfovu neteř, princeznu Adelheidu. Tento sňatek byl politickým svazkem a záměrně oslaboval pozici Závie z Falkentejna. Habsbursko-přemyslovský svazek toti posiloval presti a vánost Mikuláovu.
V září 1285 zesnula královna Kunhuta, co postavením Závie z Falkentejna u českého dvora zatím nijak neotřáslo. Situace se vak měla změnit s příchodem královny Guty Habsburské do Čech v létě roku 1287 a zejména v souvislosti se Záviovým pobytem v Uhrách v první polovině roku následujícího, kdy se do nejbliího okolí krále Václava dostává i jeho bratr Mikulá. Na přelomu let osmdesátých a devadesátých byl vévoda Mikulá I. minimálně svědkem a moná i prostředníkem či osnovatelem lenních přísah několika slezských piastovských kníat českému králi. Ve stejné době, po zajetí Závie z Falkentejna zřejmě na podzim roku 1288 či počátkem roku 1289 a po následné vzpouře Vítkovců jej bratr-král pověřil vedením vojska k potlačení této vzpoury. Mnohé hrady, drené Záviovými přívrenci, se pod hrozbou jeho popravy vzdaly. Jen Hluboká a její obránci v čele se Záviovým bratrem Vítkem se královské moci nepodvolili, a proto byl Závi na louce pod hradem Hluboká sat.
Devadesátá léta 13. století byla pro opavského vévodu velice příznivá. Nejprve pomáhal Václavu II. v jeho cestě za polskou korunou, a to jak diplomaticky (například v rámci jednání s Václavovým největím soupeřem v polských zemích, Vladislavem Lokýtkem, v roce 1292), tak i vojensky. K roku 1295 je doloen jako krakovský hejtman (capitaneus), tedy králův zástupce v Krakovsku a Sandoměřsku. V roce 1293 je doloen jako český marálek, v roce 1301 jako velkopolský hejtman.
Po vymření hlavní linie Přemyslovců Mikuláovým synovcem Václavem III. se Mikulá nehlásil o své právo k českému trůnu; zřejmě mu od počátku bylo jasné, e jeho ance jsou prakticky nulové. Ovem ani předpokládaný klid si na svém Opavsku příli dlouho neuil proti Mikuláovi se zvedla vlna nevole, která zřejmě vyústila a v povstání a dobrovolné poddání se Boleslavu Lehnickému, manelovi české princezny Markéty (nejmladí přeiví dcery Václava II. a Guty Habsburské). Problém řeil nový český král Jan Lucemburský nedlouho po svém nástupu na český trůn, a to v rámci jednání na Moravě v květnu či červnu rok u1311; Boleslav, který zřejmě v Opavsku viděl i zástavu za dosud nevyplacené věno své manelce Markétě, souhlasil s Janovým návrhem na výplatu osmi tisíc hřiven za odchod z Opavska. O návratu Opavska pod vládu Mikuláe se vak ji pravděpodobně nejednalo, Opavsko tak a do roku 1318 zůstalo pod přímým vlivem českého krále. V tomto roce dochází ke změně, nebo Opavsko je uděleno v léno Mikuláovu stejnojmennému synovi. V červenci tého roku pak Mikulá I. Opavský, dosti chud na statky, ale bohat na ctnosti, jak uvádí Zbraslavská kronika, umírá v Brně, kam se zřejmě uchýlil po ztrátě svých statků, byl pochován 25. července v kostele Meních bratří. Vzestupu svého rodu, přesněji své větve Přemyslova rodu se ji nedoil; Mikulá II. se stal věrným spojencem krále Jana, své postavení pak posílil sňatkem s Annou Ratibořskou, dcerou piastovského kníete Přemka.
Hodnotit osobu Mikuláe I. Opavského i jeho vklad do českých dějin není příli snadné. Předně nám nejsou zcela jasné hodnosti a statky, jimi jej vybavil jeho otec, a tudí jen těko můeme odvozovat, zda dostál svému předpokládanému postavení. Jeho ivot nebyl snadný a jistě si jej, jako prvorozený syn velkého Přemysla, představoval poněkud jinak, na druhou stranu jen stěí pronikneme do jeho sloitého vztahu s manelským bratrem, abychom zhodnotili některé rozporuplné kroky obou těchto muů a přiklonili se na tu či onu stranu.
Prameny:
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB): Tomi V Fasciculus primus, ed. Jindřich ebánek, Sáa Duková. Academia, Praha, 1974.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB): Tomi V Fasciculus secundus, ed. Jindřich ebánek, Sáa Duková. Academia, Praha, 1981.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB): Tomi V Fasciculus tertius, ed. Jindřich ebánek, Sáa Duková. Academia, Praha, 1982.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB): Tomi VI Fasciculus primus, ed. Zbyněk Sviták, Helena Krmíčková, Jarmila Krejčíková. Academia, Praha, 2006.
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (RBM) II. (1253-1310), ed. Emler, Josef, Praha, 1882.
Zbraslavská kronika (Chronicon aulae regiae). Text kroniky přeloil Frantiek Heřmanský, vere Rudolf Mertlík, předmluvu napsal a odbornou revizi překladu provedl Zdeněk Fiala. Praha, Svoboda, 1976.
Literatura:
BAKALA, Jaroslav: Holasická provincie a formování opavského vévodství. Časopis Slezského muzea B 18, 1969.
DURDÍK, Tomá: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Libri, Praha, 1999.
kolektiv autorů: Přemyslovci. Budování českého státu. NLN, Praha, 2009.
NOVOTNÝ, Václav: České dějiny dílu I. část 4. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara (1253-1271). Laichter, Praha, 1937.
USTA, Josef: České dějiny. Dílu II. část 1. Laichter, Praha, 1935.
VANÍČEK, Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Paseka, Praha-Litomyl, 2002.
WIHODA, Martin: Mikulá I. Opavský mezi Přemyslovci a Habsburky. In: Český časopis historický 99, 2001.
EMLIČKA, Josef: Přemyslovci. Jak ili, vládli, umírali. NLN, Praha, 2005.
EMLIČKA: Století posledních Přemyslovců. Panorama, Praha, 1986.
Michaela Balousová a Hana Skřeková
Celý článek |
Komentáře: 20 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Únor
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
|