Štaufové

[Ježek]

12. února 1242 (podle jiných pramenů 10.) zemřel Jindřich VII. Štaufský, první syn císaře Fridricha II. a jeho manželky Konstancie Aragonské.

Jindřich se narodil v sicilském království v roce 1211, tedy v době, kdy jeho otec začal s podporou papeže Inocenta III. usilovat o římský královský titul. Po jeho zisku Fridrich dodržel slib, že ve svých rukách nebude držet více království a v březnu 1212 byl Jindřich v Římě korunován na sicilského krále. Stále jako malé dítě se Jindřich v roce 1216 stává švábským vévodou a o rok později ztrácí na úkor otce sicilské království.

V dubnu 1220 byl Jindřich zvolen římským králem, 8. května 1222 ho korunoval v Cáchách kolínský arcibiskup Engelbert I. V této době se jedná o jeho zasnoubení s Anežkou Přemyslovnou, nakonec si v listopadu 1225 bere za svoji manželku Markétu Babenberskou (také známou z českých dějin), dceru Leopolda VI.

Na Vánoce 1228 se Jindřich VII. jako dospělý ujímá samostatné vlády v Německu. Král vede politiku vstřícnou vůči říšským městům a dostává se do konfliktu s říšskými knížaty, především Wittelsbachy, stejně jako s otcem Fridrichem II. a papežem Řehořem IX. Na přelomu let 1233 a 1234 je Jindřich exkomunikován, v létě 1234 se ho zříká i jeho otec a vytáhne do Německa.

Jindřich VII. se pokusí sestavit alianci ze Švábska, biskupů a vyjednat spojenectví s francouzským Ludvíkem IX. a italskými městy (Lombardskou ligou), to se mu nepodaří a 2. července 1235 se vzdává otci. O dva dny později je detronizován a zajat.

Zbytek svého života stráví císařův prvorozenec ve vězení. Vězněn je nejdříve v Německu, na hradech Heidelberg a Alerheim, později v Apulii a Kampánii. Věznění bylo zřejmě spíše symbolické, nicméně podle kosterních pozůstatku Jindřich v závěru svého života trpěl leprou. Umírá pádem koně zřejmě 12. února při převozu mezi městy Martirano a Nicastro. Podle propapežských kronikářů nepřátelsky nakloněným Štaufům měl spáchat sebevraždu.

Jindřich byl příznivcem minnasängu, měřil 166 cm. Se svoji manželkou měl dva syny Jindřicha a Fridricha, kteří umírají v desetiletí po jeho skonu. Následníkem se stává jeho polorodý bratr Konrád IV.

[Ježek]

Filip Švábský, narozený na jaře 1177 byl desátým dítětem a nejmladším synem římského císaře Fridricha Barbarossy a jeho druhé manželky Beatrix Burgundské. Od malička byl určen pro církevní kariéru, získal vzdělání v premonstrátském klášteře v Alelbergu, v letech 1189 byl probošt kolegiátní kapituly v Cáchách, v letech 1190-1191 biskup ve Würzburgu (i bez potřebných svěcení).

S bezdětností (Ota I. Burgundský) a úmrtími starších bratrů (Fridrich Švábský 1191, Konrád Švábský 1196) byl postupně připravován na světskou kariéru, v roce 1195 byl zasnouben a pravděpodobně na Velikonoce 1197 se oženil s Irenou, dcerou byzantského císaře Izáka II.

Po smrti bratra Konráda v srpnu 1196 se stává švábským vévodou, po smrti Jindřicha VI. v Messině na počátku křížový výpravy v září 1197 se vrací do Německa a stává se hlavou štaufského rodu a přirozeným nástupcem na římském trůnu (Jindřichův syn Fridrich se narodil na konci roku 1194), v březnu 1198 byl zvolen římským králem netradičně v durynském Mühlhausenu. Nicméně protištaufská strany v Říši pod vedením kolínského biskupa Adolfa si zvolila jiného adepta na trůn - vyhnaného syna Jindřicha Lva Otu Brunšvického, který v této době je jako anglický leník také hrabě z Poitou. Ota byl pouze Adolfem zvolen v červnu 1198 králem a jím korunován nesprávnými klenoty v Cáchách v červenci. Filip se nechal korunovat 8. září 1198 v Mohuči arcibiskupem Aimonem z Tarentaise (v Burgundsku).

Papež Inocent III. v létě 1201 podpořil Welfa a Filipa exkomunikoval, což se zatím nepromítlo do říšské politiky, převahu měl Filip. Úspěšná byla kampaň roku 1204, kdy Filip obsadil Durynsko a místní vládce Heřman přešel na jeho stranu, podobně jako arcibiskup Adolf. 6. ledna 1205 se nechal Filip korunovat znova, na správném místě (Cáchy) a správným arcibiskupem. V létě poblíž Kolína porazil Otovy jednotky a následně z něho byla sňata papežská klatba. Na přelomu let 1207 a 1207 Filip také začal jednat s papežem o císařské korunovaci.

V létě 1208 se král Filip připravoval na definitivní porážku Oty Brunšvického. Jeho další vládu ale přerušila nečekaná smrti - na říšském sněmu v Bamberku byl 21. července 1208 zabit bavorským falckrabětem Otou VIII. z Wittelsbachu. Zda se jednalo o spiknutí nebo čin jednotlivce není dodnes jasné. Jeho nástupcem se stal nejdříve Ota IV. a později jeho synovec Fridrich II.

Římský král Filip po sobě zanechal pouze dcery. Nejstarší Beatrix se krátce před svojí smrtí provdala za Filipova konkurenta Otu. IV. Marie za brabantského vévodu Jindřicha II. Další dvě dcery se provdali za krále - Kunhuta za Václava I. a Alžběta z Ferdinanda III. Kastilského. Poslední dcera zemřela při nebo krátce po porodu společně s matkou v srpnu 1208. Nejistá je existence dvou synu - Rainalda a Fridricha.