Na Vánoce 1193 se biskup Jindřich Břetislav stal kníetem poté, co získal bez vědomí lechty od císaře Jindřicha české kníectví jako léno a na Přemyslovi I. si jej na hradbách Praského hradu vybojoval.
Kromě toho, e část biskupovy druiny přijala s radostí a uspokojením kníecí úřady a jimi byla obměněna Přemyslova mocenská klika, měl nástup biskupa na kníecí stolec několik významných důsledků.
V minulosti vládce Moravy
Konrád vymohl na německém císaři zřízení markrabství, které bylo nezávislé na českém kníeti. Stejně tak Jindřich Břetislav se zaslouil o to, aby praské biskupství se stalo nezávislým říským kníectvím. Kdy se oba Přemyslovci stali i kníaty v Čechách, jejich nezávislá panství se spojila s českým kníectvím alespoň v osobě kníete. Pro budoucí kníata se otvíral prostor k změně nelichotivého stavu. Konrádův nástupce tak přejímal markrabství závislé na praském ústředí. Podobné vyhlídky mohli mít i zbývající Přemyslovci, čekající na pád biskupův.
Tím, e si nechal Čechy udělit v léno od císaře, obeel právo vech Čechů (= lechty) na volbu kníete. Jak se ovem ukázalo, byl pro velmoe české země z Přemyslovců nejpřijatelnějí, přesto si musel dávat pozor na konkurenty, prchlivého Přemysla, který utekl do Míně, kde nael manelku a spojence v jejím otci, a na jeho starího bratra
Vladislava, který zůstal na Moravě jako markrabí a Přemyslovi neposkytl pomoc proti novému kníeti.
Neutralita Vladislavovi nepomohla, v květnu a červnu kníe a biskup vytáhl na Moravu a Vladislava Jindřicha sesadil. Na pár let neexistuje úřad markrabího moravského. Kníe a biskup v jedné osobě si ponechává znojemský úděl, na scéně se objevují opět údělníci ve 4 místo 2 údělech. Olomoucko je rozděleno mezi
Vladimíra a
Břetislava (Břeclavsko), Brněnsko mezi
Spytihněva a
Svatopluka (Jemnicko). Jejich politická moc je ovem mizivá, jsou jen odleskem dávné éry údělů. Zřejmě i bývalí protivníci biskupa
Děpoltici přili o své východočeské kastelánie. Nezpochybnitelným vládcem je Jindřich Břetislav, synovec krále Vladislava.
Ačkoliv po stolci kníat moná i biskup touil a určitě pro jeho získání mnohé udělal, nesměl zapomínat na to, e ho drí předevím z vůle císaře Jindřicha VI. Stejně jako jeho strýc a otec jeho nynějích konkurentů, se císařské strany pevně drel. Rád zaútočil na Míeňsko, jak znělo přání císaře, poskytl Jindřichovi významný vojenský kontingent na výpravu do Sicílie. Ta skončila úspěchem, Jindřich se v slunném Palermu roku 1194 nechal korunovat sicilským králem. V prvním roce své vlády často český monarcha pobýval v Říi na sjezdech, později ho začala zmáhat těká choroba.
Díky chorobě kníete, který měl a příli moci na Přemyslovce, se začal Jindřich VI. poohlíet po jiném kandidátu. A byl jím Přemysl, který se v německých zemích nazýval Otakarem. V roce 1195 se uchýlil do Bavor, k Albrechtovi z Bogenu. Kdy se tento hrabě smířil s císařem, odputění čekalo i na Přemysla. Mohl se i vrátit do Čech, tím císař vzkazoval, e nebude mít problém s tím, kdy se v Praze změní kníe. Přemysl Otakar zatím jetě vyčkával, Jindřich Břetislav měl doma značnou podporu důleitých předáků, i kdy i ta se začala tenčit.
Ke konci roku 1195 kníe i s věrným Spytihněvem slíbili účast na připravované kříové výpravě, ale nikdy se jí nezúčastnili, biskup díky nemoci. Ostatně výprava byla později rozputěna dříve, ne se vůbec do Svaté země dostala.
Na jaře 1197 do Čech zavítal papeský legát kardinál Petr z Capui na inspekci stavu české církve. Inspekce dopadla katastrofálně, vdy biskup se ji několik let věnoval více politice, ne svému kléru. Situace v břevnovském a sázavském kláteře byla tak patná, e byli ihned odvoláni přísluní opati, představení kláterů. Sám kardinál se málem nevrátil domů, při svěcení nových kněí, kdy ádal sexuální askezi, byl téměř umlácen.
Přemysl se k pokusu získat české kníectví odhodlal v květnu 1197. S poměrně malou druinou vpadl do země, začala se k němu přidávat nespokojená lechta. Nezískal vak na svoji stranu větinu předáků a velmoů, a proto se jeho nájezd zastavil těsně před Prahou. Přemysl se pokusil dobýt Hrad, ovem marně. Jeho stoupenci byli ze země vyhnáni důvěrníkem kníete, Spytihněvem.
Biskup věděl, e ho lechta podpořila snad jen ze strachu před Přemyslovou mstou za Zdice. Sám u umíral. Nechal uvěznit Vladislava v Praze a jeliko nevěřil svému dvoru, umírající se nechal přenést do Chebu, který v té době k českému kníectví nepatřil. 15. 6. 1197 zde umírá, pohřben je v Doksanech, v premonstrátském kláteře.
Nyní se konečně otevřela cesta Otakarovi k trůnu. Ovem jen zdánlivě. Obavy některých předáků jsou tak velké, e raději osvobodí Vladislava a zvolí ho kníetem. Vladislav nevládne dlouho, jakmile se to dozví Přemysl, spěchá s věrnými ku Praze. Kníe stihne učinit jeden významný krok. Smrtí Jindřicha Břetislava se uvolnila hodnost praského biskupa.. Vladislav překročil vechny pravomoci, usurpoval si právo císaře (císař před měsícem v Messině zemřel, ale těko říct, zda s tím počítal český kníe) potvrdit praského biskupa a jednodue jím jmenoval svého kaplana Daniela zvaného Milíka. Stejně jako císař při jmenování Jindřicha Břetislava českým kníetem, i on vyloučil z rozhodování volitele klér i lid a jednodue jim představil své rozhodnutí. V zásadě vrátil okolnosti do starých kolejí, biskup byl opět poddaným českého kníete.
V Říi po smrti císaře začínaly boje o moc mezi Welfy a taufy, v Čechách po smrti biskupa a kníete boj o moc mezi bratry Vladislavem a Přemyslem. V listopadu byl ji Přemysl v Čechách a jako mnohokrát v minulosti se k němu přidávali mladí a méně urození, zkrátka ti, kteří mohli více ne ztratit. Vladislav vytáhl bratrovi vstříc s mnoha urozenými a představiteli zemské církve. Obě armády se setkaly někde mezi Prahou a Plzní 6. 12. 1197 a čekal se krutý a krvavý boj, v něm by snad Vladislav obhájil stolec, protoe měl početní převahu. Jene po poradě s velmoi jetě v noci poádal Přemysla o schůzku. S bratrem se domluvil, zbraně mluvit nemusely. Přenechal mu vrchní panování a sám se spokojil s Moravou. Od té doby mezi nimi nebyl ádný svár, alespoň o tom nevíme, společně budovali silnou středoevropskou monarchii.
Historie to bude hodnotit jako státotvorné gesto. Přemysl se stane králem, vymyslí novou ideologii, zavede nástupnictví nejstarího syna, zkvalitní měnu a jetě stihne válčit v Říi. lechta nebude ani tolik usilovat o získání dvorských funkcí, jako pozemkového majetku, začnou na Moravě a později i v Čechách vznikat města, podle nového práva. Vlna německy mluvících osadníků zaplaví království, začne se nalézat drahocenné stříbro. Ale to u je jiný příběh. Příběh českého království.
Pouitá literatura
Josef emlička: Čechy v době kníecí
Josef emlčka: Přemyslovci
Pokračovatelé Kosmovi
CDB I.