Několik pohledů na proměny pozice vládců v Olomouci (1055 - 1201).
Zastaralý článekÚdělníci vládnoucí na Olomoucku
1055 první dělení Moravy. Po smrti
Břetislava se stává kníetem nejstarí
Spytihněv. Morava je rozdělena na úděly v Olomouckém vládne
Vratislav, ve znojemsko-brněnském
Konrád a
Ota (vichni jsou bratři).
1061 druhé dělení Moravy. Vratislav se stává kníetem, Znojemsko a Brněnsko získává Konrád a nadále zde mají vládnout jeho synové. Údělníkem sídlícím v Olomouci je Ota a po něm jeho synové.
1063 vznik biskupství v Olomouci. Prvním biskupem je Jan a pod jeho episkopát patří celá Morava.
1087 Smrt Oty. Spory o Olomoucko, krátce zde vládne Vratislavův syn Boleslav, po něm Vratislav a později Otova vdova Eufémie. V průběhu devadesátých let předává vládu synům
Svatoplukovi a
Otovi.
1107-1109 Svatopluk, údělník olomoucký, se stává českým kníetem. Dalím vládcem je jeho bratr Ota (byl zabit v bitvě u Chlumce (1126), kdy se pokusil silou vymoci seniorát).
1130-1140 vláda Prahou dosazených správců, nebo přímo kníete.
1140-1160
Ota III. Dětleb, syn Oty
V následujícím období spravují Olomoucko, kníata, jejich synové a bratři.
1182 Olomoucko získává znojemský údělník
Konrád Ota, který tak sjednocuje celou Moravu. Po nástupu na kníecí stolec vrací Olomoucko synům Oty Dětleba, ti jsou ji jen pouhými loutkami, nikoli skutečnými vládci. Olomoucko je zřejmě rozděleno na dva díly se sídly v Břeclavi (
Břetislav) a Olomouci (
Vladimír).
Kolem 1201 smrt Vladimíra. Břetislav měl jetě syna Sifrida, ten je ale určen (Přemyslem) na duchovní dráhu. Úděly tak zanikají. Olomoucko spravuje asi do roku 1211 král Otakar, pak je přenecháno markraběti Vladislavovi a trvale spojeno do moravského markrabství.
Vztah k Praze - ke kníeti
Břetislavův nástupnický systém rozdělil zemi na 3 části Čechy a dva moravské díly, vládce Čech se měl stát vrchním vládcem nad vládci v údělech. Kníetem se měl stát nejstarí muský potomek bájného Přemysla. Nad právem měli dbát předáci. Tato celkem jasná interpretace měla své slabiny a změnila se v boje o moc.
Kosmas se o této otázce zmiňuje velmi povechně a zatajuje fakt, e v údělech měli vládnout synové prvních údělníků. Pravděpodobně se tak celý systém vyvinul později, těko říct, zda Břetislav jen nechtěl rozdělit zemi (nejmladí Jaromír měl být biskupem).
Moravské úděly tak fakticky dědičně přecházely ze syna na otce (mělo to jistě svůj vývoj), zatímco v Čechách vládl kníe. Za Vratislava bylo ve jasné, ovem jeho synové ádné hmotné zajitění, oproti údělníkům, neměli. Proto se snaili úděly opanovat, nebo alespoň údělníky vyloučit z posloupnosti kníat (vrchních vládců).
Moravtí údělníci mohli své úděly chápat ve smyslu ostatních údělů dočasně darované části země. Úděl pro ně mohl být jen odrazový můstek k boji o praský stolec. Tento nepoměr ovlivňoval výrazně vztahy mezi Přemyslovci.
Vrchní autoritu kníete prokázal Břetislavův první syn Spytihněv. Poté, co se stal kníetem, nechal zajmout údělníky Konráda a Otu, kteří nestihli (nebo nechtěli) bratrovi vzdát hold. Vratislav raději rovnou utekl ze země. Kníe tak poprvé poruil ustanovení otce, Moravu spravoval sám. Zatím ale neměl ádné plány s Olomouckem a Znojemskem.
Král Vratislav u chápal úskalí seniorátu pro své syny. Po smrti Oty, v době nezletilosti jeho synů, sem dosadil svého syna Boleslava. Boleslavova smrt a odboj druhého údělníka Vratislavovi pokus o ovládnutí Olomoucka překazil.
Známe i pokusy olomouckých údělníků stát se kníetem. Poprvé se o to pokusil Svatopluk v roce 1105, ovem ne na základě práv seniorátu. Povstání proti Bořivojovi se mu nepodařilo, Svatopluk se poučil z minulých chyb a za dva roky byl ji úspěný. Horí osud čekal na jeho bratra Otu, který sice ji byl stařeinou rodu, získal podporu krále, ale byl zabit v bitvě u Chlumce (1126). Byl posledním údělníkem z Olomouce, který se pokusil o získání Prahy.
Jako epilog nám poslouí Vladimír a Břetislav po mnohých vládcích dosazených z Prahy, poslední údělníci. Ovem oni jsou ji nevýznamní Přemyslovci bez reálné moci, Olomoucko spravují pouze z vůle kníete a biskupa Jindřicha, návrat k právu Otových synů je fikcí. Později u ani nemohou nijak Otakara ohrozit, proto je v jejich údělech nechává doít. Vládcem Moravy je tou dobou ji markrabě.
Vztah k olomouckému biskupovi
V roce 1063 vzniká v Olomouci biskupství, církevně samostatná provincie, nezávislá na Praze. Nelo o nijak ulechtilou mylenku rozkvětu církve, Vratislav věděl, e po biskupově smrti bude novým biskupem jeho nepříjemný bratr Jaromír, proto vymáhal povolení k rozdělení praské diecéze na biskupovi ebíři. Olomoucká diecéze tak byla určena nejen proti praskému biskupovi, jeho citelně oslabila, ale i proti moravským údělníkům.
Olomoucký biskup byl zpravidla člověk věrný praskému kníeti a rád mu poslouil.
Ota I. jako projev nesouhlasu změnil svoje sídlo. Z petrského návrí, kde se usídlil biskup, přesídlil na návrí václavské. V 70. letech zde začal stavět nové sídlo. Několik let předtím se Vratislav přestěhoval z Praského hradu na Vyehrad. Později si paradoxně postavil biskup v údělnickém sídle svůj palác.
Ota jistě rád přihlíel tomu, jak praský biskup Jaromír fyzicky napadl olomouckého Jana. Olomoucké biskupství se Jaromírovi zruit nepodařilo, po smrti Jana bylo ale nějakou dobu neobsazeno biskupem.
Zcela jiný vztah k biskupovi měl Václav (syn Svatopluka) 1126-1130. Podporoval církev a společně s biskupem začal budovat chrám sv. Václava. To byl ji biskupem Jindřich Zdík, významná osobnost evropského rozhledu. Byl stoupenec reforem, zavedl celibát, přivedl k nám cisterciáky a premonstráty. Jinak ne Václav se k němu stavěli ostatní údělníci. Konrád Znojemský i s pomocí Oty III. se biskupa pokusil napadnout, snad i zabít. Biskup vak unikl. Krátce předtím biskup získal toti důleitou imunitu od císaře a hrozilo, e by světská vrchnost mohla ztratit svoji moc nad církví. Jsme v době, kdy pán, fundátor kostela, sám určoval kněze a pobíral číst desátku, s darovaným majetkem mohl disponovat. A údělníci tědře obdarovávali církev, nakládali s ní jako se svým majetkem. Zdíkovo úsilí lo proti nim. Částečně i zmenovalo jejich moc.
Negativní postoj (pokud nějaký vůbec), můeme předpokládat i u posledních údělníků.
Zahraniční politika
Ačkoli údělníci spadali pod vrchní vládu českého kníete, vykonávali vlastní zahraniční (hlavně sňatkovou) politiku. Otázkou je, nakolik byla samostatná, nakolik v zájmu kníectví jako celku.
Ota se na počátku 70. let ení s Eufémií, dcerou uherského krále, a zapojuje se do řeení uherské nástupnické krize. V bitvě u Mogyoródu v březnu 1074 údajně za Otovy pomoci porazil Gejza svého protivníka alamouna. Je-li moné, e Vratislav přenechal Otovi východní politiku, sám válčil v Německu, celkem padají poučky o odbojné skupině Vratislavových bratrů v tuto chvíli museli být svorni (vichni bratři i biskup Jaromír).
Svatopluk rozehrával důleité zahraničně politické partie, kdy se spojil s polským kníetem a uherským králem proti Bořivojovi. Pro ně byl Svatopluk vhodnějím kandidátem na stolec.
O politice Otů nemáme zprávy, u posledních údělníků se o ádné výraznějí uvaovat nedá.
Za svoji krátkou vládu se zúčastnil Václav taení uherského krále těpána proti byzantskému císaři. Taení bylo úspěné, byl dobyt Bělehrad a uzavřeno příměří. Tato pomoc se v tehdejí situaci hodila kníeti Soběslavovi, uherský vládce byl jediným sousedem proti němu neválčil.
S výjimkou Oty Černého měli vichni údělníci manelky buď z rodu arpádovců nebo rurikovců.
Pokud to jde zobecnit, tak lze říci, e zahraniční politika olomouckých údělníků (kromě Svatopluka) sledovala zahraniční cíle celého kníectví.
Pouitá literatura:
Josef emlička: Čechy v době kníecí
Kosmova kronika česká
Diskuse:
Úděl moravských údělníků.