Vláda Spytihněva II. (1055 - 1061)

Druhou polovinu 11. století součastníci považovali za éru knížete Spytihněva, nepochybně schopného syna Břetislava.

Podle Břetislavových zákonů, tak nastoupil nejstarší člen rodu, který již za sebou měl panovnické zkušenosti. Na blíže nedatovaném počátku 50. let byl údělným vládcem Moravy, později Žatecka. Sočastně s nástupem nového knížete se změnila situace na Moravě. Olomouckým údělníkem se stal Vratislav a jižního dílu Konrád a Ota. Konflikty mezi údělníky a knížetem začali snad ihned po smrti Břetislava. Nejmladší bratr Jaromír byl již dříve předurčen na církevní dráhu.
Po nastolení v Praze se navyhnul problémům. Vypočítaví moravští předáci, kteří mu měli přiznat oddanost (moravská reprezentace se ve víru dějin při nastolení knížete v Praze neobjevila), se zastavili na moravské hranici u Hrutova a vyčkávali, ve snaze vytěžit ze situace, co nejvíce. Spytihněv se zachoval překvapivě, s vojskem nechal předáky zajmout, jednal s nimi jako s vlastní družinou. V domnění sjednocení celého státu pod svojí vládou táhl dál na Moravu. Vratislav uprchl do Uher, v Olomouci zanechal svoji těhotnou manželku, kterou kníže nechal krutě věžnit, po propuštění zemřela. Ota a Konrád se museli podřídit staršímu bratrovi a dostavit se do Prahy. Spytihněv tak na čas skutečně ovládl celé knížectví, v porušování záměru svého otce o zamezení sporů mezi bratry, kteří se budou dělit o vládu nad celou zemí. Pojistit si svoji vládu se snažil i navenek. V březnu svého nástupnického roku přijmul lenní korouhev (podřídil se) od císaře Jindřicha III. Císař s ním počítal v koalici proti Uhrám (byli tam přijímáni uprchlíci z Čech)
Kronikář Kosmas píše, že kníže Spytihněv II. nechává z Česka vyhnat veškeré Němce. Moderní výzkumy ukazují, že Kosmas situaci dost vyostřil. Spytihněv nechává vyhnat "pouze" svou matku Juditu a abatyši sv. Jiří (obě z Německa), ale kvůli osobním sporům. Proněmecké bylo vyhnání slovanských mnichů z kláštera v Sázavě a nahrazení jich latinským sborem, stejně tak zůstala v Praze jeho manželka Ida z německého rodu Wettinů. Vratislav v Uhresku nezahálel, oženil se dcerou krále Adlétou. Obzvlášť po smrti Jindřicha III. a nejasné situaci v říši se Spytihněv obával invaze z Uherska. proto olomoucký úděl Vratislavovi vrátil. V roce 1060 se uherským králem stává Béla I. Tomu se podařilo sesadit a fyzicky zlikvidovat dosavadního krále Ondřeje. Ondřejovi nepomohla ani pomoc z říše.
Spytihněv se do bojů nezapojoval, pokud do boje zasáhli čeští bojovníci tak pouze pod Vratislavem, který nechtěl nechat tchána padnout. Spytihněv pozoroval pokles prestiže nemecké politiky a velmi šikovně začal jednat s papežem. Jednání byla úspěšná, kníže v roce 59 nebo 60 získal právo užívat mitru (církevní pokrývka hlavy) od papeže Mikuláše II. Jeho panování tak dostalo duchovní podstatu a zvýšil svoji přestiž knížete, od mitry bylo blíže k královské koruně. Na mitru se pokládala koruna při korunovaci.
Spytihněv by se dal považovat za "církevního" knížete, spoluprácí s papežem se snažil povznést zemi. Štědře obdaroval kapitulu v ostrově, založil další v Litoměřicích. Jedním z důležitých činů byla stavba baziliky sv. Víta, Václava a Vojtěcha (později přestavěna na katedrálu). I přes neklid v Uhrách dokázal kníže uchovat zemi v míru, projevoval se jako schopný panovník, svého syna Svatobora - Fridricha nedokázal prosadit na stolec. Když 28.1. 1061 zemřel zhruba v třiceti letech, knížetem se stal budoucí první český král - Vratislav I. (II.)
Použitá literatura: Vratislav Vaníček: Vratislav II; Josef Žemlička: Čechy v době knížecí