27. 11. 1095 pape Urban II. vyzval na koncilu v jihofrancouzském Clermontu k osvobození Svatého hrobu z rukou nevěřících. Po reconquistě na Iberském poloostrově se křesanský Západ dostal ze stavu obleení a začal expandovat do Asie.
Zastaralý článek
Pape byl ovem předtím poádán byzantským císařem Alexiem I. Komnenem o pomoc. Byzanc byla ji delí dobu v krisi, ztrácela svůj vliv i část rozlohy. Prohraná bitva se selduckými Turky u Mantzikertu v roce 1071 znamenala ztrátu Malé Asie. Alexios Komnenos se snail bránit postupu Turků, jeho armáda vak nebyla tak silná aby na to stačila, proto musel najímat oldnéře. Císař si sliboval, e křiácké vojsko ovládne k vlastním záměrům. Proti Turkům, věřícím v Alláha.
Mnoho rytířů západní Evropy tehdy přijalo kří, papeova výzva měla velký ohlas i v nejchudích vrstvách. Mnoho poutníků pod vedením Petra Poustevníka a Gautiera Sans Avoir se vydalo na taení ji v roce 1096. Zfanatisované davy cestou pořádaly pogromy na idy, bojovaly proti Maďarům. Kdy se tato lůza dostala k Bosporu, byzantský císař jim poskytl flotilu, po vylodění byly zmasakrováni Turky. Vůdce výpravy Petr Poustevník přeil a později se připojil k výpravě rytířů.

Část křiáků zmasakrovaných v Turecku procházela i přes české země. O nepravostech vypráví Kosmas:
někteří z nich, z doputění boského se obořili na idy a proti jejich vůli je křtili a ty, kteří se protivili, zabíjeli.. Tolik k dotyku naich zemí s první kříovou výpravou. Účast rytířů není doloená, ale dá se několik ojedinělých případů případů snad očekávat, jeden z proudů táhl podél Dunaje.
Ji zmiňovaná výprava rytířů byla zorganisována daleko lépe. Duchovní autoritu zastupoval papeský legát Aimar de Monteil, biskup z Puy. On společně s hrabětem Raymonda V. de Saint Gilles veleli jednotkám z jiní Francie. Do Svaté země postupovali přes Dalmácii a Řecko.
Rytíře ze severní Francie a Lotrinska přivedl Godefroi z Bouillonu, s ním se účastnil výpravy i bratr francouzského krále Hughes. Oni táhli podél Dunaje.
Zhruba ze stejných míst vyráela dalí skupina, přes Itálii, Jadran a Albánii, vedená těpánem z Blois a Robertem, hrabětem flanderským.
Bojovní Normané, čtvrtý proud výpravy, měli za velitele Bohemunda z Tarentu. To ve v roce 1096.
Mnohé rytíře vedl do Svaté země slib papeův, e jim budou odputěny jejich hříchy. Existovaly i prostí motivy. Mnohé vedla touha po dobrodruství, bohatství nebo slávě. Mnozí nemajetní lechtici doufali v léno ve Svaté zemi.
Vechny proudy se spojily v Konstantinopoli, kde začalo vyjednávání s císařem. Ten nakonec poskytl nevelký kontingent a nemnoho potravin za slib křiáků, e nechají císaři bývalá byzantská města, která dobudou. I proto měla později velké problémy se zásobováním v prostředí, pro evropského rytíře nehostinném. Muslimtí vládci byli nesoudrní, ale i tak byli velmi silní.

V červnu 1097 byla obsazena Nikaia, na dalím pochodu na předvoj armády u Dorylea (1.7. 1097 vojáci vládce Rúmského sultanátu zasypaly kříáky ípy, ale nezaútočili. Kdy dorazil zbytek vojska, utekli. Po překročení pohoří Antitaurus se od výpravy odpojil bratr Godefoie, Balduin z Bouilonu, který zamířil na Edessu. Zde za slib pomoci proti Turkům, získal za manelku dceru místního vládce a dědický nárok. Dědictví si trochu urychlil, kdy nechal vládce i svoji manelku zabít. Výprava dál pokračovala na jih, na Jeruzalém. Ambicí Bohemunda bylo obsadit Antiochii, s ní měl své vlastní plány. Křiácké vojsko je ji nevyhlo, jako dříve Damaku a ke konci roku 1097 město začalo obléhat. Křiáci porazili záhy Turky vyslané z Damaku a Allepa, ale město stále nedokázaly dobýt. Kdy se blíilo silné vojsko emíra z Mosulu, Bohemund lstí získal jednu z věí a obsadil město. V jednom z kostelů byl nalezen kus eleza, který byl prohláen za kopí, kterým byl probodnut bok Jeíe Krista. Vojsku to značně zvedlo morálku a porazilo Turky.
V polovině roku 1099 zbylí křiáci vytáhli na Jeruzalém, který obsadil fátimovský chalífa, vládce Egypta. 6. června začalo obléhání a díky dřevěným věím se ho podařilo 14.6. ztéci.
Město bylo vydrancováno, mnoho obyvatel zavraděno. Krutosti křiáků odsuzují dokonce i jejich kronikáři.
Nedlouho poté křiáci zvolili svoji hlavu. Godefroi z Bouillonu odmítl přijmout titul Jeruzalémského krále, stal se ochráncem Svatého hrobu, v roce 1100 zemřel a 1. jeruzalémským králem se stal jeho bratr Balduin.
Tečkou za 1. kříovou výpravou je bitva u Askalonu (12.8. 1099), kde porazili egyptskou armádu.
Křiácké státy, ke kterým byl v roce 1109 získán Tripolis (mapa je na obrázku) se dreli jen s vypětím vech sil a díky pomoci z Evropy, rytířských řádů (
templáři,
johanité). Zde také vznikl nejčistí feudální systém.
Pouitá literatura:
Phillipe Contamine: Válka ve středověku
Christopher Brooke: Evropa středověku v letech 962 - 1154
Jaques LeGoff: Kultura středověké Evropy
kolektiv autorů: Doba hradů a rytířů
Kosmova kronika
Diskuse:
Česká účast na kříových výpravách,
muslimská armáda během výprav