Katerina píše:
Souhlasím s tvými příspěvky výše, již delší dobu mám podezření, že mythologické příběhy napříč etniky mají jakýsi společný základ, a příběhy mladší už jsou si dokonce více podobné v etnikách příbuzných. Jakoby si ti, co nějakým způsobem žili poblíž sebe postupně převypravovávali své pověsti s více detaily a zatímco mýtus, pověst se stával stále více plastický a detailnější , se tak stále více vzdaloval od onoho společného prazákladu, ale to je celkem logické, myslím.
Ohledně bratří a dvojčat bych skutečně naše dva Přemyslovce do skupiny bájných nezařazovala, ti jsou reální a skuteční. K Romulovi a Removi bych z našich končin viděla paralelu spíše v Čechovi a Lechovi .
Ovšem tři Krokovy dcery ? Najdeme zde nějakou paralelu jinde ? Měla jsem vždy pocit, že je to, Ježek promine
spíše keltská záležitost - ta vládkyně žena, volba muže, bílý kůň ...
S mýty je veliký problém, co se týče výkladu a smyslu. Jediný obor, kde se dá postupovat jakž takž vědecky a exaktně, je srovnávací mytologie. Vztáhnuto na indoevropské národy se předpokládá společný prazáklad, stejně jako se rekonstruují předpokládaná slova původního indoveropského prajazyka.
Příklad – existuje germánský bůh jménem Heimdall, který se narodil z devíti sester – takto to vypadá jako nesmysl. Jenže v Indii je jiný bůh, snad i s podobnými vlastnostmi, a ten se narodil v řece – z devíti vln. Osm vln se rozbilo, až devátá mu dala vzniknout. Vlny vycházeí ze stejné řeky, jsou v „sesterském“ vztahu.
Srovnávací metoda přináší i úskalí. První je snaha, někdy až mánie napasovat k sobě věci, které jsou v lecčems podobné, ne úplně stejné, ale ztotožnit je je lákavé, znamenalo by to objev – to je přesně příběh Václava a Boleslava, který v lecčems odráží zakladatelské mýty a který vedl k založení českého státu, zakladatelského činu par excelence. Akorát ti dva Přemyslovci jsou skuteční, ne mýtičtí.
Druhé úskalí spočíbá ve svůdnosti pozměnit některé detaily, aby se k sobě oba mýty více přiblížily a já učinil nové objevy – a to je přesně problém Karbusického, který proto ztratil mou důvěru (příklad dopíšu v jiném příspěvku).
***
Krokovy tři dcery – ta trojka pochází podle mě z doby ještě před Kelty, z neolitických zemědělských kultur, které působily v Evropě před příchodem Indoevropanů. Tam vládla ženská bohyně, která zajišťovala plodnost, a to nejen lidí, ale i plodin, na jejichž pěstování byla společnost založena.
Matriarchální "Velká" Bohyně nebo "Bílá" Bohyně je taková všeobjímající, narozdíl od vyhraněných polí působnosti patriarchálních indoevropských bohů. Jednotlivé menší bohyně představují často jednu ze složek té Velké, a to v takové ženské trojjedinosti Panna - Matka - Stařena. Panna je mládí, jaro, oplodnění, Matka plodnost, dárkyně života, stařena temná, spjatá se smrtí a magií.
Ukázkový příklad je z Řecka Únos Persefony Hádem. Persefona (tehdy pod jménem Koré) trhala květy na louce, Hádes si ji všiml, zakoukal se a umesl ji. Její matka Déméter dceru heldala, dozvěděla se od bohyně Hekaté, jak to bylo, a za trest odňala půdě schopnosti plodit. Lidé strádali, bozi neměli oběti. došlo ke kompromisu, že Persefona bude tři měsíce v podzemí, devět u Déméter, na vše dohlédne Hekaté, stará bohyně, učitelka čarodějnic, která doprovází duše zemřelých do podsvětí a na Zem je schopná posílat odtud příšery.
Vyznění je - Bohyně v podobě Persefony pobývá tři zimní měsíce v podzemí, na jaře vyjde ven, což se porjeví vypučením rostlin (a může zase trhat květy na louce), v léte Bohyně v podobě Déméter dovolí nést rostlinám plody, a nejstarší Hekaté dohlédne na průběh, a jako nejstarší z bohyň na sklizeň. Myslím že to byli Slovani, kdo pletl ještě ze zelených klasů dívčí postavu, kterou zakopal do země, aby vyklíčila...
Jiná vyobrazení tzv. matron ukazují tři sedící ženy, kterak drží košíky s ovocem a rohu hojnosti.
http://pl.wikipedia.org/wiki/Matrony . Jasné jsou tři sudičky, z nichž jedna, ta temná, stará, přidá k prvním dvěma laskavým nějaký zádrhel. Řecké Charitky měla vlastnosti jména jako např. Skvělá, Dobromyslná a Kvetoucí, jiné se drží za ruce a znázorňují tři druhy dobrodiní - dát, přijmout a vrátit. Křesťanství používá trojici Fides - Spes - Caritas, tedy Víra - Naděje - Láska.
***
Mám knížku Kosmovy staré pověsti, napsal Josef Sadílek, nakl. Prospektrum, 2001, na s. 55 srovnává zprávy z pohanského Štětína, tam se misionáři měli setkat se svatyní boha Triglava, tedy se sochou se třemi hlavami, božstvomělo tři kněžky a bílého koně, který se používal při věštění.
***
floriš píše:Katerina píše:...Ovšem tři Krokovy dcery ? Najdeme zde nějakou paralelu jinde ? ...
No, v prvé řadě bych podotknul, že v Kosmovi se jedná pouze o dvou dámách. Tu třetí si přifantazíroval, tuším, mister Dalimil nebo který z našich pohádkářů.
V Kosmovi jsou samozřejmě uvedeny všechny tři Krokovy dcery, Kati, Tetka a Libuše.
floriš píše: ranně středověké motivy
Ale, ale, toto téma spadá pod raný středověk, nikoli pod ranní...
to není významné. Prostě jen význačný orientační bod. Ale význačný jen při pochodu podél Ohře. Pro příchozí Slovany by "teoreticky" měla být významná třeba Kunětická hora nebo Oškobrh, ale určitě ne Říp... když dorazili k Řípu, měli už veškerá strategická rozhodnutí ohledně úrodného polabí za sebou.
