Sámo - náš největší panovník

[Simplex]

Před nedánem jsem si půjčil sborník Královské klenoty ze Mšece a Řevničova : unikátní nálezy z období stěhování národů ze středních Čech / Kateřina Blažková, Jaroslav Jiřík, Jana Bezáková a kol. ; překlady Jan Soumar, Zdeněk Šámal, Jaroslav Jiřík, Kateřina Blažková, Jana Bezáková, Petra Pulawski

Kde se uvádí, že české granáty se na území dnešní Francie objevovaly především v období stěhování národů a pak ještě poč 7. s., takže v době pomyslné existence Sámovy říše. Dodávám, že to konstatovala jistá Naďa Profantová ...

2025-06-12_170257.jpg

Obsah třeba zde:
https://cache.obalkyknih.cz/file/toc/821251/pdf
Pokud Vás téma zajímá, tak pár přednášek k tématu spáchalo rakovnické mueum, do jehož jusdikce nálazy patří:https://www.youtube.com/watch?v=4nSTZ3TeAUI

[Heiss]

Ta teorie je mnohem starší: poprvé ji tuším vyslovil Charvát před přibližně dvaceti lety a od té doby se objevuje v jeho pracích. Přehled článků a knih, ve kterých buď navrhuje, že si Sámo přijel pro granáty, nebo ve kterých ho za to někdo kritizuje, je v bibliografii, kterou jsem linkoval o pár příspěvků výše.

Upřímně, není to špatná hypotéza. Je rozhodně pravděpodobnější než že obchodoval se zbraněmi (pro což nejsou žádné archeologické důkazy) a s otroky (pro což nejsou žádné písemné doklady, i když s kupci v RS je to v tomto ohledu dost složité). Nic moc jiného střední Evropa nemohla nabídnout a navíc artefakty vyrobené z českého granátu skutečně existují a granát se odněkud musel brát.

[Wladislaus]

@Heiss

Zdravím. Jelikož je Sámo a Wogastisburg moje srdcovka, rád vidím diskusi k němu oživenou a novou vezdejší tvář Rovnou k věci. Souhrn pramenů je výborný počin. Možná bych doplnil ještě tyto prameny:

Kučera, Matúš: Postavy Veľkomoravskej histórie

Jakob, Hans: Das Allodium Wugastesrode
Jakob, Hans: Der Name Vogast und Wogastisburc
Jakob, Hans: War Burk das historische Wogastisburc, und wo lag oppidum Berleich?
Jakob, Hans: Wogastisburc und das Oppidum Berleich

Kučera věnuje jednu kapitolu Sámovi, píše celkem přesvědčivě a sám se přiklání ke galorománskému původu. Ty čtyři další články se věnují hledání Wogastisburku a poznatky z nich shrnuju na tomto fóru zde:
https://www.e-stredovek.cz/forum/viewto ... 2&start=40

To nejzajímavější k Sámovi a Wogastisburgu jsem si sám pro sebe zpracoval zde:
https://docsend.com/view/uas8swv4xbtmarpv
(je to součástí většího projektu Corona Regni Bohemiae: https://www.e-stredovek.cz/forum/viewtopic.php?t=3880)

Jinak mě v úvodu k pramenům k Sámovi zaujala tato tvoje poznámka: Dalším problémem je časté dokazování, že Sámo nebyl Frank ale Galoromán – přečtení celé kroniky takřečeného Fredegara však naprosto jasně ukazuje, že její autor (nebo autoři) tato dvě etnika velmi pečlivě odlišují a vždy používají označení Říman nebo Frank.
Přiznám se, že komplet celou Fredegarovu kroniku jsem nečetl, jenom kapitoly týkající se přímo Sáma, Wogastisburgu a Avarů, takže by mě zajímalo, jestli náhodou nemáš někde shrnuté všechny zmínky týkající se rozlišení Franků a Římanů ve Fredegarovi, případně jestli je to v některém z uvedených pramenů?

Pokud je někdo hračička, pak jenom pro zajímavost bych dodal, že v ABC (ročník 28, 1983-84) vyšlo dioráma Bitva u Wogastisburku od kreslíře Přemysla Kubely. Zajímalo by mě, jak moc je jeho kresba věrohodná, co se týče zbroje Franků a Slovanů.
Frankové: https://daildeca.cz/ilustrace/36kubela/02abc1/49.jpg
Slovani: https://daildeca.cz/ilustrace/36kubela/02abc1/50.jpg
(plus stránka s textem k diorámatu: https://blogger.googleusercontent.com/i ... %20(1).jpg)

[Heiss]

Kučera, Matúš: Postavy Veľkomoravskej histórie

Jakob, Hans: Das Allodium Wugastesrode
Jakob, Hans: Der Name Vogast und Wogastisburc
Jakob, Hans: War Burk das historische Wogastisburc, und wo lag oppidum Berleich?
Jakob, Hans: Wogastisburc und das Oppidum Berleich

Díky moc, projdu si je a přidám do seznamu.

Přiznám se, že komplet celou Fredegarovu kroniku jsem nečetl, jenom kapitoly týkající se přímo Sáma, Wogastisburgu a Avarů, takže by mě zajímalo, jestli náhodou nemáš někde shrnuté všechny zmínky týkající se rozlišení Franků a Římanů ve Fredegarovi, případně jestli je to v některém z uvedených pramenů?[/b]

Když jsem ji četl poprvé, tak jsem si vypsal pár výskytů:

4.XVII kde je "původem Frank"
4.XXVIII kde je "původem římského rodu"
4.XXIX kde je "z římského rodu"

Fredegarova kronika ale není jediný pramen, který je takhle pečlivě rozlišuje: na etnickém základu byl řešený i právní systém většiny barbarských království, v nichž každá etnická skupina měla své vlastní zákony. Ve Francké říši díky tomu platilo jiné právo pro Franky a jiné pro Římany a neshody ohledně práva tuším stály za odchodem Sasů z langobardské Itálie krátce po jejím záboru. Etnicita byla v té době vážná věc a lidé na ni velmi dbali.

Pokud je někdo hračička, pak jenom pro zajímavost bych dodal, že v ABC (ročník 28, 1983-84) vyšlo dioráma Bitva u Wogastisburku od kreslíře Přemysla Kubely. Zajímalo by mě, jak moc je jeho kresba věrohodná, co se týče zbroje Franků a Slovanů.

Není, nebo přesněji: být to dioráma třeba k Silmarillionu, tak je to docela dobré.

Vtipy stranou, i na tehdejší stav historického poznání je to velmi tristní úroveň rekonstrukce. Zvláště myšlenka, že pozdější Frankové vypadali jako Římané, takže merovejští vojáci museli vypadat jako Římané také, je založená na velmi špatné interpretaci karolinských žaltářů a ilustrací, které se v nich objevují. Spousta z nich vyobrazuje Franky jako Římany (resp. vice versa), nicméně tato vyobrazení jsou mixem francké módy a toho, jak si Frankové mysleli, že Římané vypadali. Ilustrátoři sice chtěli vizualizovat franckou návaznost na Římany a Hebrejce, ale pochopitelně si uvědomovali, že Římané (a Hebrejci) nenosili franckou zbroj, a tak ji malovali tak, aby vypadala starověce, z čehož později vznikly "hasičské" helmy, francké loricy musculaty a podivnosti ze Štutgartského žaltáře.

I ve franckém knižním umění se ale objevují "realistická" vyobrazení: například pěchota z Trevírské apokalypsy vypadá nejspíš skutečně tak, jak měla vypadat francká pěchota. Jízda je v této knize trochu problematičtější, ale pokud by autor vystřihovánky sáhl po tomto vyobrazení jako vzoru, jeho práce by byla mnohem věrnější historickému oděvu, i když samotná ilustrace je až z karolinského období.

Archeologie pak nedává žádný důvod myslet si, že bojovníci nosili kožené zbroje vyztužené kovovými terčíky nebo helmy s kombinovanou konstrukcí kůže–železo. U Slovanů se sice spekuluje, že tzv. slezské misky sloužily jako zbroj, nicméně to je spíše okrajová teorie a slezské misky jsou spíše z osmého století. Na tomto místě musím uznat, že autor vystřihovánky mohl mít kvůli železné oponě horší přístup k západní literatuře, která by franckou výstroj a výzbroj popisovala docela realisticky (např. ilustrace bavorského bojovníka, která se objevuje v českých knihách pochází z jedné německé publikace, která tuším vznikla někdy v této době), ale na to, jak dobře jsou publikovány nálezy z území Československa jsou Slované vyobrazení dost bídně.

Stačilo by přitom sáhnout po popisu východořímských autorů, které shromáždil Niederle (který byl v době vydání Abíčka již hodně stará záležitost, ale odkazoval se na něj například Pavel Choc, který byl mnohem aktuálnější). Niederlův pozitivistický přístup má v tomto ohledu klasickou výhodu, že nezastarává, a tak by stačilo malovat podle jeho Slovanských starožitností. Výsledek by byl opět o mnoho úrovní lepší.

Co se dalších problémů týče, tak to jsou jednoznačně trojúhelníkové štíty a štíty s puklicemi (u Slovanů doložené jen ve velmi specifických případech, např. na Rujáně z mnohem pozdějšího období; fakt známý již za socialismu) nebo kožené helmy. Všeobecně je těch helem na figurkách až příliš; množství nálezů rozhodně neumožňuje nakreslit celou armádu takto. Naprostý úlet je podle mě zbroj figurky 11.

Na stranu druhou, figurky 13 a 18 mají lamelovou přilbu typ Niederstotzingen, což je asi jediný opravdu autentický kousek výzbroje na slovanském platu. Nevolil bych ji sice jako zbroj lukostřelce, ale je autentická.

Odvážný koncept je lukostřelec se štítem u Franků (46), což je praxe neznámá z pramenů, ale kamarád to svého času testoval na reenactorských akcích a není to úplný nesmysl. Na stranu druhou, nejsou pro to žádné podklady, takže bych se podobným vyobrazením zcela vyhl. Jinak francká výzbroj je klasické fantasy devátého století spolu s "poklady zámeckých zbrojnic" a snad jenom 48ka a 54ka mají autentickou baldenheimku, byť opět v provedení kůže–kov, pro které nejsou žádné doklady.

Sečteno podtrženo, žádná sláva to není. Na stranu druhou, dělat rekonstrukci Franků mohlo být s dostupností západní literatury nadlidský úkol, což ovšem neplatí pro Slovany, kteří jsou i s dobovými znalostmi vyobrazeni naprosto bídně.

Edit: když nad tím tak přemýšlím, mohl by z toho být pěkný příspěvek na blog, pokud by byl zájem.

[Simplex]

Ta teorie je mnohem starší: poprvé ji tuším vyslovil Charvát před přibližně dvaceti lety a od té doby se objevuje v jeho pracích. Přehled článků a knih, ve kterých buď navrhuje, že si Sámo přijel pro granáty, nebo ve kterých ho za to někdo kritizuje, je v bibliografii, kterou jsem linkoval o pár příspěvků výše.

Upřímně, není to špatná hypotéza. Je rozhodně pravděpodobnější než že obchodoval se zbraněmi (pro což nejsou žádné archeologické důkazy) a s otroky (pro což nejsou žádné písemné doklady, i když s kupci v RS je to v tomto ohledu dost složité). Nic moc jiného střední Evropa nemohla nabídnout a navíc artefakty vyrobené z českého granátu skutečně existují a granát se odněkud musel brát.

Tak to jsem netušil, že původcem hypotézy je P. Charvát. Pokud vím a v knize to uvádí, tak už to je potvrdily i chemické analýzamy oněch granátů. Ty přednášky rakovnických jsou spíše určeny pro lidi, kteří se toto období nezajímají a nic o něm neví. Ještě na doplnění, je třeba uvést, že podle sborníku dost spolupracovali s frantíkama.

[Wladislaus]

@Heiss
Sámův původ

Když jsem ji četl poprvé, tak jsem si vypsal pár výskytů:

4.XVII kde je "původem Frank"
4.XXVIII kde je "původem římského rodu"
4.XXIX kde je "z římského rodu"

Fredegarova kronika ale není jediný pramen, který je takhle pečlivě rozlišuje: na etnickém základu byl řešený i právní systém většiny barbarských království, v nichž každá etnická skupina měla své vlastní zákony. Ve Francké říši díky tomu platilo jiné právo pro Franky a jiné pro Římany a neshody ohledně práva tuším stály za odchodem Sasů z langobardské Itálie krátce po jejím záboru. Etnicita byla v té době vážná věc a lidé na ni velmi dbali.

Díky za ty čtyři zmínky. Původně jsem si říkal, že by to mohlo stačit, ale nedalo mi to, a zapátral jsem trochu víc. V překladu Fredegarovy čtvrté knihy od nakladatelství Argo, který mám, bohužel index neposlouží a na MGH zase není fulltextový vyhledávač. Stačilo ale vyextrahovat XML soubor a v něm už najít všechny zmínky s GENERE a NATIONE. Zde je výsledek:

(Fredegar II, kap. 40): Poté, co byl její manžel zabit, držela Východ ve své moci, v tomto boji za ni velmi statečně bojoval vojevůdce Pompegianus, původem Frank, jehož rodina dodnes přebývá v Antiochii (Pompegianus dux, genere Francos). Tato kapitola pojednává o bojích Římanů v Sýrii, kde tehdy vládla vzdorocísařovna Septimia Zenobia (*240 †po 274). V její armádě byl jedním z velitelů jistý Pompegianus, o němž se v originále, ze kterého druhá kniha Fredegarovy kroniky čerpá, píše, že měl přezdívku Frank (cognomento Francus). Není podstatné, jak Pompegianus ke svojí přezdívce přišel, jako to, že až Fredegarova kronika údaj o přezdívce změnila na franský původ.

(Fredegar II, kap. 50): Theodosius, rodem Hispánec z Galicijské provincie, byl Gratianem jmenován císařem (Theodosius natione Spanus provinciae Gallileae). Římský císař Theodosius (*347 †395) se skutečně narodil v Hispánii, nikoli ale v Galicii (severozápadní Španělsko), nýbrž v dnešním městečku Coca v Kastilii (střední Španělsko).

(Fredegar II, kap. 56): Vojsko císaře Leona se vydalo proti Vandalům se třemi vojevůdci: Ricimerem, zetěm císaře Anthemia (Rychymirum generum Antimiae imperatores). Zde je latinské slovo generum užito jako "zeť" (Ricimer byl manželem Anthemiovy dcery), nikoli ve významu původu.

(Fredegar II, kap. 57): Theodorich, původem Makedonec, přijal vládu se souhlasem císaře Leona, jak dosvědčují události tohoto spisu. Neboť ten druhý Theodorich, syn krále Theodemira, byl původem Gót (Theudericus natione Macedonum, permissum Leonis imperatores principatum adsumit, sicut huius libri gesta testatur. Nam ille alius Thedericus, Theudoris regi filius, natione Gothus fuit). Vládcem ostrogótské Itálie byl Theodorich, který skutečně před ovládnutím Itálie soupeřil o nadvládu nad Góty s jistým Theodorichem, řečeným Strabón. Ten byl podle všeho vizigótského původu, neboť vládl Vizigótům tehdy usídleným v Thrákii (odtud nejspíše domněnka, že byl makedonského původu).

(Fredegar III, kap. 38): Theudebert opustil Wisigardu a oženil se s Deuterií z římského rodu (Theudebert relinquens Wisicardem, Deotheriam genere Romanam duxit uxorem). Theudebert I. vládl v letech 534-548 pouze jako král Austrasie. O jeho druhé manželce jménem Deuteria bezpečně víme, že pocházela z galorománské aristokratické rodiny, která žila v Auvergne. Dva z jejích přapředků zastávali významný úřad pretoriánského prefekta Galie (původně vojenský velitel pretoriánské gardy, později s kompetencemi pouze v civilní a soudní administrativě) – jeden kolem let 408-409 a druh kolem let 337-340. První z nich byl dokonce zetěm západořímského císaře Avita, který sám také pocházel z jiné galorománské aristokratické rodiny.

(Fredegar IV, kap. 18): Ve čtvrtém roce Theudericovy vlády byl ustanoven patriciem Quolen, původem Frank (Quolenus genere Francus, v jiných opisech kroniky Ruuolenus a Guolenus). O něm nevíme nic, jelikož se jeho jméno nikde jinde neobjevuje. Snad jen tolik, že v roce jeho jmenování, tedy 599, došlo k podstatné změně v politice obsazování důležitých úřadů, kde galorománské aristokraty začínají nahrazovat Frankové.

(Fredegar IV, kap. 24): Tehdy byl Theudericovým dvorským majordomem Bertoald, původem Frank (Bertoaldus genere Francos maior domus).

(Fredegar IV, kap. 24): Protadia, původem Římana, všichni u dvora převelice ctili a rovněž jeho milenka Brunhilda ho chtěla zahrnout poctami (Protadius genere Romanus). Nic bližšího o Protadiova původu nebo jeho příbuzných se bohužel od Fredegara nedovídáme.

(Fredegar IV, kap. 28): Po Protadiově smrti, v jedenáctém roce Theuderichovy vlády, se dvorským jarodomem stal Claudius, původem z římského rodu (Claudius genere Romanus). Klaudius je stejný případ, jako jeho předchůdce v úřadu burgundského majordoma Protadius.

(Fredegar IV, kap. 29): Z Brunhildina podnětu a na Theuderichův příkaz by ve dvorci ve Faverney rovněž zabit patricius Wulf, který měl podíl na Protadiově smrti. Jeho nástupcem v patriciátu se stal Ricomer z římského rodu (Ricomeris romano generis). Bohužel ani o Ricomerovi neexistují žádné další záznamy, tudíž nevíme, proč měl tento muž, patrně burgundský velmož s germánským jménem, byl Fredegarem označen jako Galo-Říman.

(Fredegar IV, kap. 34): Ago (Agilulf), král Langobardů, se oženil s franskou ženou jménem Theudelinda, což byla sestra Grimoalda a Gundoalda (Ago rex Langobardorum accepit uxorem Grimoaldi et Gundoaldi germanam nomen Teudelendae ex genere Francorum). S Fredegarovým tvrzením o Theudelindině franském původu je poněkud ošemetné. Pocházela totiž z rodu Agilolfingů, který sídlil v Regensburgu a vládl v Bavorsku v letech 550-788, a to z pověření franských Merovejců. Za zakladatele rodu je považován Agilulf, dle některých teorií syn suevského krále Hunimunda (395-469). Nakolik v sobě nesli franské krve, bohužel nevíme.

(Fredegar IV, kap. 43): Když se tedy Chlothar v třicátém roce své vlády stal pánem Burgundska a Austrasie, ustanovil v kraji Zadní Jura namísto Eudily vévodou Herpa, původem Franka (Herpone duci genere Franco). O Herpovi víme pouze tolik, že před získáním titulu správce jedno z krajů v dnešním Švýcarsku byl konstáblem (správcem koňských stájí).

(Fredegar IV, kap. 51): Ke královu dvoru přišel muž jménem Adalulf z rodu Langobardů, aby sloužil králi (homo quidam nomen Adalulfus ex genere Langobardorum).

(Fredegar IV, kap. 55): Jakýsi Ermenar, který vedl dvůr Chlotharova syna Chariberta, tam byl zavražděn muži, kteří sloužili saskému velmoži Eginovi (Aeghynanae genere Saxonorum optimate).

(Fredegar IV, kap. 78): Chadoind vytáhl do Baskicka s vojskem v doprovodu deseti vévodů a jejich družin. Jmenovitě šlo o Franky Arneberta, Amalgara, Leudeberta, Wandalmara, Walderica, Hermenrica, Baronta a Chairarda, Římana Chramnelena a burgundského patricije Willebada, dále o Sasa Egina a řadu dalších šlechticů, kteří sebou neměli žádného vévodu (Chairaardus ex genere Francorum, Chramnelenus ex genere Romanoe, Willibadus patricius genere Burgundionum, Aigyna genere Saxsonum).

(Fredegar IV, kap. 89): Jednoho po druhém přesvědčila a pak na základě volby všech biskupů a vévodů povýšila Flaochada z rodu Franků na majordoma Burgundského království (Flaogatum genere Franco).

Co z toho vyplývá? Jsou tam jasně identifikovatelné tři drobné chybky - 1) u Pompegiana to byla opisovačskác chyba 2) Theodorich Strabón nebyl Makedonec, ale spíš Vizigót 3) sporný bude Theudelindin původ, protože jestli pocházela z Bavorské dynastie Agilolfingů, tak byla spíš suevského původu než franského, i když kdo ví?). U většiny franských velmožů nevíme nic dalšího, takže se musíme spolehnout na údaj v kronice - tedy jakého byli původu. Zajímavé je, že římský původ je výhradně u jmen římského původu (Deuteria, Protadius, Claudius), z nichž u Deuterie je bezpečně známo, že opravdu patřila ke galorománské aristokracii. Co je také zajímavé, že římský původ je uveden také u dvou germánských jmen - Ricomer a Chramnelen. Předpokládat nějakou příbuznost Ricomera s dalšími osobami s tímto jménem (např. tzv. tvůrce císařů Ricimer, nebo Flavius Richomeres, pravděpodobný otec předmerovejského krále Franků Theodemera) je blbost, ale přinejmenším je vidět oblíbenost tohoto jména.

Odlišování etnicity je tedy jasné. Pokud ale Sámo nebyl "genere Romano", ale "natione Franco", jak píše Fredegar, tak jaký by měl být důvod k tomu, abychom mu nevěřili, že Sámo byl Frank? Pak se ale nabízí otázka, proč by to měl být obchodník, jak se často tvrdí? Když si tak pročítám text kroniky, tak tam se opravdu píše, že byl kupcem, čili obchodníkem. Odpověď chatgpt ke slovu negotians (u Fredegara hovorově zapsaný jako negucians) jsem se dověděl toto:

„negotians“ je přítomné příčestí od slovesa negotior, negotiari – v klasické latině to znamená doslova „obchodovat, podnikat“. V pozdní latině (a u Fredegara) se výraz negotians používá jako obecné označení pro obchodníka či kupce. Je to vlastně synonymum ke klasickému mercator, ale možná trochu „ušlechtilejší“ (zní jako někdo, kdo se „věnuje obchodu“).

A pokud je správné tvrzení, že ve Franské říši se obchodem zabývali spíše obyvatelé římsko-provinciálního původu (tedy Galo-Římané), samozřejmě vedle Židů, tak by Sámo musel být výjimkou. Jak známo výjimky potvrzují pravidlo. Ale v tom případě co jméno Sámo? Pokud vynechám nesmysly kolem slovanského Samoslava (apod.) a hebrejského Samuela, tak zbývají jenom galská (keltská) jména Samorix, Samogenos, Samotalos, která jsou doložená (viz. např. Andreas Gavrielatos - Names on Gallo-Roman Terra Sigillata). Ani v indexu Fredegara na MGH žádné germánské jméno začínající na SAM- není a nenašel jsem ho ani nikde jinde na netu.

Mohl být Sámo, respektive Samo, rodem Frank, ale částečně galorománského původu a proto dostal galské jméno (podobně jako třeba Ricomer a Chramnelen byli římského původu, ale měli germánská jména)?

Jsou GENERE (genus) a NATIONE (natio) synonyma, nebo je možné v nich hledat nějaké nuance? Chatgpt mi odpověděl toto:

V pozdní latině se tyto výrazy často střídají podle potřeby autora – někdy bez přísného rozlišování. Ale u přesných kronikářů jako Fredegar může být rozdíl významově důležitý (např. rozlišení mezi „římským rodem“ a „barbarskou národností“).

1. Použití genus – rodinný/příbuzenský původ
Odkazuje na rodovou příslušnost – že patří do aristokratického rodu Franků

2. Použití natio – etnický/původní národ
Při označování etnického původu Theodosia a Theodericha Fredegar volí natione:
Theodosius natione Spanus – „Theodosius, národem Španěl“
Theudericus natione Macedonum – „Theoderich, národem Makedonec“
Takto zdůrazňuje etnický, zeměpisný původ osob, ne rodinnou linii .

Jak se nuance projevují v textu
genus = „rod“ / dynastie
Vztahuje se na vnitrodynastické dědictví, titulární/šlechtické příslušnosti.

natio = „národ“ / etnický původ
Zahrnuje zeměpisné a etnické určení, bez odkazu na rodové linie.

Shrnutí
genus – rozlišuje: „z kterého rodu či šlechtického rodu pochází“ (např. Francus).

natio – rozlišuje: „z jakého národa či etnické skupiny je“ (např. Spanus, Gothus).

Fredegarova volba termínů tak není náhodná – stylově podporuje to, co chce sdělit: rodovou legitimitu versus etnický původ.

Takže se musím ptát, je možné, že Fredegar rozlišoval římský a franský původ jenom u vládnoucí aristokracie, zatímco prosté galorománské obyvatelstvo mohl zahrnout do termínu NATIONE FRANCOS?

Máme tady kupce Sáma s galským jménem, ale označeného jako Franka. Vysvětlení mohou být následující:

1) Sámo, pokud byl Frankem zabývajícím se obchodem, by byl tedy výjimkou a jak známo, výjimky potvrzují pravidlo. Případně mohlo jít o franského velmože přímo ve službách krále Dagoberta, který dostal konkrétní úkol, a sestavení obchodní karavany bylo jen nutnou podmínkou ke zdárnému splnění.
2) Sámova rodina mohla být smíšeného franského a galo-románského původu.
3) Fredegar nepoužil u Sáma slova genere proto, že nepocházel z aristokratické franské rodiny, nýbrž ze země Franků, která zahrnovala i prosté obyvatelstvo galo-románského původu.

EDIT 1: k diorámatu Wogastisburk až v dalším příspěvku zítra, protože to také načíná velmi zajímavé téma

Edit 2:

Fredegarova kronika ale není jediný pramen, který je takhle pečlivě rozlišuje: na etnickém základu byl řešený i právní systém většiny barbarských království, v nichž každá etnická skupina měla své vlastní zákony. Ve Francké říši díky tomu platilo jiné právo pro Franky a jiné pro Římany a neshody ohledně práva tuším stály za odchodem Sasů z langobardské Itálie krátce po jejím záboru. Etnicita byla v té době vážná věc a lidé na ni velmi dbali.

Velice zajímavá poznámka. Podle mě se tohle odlišování etnicity nikdy tak úplně nevytratilo. Narážím tím na tvrzení, se kterým se setkávám často - že etnicitu ve vrcholném středověku nikdo neřešil, že podstatné bylo jen to, kterého krále (šlechtice) je daný člověk poddaným, a že etnicitu si vymysleli až různí národní obrozenci (nejen u nás). Podle mě je to dost chybné tvrzení. Nezpochybňuju, že by vazalství bylo důležité, ale odlišování etnicity se přece nemohlo jen tak na pár set let vytratit od doby Franků, aby ho pak vyfabrikovali obrozenci. "My" a "oni" tu je s lidstvem odnepaměti.

[Wladislaus]

DODATEK K PŮVODU SÁMA
Rozleželo se mi to v hlavě a podle mého názoru Fredegar opravdu velice přesně rozlišuje GENERE a NATIONE.

Pokud se tedy dovídáme, že například Bertoald pocházel z franského rodu nebo Deuteria z galo-románského rodu, pak jediný správný překlad Fredegarova textu je, že Sámo byl z národa Franků a narodil se v Senonském kraji. Všimněme si, že bližší informace o domovském kraji se u franských a galo-románských šlechticů nedovídáme, naopak u Sáma ano!

Galo-románský původ Sáma není tedy nijak vyloučený, naopak spíš se ukazuje, že nebyl franským šlechticem, protože u něj není napsano, že by pocházel z franského rodu

[Heiss]

DODATEK K PŮVODU SÁMA
Rozleželo se mi to v hlavě a podle mého názoru Fredegar opravdu velice přesně rozlišuje GENERE a NATIONE.

Je velmi zajímavé, jak k tomu přistupuje/í.

Každopádně, objevuje se ještě někde v kronice označení homo?

Odpověď chatgpt ke slovu negotians (u Fredegara hovorově zapsaný jako negucians) jsem se dověděl toto:

K vědomostem ChatGPT mám většinou výhrady, ale tentokrát na tom může být něco pravdy – obchod byl v raném středověku intelektuály považován za naprosto okrajové a často opovrženíhodné řemeslo, které je nejlepší v pramenech zcela přejít. I v tomto je Fredegarova zpráva velmi významná, protože nejen že zmiňuje francké vazby na střední Evropu, ale ukazuje, jak se řešily problémy vzniklé na obchodních stezkách a jak to ovlivňovalo mezinárodní politiku. Každopádně, dvě věci bych k tomu přeci jen měl:

• Chtělo by to ověřit výskyt slova negutiantes v ostatních pramenech
• Proč by Fredegar nahrazoval hanlivý výraz, když nepotřeboval "bránit Sámovu čest"?

A pokud je správné tvrzení, že ve Franské říši se obchodem zabývali spíše obyvatelé římsko-provinciálního původu (tedy Galo-Římané), samozřejmě vedle Židů, tak by Sámo musel být výjimkou.

Máš k tomu někde nějaký zdroj? Se židovskými kupci jsem se většinou setkal až po otevření obchodního koridoru mezi střední Evropou a Středomořím v osmém století, takže si vždycky říkám, jak moc je teorie o Sámově židovském původu založená jenom na zpětné projekci z mnohem pozdějšího období. Zároveň by mě zajímalo ti římští provinciálové: ještě jsem nenašel žádnou knihu nebo článek, který by se tomu věnoval.

zbývají jenom galská (keltská) jména Samorix, Samogenos, Samotalos, která jsou doložená (viz. např. Andreas Gavrielatos - Names on Gallo-Roman Terra Sigillata). Ani v indexu Fredegara na MGH žádné germánské jméno začínající na SAM- není a nenašel jsem ho ani nikde jinde na netu.

Myslím, že s hledáním keltských jmen bude hlavně ten problém, že Fredegarovi Galorománi mají klasická římská jména a že původní keltská za sedm století asimilace zcela vymizela.

V souvislosti s krátkým jménem jsem se ještě setkal s výkladem, že Samo je na germánská jména příliš krátké, ale Pavel Diakon v první polovině sedmého století zmiňuje ve Friulsku Tassa a Kakka a do raných dob langobardského kmene umisťuje několik vládců s krátkými jmény, například Wacha. Délka tedy podle mě nic důležitého neříká.

Takže se musím ptát, je možné, že Fredegar rozlišoval římský a franský původ jenom u vládnoucí aristokracie, zatímco prosté galorománské obyvatelstvo mohl zahrnout do termínu NATIONE FRANCOS?

Neřekl bych. Jednak k tomu chybí "dostatečná data", protože RS kroniky mapují prakticky jenom svět elit a obyčejné lidi přechází, pokud k tomu nemají dobrý důvod, a jednak se pokud vím v právním světě týkalo dělení na etnika všech a ne jen společenských elit.

[Wladislaus]

Každopádně, objevuje se ještě někde v kronice označení homo?

Jo vyskytuje při více příležitostech, například:

Claudius genere Romanus homo prudens
Homo quidam nomen Adalulfus ex genere Langobardorum
Homo nomen Pitto contra Adalulfu armatus
Bertharius homo Scarponinsis (Scarpona = dnešní Dieulouard)
Homo nomen Ermarius, qui gubernatur palatiae

Je toho víc, takže záleží na kontextu. Přikládám odkaz na XML (Fredegarii et aliorum Chronica), kde si to můžeš všechno vyhledat:

https://www.mgh.de/en/digital-mgh/openm ... in-openmgh

Co mi vyplivla AI při dotazu na význam HOMO v merovejské latině:

Ve francké říši a u autorů jako je Fredegar nebo v právních textech (Lex Salica, Lex Ripuaria apod.) znamená homo především:
"svobodný muž vázaný vazalskou či osobní závislostí"
– někdo, kdo má právní status, ale není nutně šlechticem nebo aristokratem.
Příklady:
• homo regis = králův vazal / služebník / příslušník dvora
• homo ecclesiae = člověk „patřící“ církvi (vazal kláštera nebo biskupa)
• liber homo = svobodný muž, často v kontrastu k otrokovi (servus)
________________________________________
U Fredegara:
Fredegar používá homo typicky pro:
• jednotlivce svobodného původu, ale nikoli nutně významného
• služebníky, vazaly, poddané (např. „homo Guntranni“ = Guntramův muž)
• vojenské družiníky či dvořany
Věta jako:
Homo quidam ex genere Langobardorum
v kontextu znamená něco jako:
„Jeden muž svobodného stavu z rodu Langobardů“, nebo spíše „Langobardský válečník / příchozí“.
________________________________________
V právních textech:
Například v Lex Salica (zákoník Franků):
• Si quis hominem occiderit... – Pokud někdo zabije „muže“ (míněn svobodný člověk)
• Trest se liší podle toho, zda je obětí liber homo, servus (otrok), nebo homo regis
Tedy:
• homo má právní status, servus nikoli
________________________________________
Shrnutí
Kontext Význam slova homo
Klasická latina Člověk obecně, bez ohledu na status
Fredegar / Merovejci Svobodný muž, často ve vazalském vztahu
Právo (Lex Salica) Právní označení pro svobodnou osobu
________________________________________
Závěr:
U Fredegara homo znamená svobodného muže, často ve službě, vazala nebo příslušníka určitého rodu či dvora – tedy právně významného, ale nikoli nutně aristokrata.

K vědomostem ChatGPT mám většinou výhrady, ale tentokrát na tom může být něco pravdy – obchod byl v raném středověku intelektuály považován za naprosto okrajové a často opovrženíhodné řemeslo, které je nejlepší v pramenech zcela přejít. I v tomto je Fredegarova zpráva velmi významná, protože nejen že zmiňuje francké vazby na střední Evropu, ale ukazuje, jak se řešily problémy vzniklé na obchodních stezkách a jak to ovlivňovalo mezinárodní politiku. Každopádně, dvě věci bych k tomu přeci jen měl:

• Chtělo by to ověřit výskyt slova negutiantes v ostatních pramenech
• Proč by Fredegar nahrazoval hanlivý výraz, když nepotřeboval "bránit Sámovu čest"?

Co se týče Fredegara, používá NEGOTIANTES (a varianty) pro obchodníky, jako například v textu týkajícím se Sáma:

plures secum negutiantes adcivit
negotiatores Francorum cum plurima multitudine interficiunt et rebus expoliant
negotiatores, quos sui interfecerant et res eorum inlicite usurpaverant

MERCATOR jsem v XML nenašel, pouze MERCATUS/MERCATUM, a to 3x ve významu „výroční trh“ a jednou ve větě týkající se zazraků Ježíše (Mox quippe sepultus, quid apud Christum in eremum mercatus fuisset, suis civibus miraculis demonstrabit.), kterou mi AI přeložila takto: Jakmile byl pohřben, ukázal svým spoluobčanům zázraky, co získal u Krista na poušti.
Spíš podle mě použití negotiantes vycházelo z nějakého zvyku v místě, kde Fredegar psal. Možná pro něj mercator byl ten, kdo byl obyčejný trhovec, kdežto negotiator byl profesionální obchodník?

Máš k tomu někde nějaký zdroj? Se židovskými kupci jsem se většinou setkal až po otevření obchodního koridoru mezi střední Evropou a Středomořím v osmém století, takže si vždycky říkám, jak moc je teorie o Sámově židovském původu založená jenom na zpětné projekci z mnohem pozdějšího období. Zároveň by mě zajímalo ti římští provinciálové: ještě jsem nenašel žádnou knihu nebo článek, který by se tomu věnoval.

Nemám k tomu nic. Vlastně si ani nepamatuju, odkud jsem tuhle informaci čerpal a když teď pátrám po netu, tak všude spíš narážím na to, že Radhaniti se objevují až v 8. století a v 6.-7. století se ví jen o židovských komunitách v Marseille, Narbonne, Arles, Clermontu, Orléans, Paříži nebo Bordeaux. Takže informace o Radhanitech je mylná a především je to další hřebíček do rakve teorii o Sámově židovském původu. Díky za upozornění, doplňuju si tento důležitý poznatek


https://acta.bibl.u-szeged.hu/5793/1/ch ... hatgpt.com

zbývají jenom galská (keltská) jména Samorix, Samogenos, Samotalos, která jsou doložená (viz. např. Andreas Gavrielatos - Names on Gallo-Roman Terra Sigillata). Ani v indexu Fredegara na MGH žádné germánské jméno začínající na SAM- není a nenašel jsem ho ani nikde jinde na netu.

Myslím, že s hledáním keltských jmen bude hlavně ten problém, že Fredegarovi Galorománi mají klasická římská jména a že původní keltská za sedm století asimilace zcela vymizela.

V souvislosti s krátkým jménem jsem se ještě setkal s výkladem, že Samo je na germánská jména příliš krátké, ale Pavel Diakon v první polovině sedmého století zmiňuje ve Friulsku Tassa a Kakka a do raných dob langobardského kmene umisťuje několik vládců s krátkými jmény, například Wacha. Délka tedy podle mě nic důležitého neříká.

Takže se musím ptát, je možné, že Fredegar rozlišoval římský a franský původ jenom u vládnoucí aristokracie, zatímco prosté galorománské obyvatelstvo mohl zahrnout do termínu NATIONE FRANCOS?

Neřekl bych. Jednak k tomu chybí "dostatečná data", protože RS kroniky mapují prakticky jenom svět elit a obyčejné lidi přechází, pokud k tomu nemají dobrý důvod, a jednak se pokud vím v právním světě týkalo dělení na etnika všech a ne jen společenských elit.

Fredegarovi Galorománi sice mají klasická římská jména, ale k tomu by se dalo říct, že se klidně může jednat jenom o nejvyšší aristokratickou vrstvu. Pokud jsou doklady o přežívajících zvycích a pohanských galských božstev ještě v dobách Řehoře z Tours, nevidím důvod, proč by se někde nemohly udržet i jiné tradice a třeba i jména. Pořád tady mluvíme o Galii, která se sice pořímštila, ale zachovala si svou vlastní kulturu naroubovanou na Řím. Přijímaní latinských jmen galorománskou aristokracií bylo určitě módou. Paralelu bych viděl třeba v tom, jak velká část slovenská šlechty maďarizovala svoje jména. Prosté slovenské obyvatelstvo, pokud nežilo v regionech, kde vyloženě převládala maďarština, tak u nich k žádné maďarizaci jmen nedošlo. Zkusím to trochu rozvést, protože k tomu mám dost co říct, vzhledem k mým maďarským předkům.

Maďarizace, tedy proces, kdy lidé nepovažující se za Maďary nebo nemluvící maďarským jazykem se začnou považovat za Maďary nebo mluvit maďarsky, probíhal samozřejmě už od okamžiku ovládnutí Karpatské kotliny staromaďarskými kmeny. Nicméně velmi pozvolna, přirozeně a po celou dobu existence Uherského království se nekonaly ani žádné násilné snahy o maďarizaci ze strany státní moci. V podstatě až donedávna si na mnoha místech a v celých regionech obyvatelé udrželi vlastní identitu, zvyky a jazyk, a častokrát uváděné tvrzení o tisíciletém útlaku Slovaků je novověký mýtus absolutně se nezakládající na pravdě. V podstatě až do konce 19. století drtivá většina prostého obyvatelstva nemusela ovládat maďarštinu, neboť středověký a raně novověký stát fungoval na úplně jiných principech, než jak jsme dnes zvyklí. Neexistovala celostátní média (televize, noviny, internet), nikdo nemusel vyplňovat formuláře, které jsou vždy v úředním jazyce, kterým v Uhrách dlouho byla latina a nikoli maďarština, jen minimum lidí opouštělo rodný kraj, aby se vydalo jinam za obživou (kvůli nevolnictví to ani nešlo). Změna nastala až s nástupem moderního státu, který se stále více a více pletl do života obyvatel a z praktických důvodů vyžadoval jednotný dorozumívací jazyk. Národnostní spory začaly s reformními snahami Habsburků, zejména za vlády císaře Josefa II. v letech 1780-1790. Chtěl totiž v celé Rakousko-Uherské monarchii zavést jako úřední jazyk němčinu, což se všude setkalo s odporem, v Uhrách dokonce s ozbrojeným, který nakonec vyústil v Maďarskou revoluci v letech 1848-1849. Všechny tyto okolnosti se paradoxně staly spouštěcím mechanismem pro (tentokrát už mnohem agresivnější) snahy maďarských elit o pomaďarštění veškerého nemaďarského obyvatelstva celých Uher, tedy i Slováků. Přestože se úřady snažily, podmínky k úplné maďarizaci stále zůstávaly velmi omezené a nikdy k ní na celém území Uher nedošlo. Proces maďarizace je celkem dobře zmapovaný na Kumánech a Jasech, kočovnících turkicko-sarmatského původu, kteří se na pozvání uherského krále Bély IV. roku 1238 usadili ve středním Maďarsku (dnešní regiony Bács-Kiskun a Jász-Nagykun-Szolnok) a stali se důležitou součástí uherské armády. Mohli si ponechat rozsáhlou autonomii (vlastní náčelníky), křesťanství přijali až v průběhu 16. století, kumánský jazyk vymizel o něco později v 17./18. století, přičemž poslední jeho mluvčí István Varró z města Karcag zemřel roku 1770. Přestože v současnosti určité kulturní tendence znovuožívají, potomci Kumánů a Jasů jsou dnes už plně maďarizovaní.

Jasně, situace v Uhrách a v Římské a později Franské Galii, není úplně stejná, ale určité paralely tam vidím. Přiznávám ale, že tento aspekt jsem nijak hlouběji (zatím) nestudoval a určitě by se časem ukázalo, jestli by Sámo mohl stále mít galské jméno, nebo ne.

Jinak samozřejmě nechci tvrdit, že když jsem nikde nenašel germánské jméno začínající na SAM-, že to je důkaz o galském/keltském jménu. Samozřejmě vím o krátkých germánských jménech, jména se zkracují koneckonců všude. Jenom jsem to uvedl jako pozoruhodný fakt, že žádné takové germánské jméno známé není.

Stále se ale musím ptát, proč Fredegar použil u Sáma NATIONE FRANCO a ne GENERE FRANCO a pořád mi vychází, že vysvětlení rozdílu mezi těmito dvěma pojmy krásně sedí na spíš jiný než franský původ. A nic na tom nemění ani HOMO, naopak to potvrzuje. Zatím tam nikde nevidím nic, co by potvrzovalo Sámův původ mezi Franky nebo kdekoli jinde, než mezi Galo-Římany.

[Wladislaus]

Pokud je někdo hračička, pak jenom pro zajímavost bych dodal, že v ABC (ročník 28, 1983-84) vyšlo dioráma Bitva u Wogastisburku od kreslíře Přemysla Kubely. Zajímalo by mě, jak moc je jeho kresba věrohodná, co se týče zbroje Franků a Slovanů.

Není, nebo přesněji: být to dioráma třeba k Silmarillionu, tak je to docela dobré.

Vtipy stranou, i na tehdejší stav historického poznání je to velmi tristní úroveň rekonstrukce.

Edit: když nad tím tak přemýšlím, mohl by z toho být pěkný příspěvek na blog, pokud by byl zájem.

Ajajaj, tak to je mrzuté, že Kubelovo dioráma má velmi tristní úroveň co do přesnosti franské a slovanské výzbroje. Upřímně jsem doufal, že tak hrozné to nebude.

Takže ano, za příspěvek na blog, věnující se tomuto tématu, bych se rád přimluvil Předně by mě zajímaly dostupné prameny, ale hlavně dochované dobové ilustrace. Pokud bych pak měl přesný popis, mohl bych ho zkusit hodit do AI, schválně jak by se s takovým vyobrazením popasovala...

[palo satko]

Odchovany dejepisom o Alexandrovi Velkom, Caesarovi a Napoleonovi hladame v davnych časoch vojvodcu a štanika, ktory by vyplnil historicke prazdno. Samo je taka barlička pre Stedoeuropaskych Slovanov. Otazkou je, či je to vôbec potrebne.
Ked to zjednoduším, tak nejaky pobudovia z močiarov v Bielorusku ovladli od roku 600 A.D. do roku 800 A.D. Europu od Hamburgu po Benatky a od Peloponezu po hornu Volgu a uplne im k tomu stačili vojvodcovia, ktorych si volili od pripadu k pripadu a ked vyboj skončil, vojvodovi zatrhli jeho suverenitu a spravovali si svoj život v malych komunitách až do prichodu krestanstva.
Ak si niekto myslí, že centralizovana vlada dedične a rodove vladnutie, by bolo ešte uspešnejšie, nech si zoberie rozlohu uzemia ktore zaujali a 1400 ročnu trvacnost vysledkov ich vybojov. Slovansky "holubiči dobyvatelsky model" v pohode prekonava Alexandera, Caesara alebo Džingischana.

[Wladislaus]

Odchovany dejepisom o Alexandrovi Velkom, Caesarovi a Napoleonovi hladame v davnych časoch vojvodcu a štanika, ktory by vyplnil historicke prazdno. Samo je taka barlička pre Stedoeuropaskych Slovanov. Otazkou je, či je to vôbec potrebne.
Ked to zjednoduším, tak nejaky pobudovia z močiarov v Bielorusku ovladli od roku 600 A.D. do roku 800 A.D. Europu od Hamburgu po Benatky a od Peloponezu po hornu Volgu a uplne im k tomu stačili vojvodcovia, ktorych si volili od pripadu k pripadu a ked vyboj skončil, vojvodovi zatrhli jeho suverenitu a spravovali si svoj život v malych komunitách až do prichodu krestanstva.
Ak si niekto myslí, že centralizovana vlada dedične a rodove vladnutie, by bolo ešte uspešnejšie, nech si zoberie rozlohu uzemia ktore zaujali a 1400 ročnu trvacnost vysledkov ich vybojov. Slovansky "holubiči dobyvatelsky model" v pohode prekonava Alexandera, Caesara alebo Džingischana.

Jestli do toho chcete zatahovat filozofii, tak ve své podstatě jakákoli lidská činnost je pošetilá, i váš komentář v tomto smyslu postrádá jakoukoli "potřebnost" Ale chápu co tím myslíte, nechci vás nijak urazit. Dneska už nikdo netvrdí, že Slovani měli holubičí povahu, takže odpovědí na vaši otázku může být to, že je stále potřeba se k těmto tématům vracet a hledat v nich poučení, i když je zas a znovu dnes a denně vidět, že poučení ze všeho vyplývá jediné - člověk je nepoučitelný Pro vás je to jen berlička nebo pobudové z močálů, pro mě to jsou útržky informací, které nám díky shodě okolností dochovaly alespoň nějakou vzpomínku na lidi z masa a kostí, kteří měli svoje příběhy, sny, cíle a svoje chyby, a byli na tom úplně stejně, taky se nijak nepoučili od svých předků. Anebo poučili a chtěli žít po svém, ale kazili jim to jiní, kteří se nepoučili, nebo jim to bylo totálně jedno, stejně jako dnes

[palo satko]

včera som bol na Karlšteine. Je tam Sál předků. Od Praotca Čecha. Podla vykladu, vraj tam boli portrety kniežat a kralov už za čias Karola IV. ale tie boli zničene (ukradnute) Švedmi a tak tam v čase baroka boli zavesene nove. To je presne ten jav, o ktorom píšem. Potreba zaplnit dejiny postavami aj v čase o ktorom nevieme nič alebo name na onom taku "dobrosrdečnu" informaciu od kronikara Kosmasa: : "O životě a stejně i o smrti těchto knížat se mlčí, jednak že jsouce oddáni břichu a spaní, nevzdělaní a neučení, podobali se dobytku, takže zajisté proti přírodě tělo bylo jim k rozkoši, duše na obtíž; ...."
Pribeh kupca Sama ma nielen česku ale aj slovensku stranku. A každy si rad geograficky predstavi Wogastiburg na aktualne svojom uzemi ale su historici, ktori ho umiestnuju do dnešneho Nemecka, napr. Forchheimu. U nas je extra potrebne "vyrabat" slavnych Slovakov a Samo do toho elegantne zapada. Lenže mame krala Slovanov Sama a potom "ticho". Ja som pisal prave to tom obdobi medzi Samom a začiatkom 9. storočia kde sa u zapadnych a stredoeuropskych Slovanov nevyskytuju v kronikach velkí muži. Podla: Slavs in the Middle Ages between Idea and Reality od Eduarda Mühleho si Slovania mali najvyšši titul župan (avarske pomenovanie).
Takže od smrti Sama až k prvemu Mojmirovcovi čo je vyše 200 rokov si slovanske komunity plne vystačili bez kniežat a kralov a napriek tomu nielen prežili ale vytvorili zaklady pre vznik Velkej Moravy, Českeho kniežatstva a Nitrianska.

[Heiss]

Takže ano, za příspěvek na blog, věnující se tomuto tématu, bych se rád přimluvil Předně by mě zajímaly dostupné prameny, ale hlavně dochované dobové ilustrace. Pokud bych pak měl přesný popis, mohl bych ho zkusit hodit do AI, schválně jak by se s takovým vyobrazením popasovala...

Něco málo jsem k raně slovanskému vojenství na dolním Dunaji psal už v tomto článku (...ale co se tak dívám, tak to jsou vlastně už dva roky a dneska bych to napsal mnohem lépe ).

Niederleho dlouhé shrnutí je na Digitální knihovně a pokud si to pamatuju správně, dokonce tam přímo cituje východořímské autory.

...mimochodem, náhodou jsem si teď všiml, že Niederle z nějakého důvodu datuje Ferdulfovu bitvu se Slovany do roku 705 a dává jim do rukou praky. Na to bych neměl zapomenout.

Na Fredegara a etnicitu myslím, jsou to podle mě důležité postřehy.

[Wladislaus]

Takže ano, za příspěvek na blog, věnující se tomuto tématu, bych se rád přimluvil Předně by mě zajímaly dostupné prameny, ale hlavně dochované dobové ilustrace. Pokud bych pak měl přesný popis, mohl bych ho zkusit hodit do AI, schválně jak by se s takovým vyobrazením popasovala...

Něco málo jsem k raně slovanskému vojenství na dolním Dunaji psal už v tomto článku (...ale co se tak dívám, tak to jsou vlastně už dva roky a dneska bych to napsal mnohem lépe ).

Pročetl jsem a neni to zlý Jenom mám výtku k tvrzení "Slované podle všeho nikdy nemuseli čelit koncentrované síle Avarského kaganátu". Minimálně ve dvou případech se tak stalo. Prvním bylo zničení království Antů kolem let 560-562 a druhým zničení Dobretova království kolem let 577-578. Obojí zmiňuje Menander Protektor (koukám, že jenom k Dobretovi mám poznamenaný zdroj - je to Menanderův fragment č. 21)
https://en.wikipedia.org/wiki/Mezamir
https://en.wikipedia.org/wiki/Daurentius
Hledání Dobretova království jsem si pro sebe shrnul zde:
https://docsend.com/view/uas8swv4xbtmarpv

Niederleho dlouhé shrnutí je na Digitální knihovně a pokud si to pamatuju správně, dokonce tam přímo cituje východořímské autory.

Jo tohle mám v databázi, ale ještě jsem se nedostal k přečtení. Každopádně pokud bys k výzbroji Slovanů a Franků u Wogastisburgu někdy dělal blog, určitě by se hodila taky nějaká databáze dobových vyobrazení Franků

[Wladislaus]

Naprostý úlet je podle mě zbroj figurky 11.

Tahle figurka je podle doprovodného návodu velitel Slovanů. A i když to tam není vysloveně uvedeno, už jako malej jsem si vždycky myslel, že to je Sámo ve franské zbroji

Zapomněl jsem poděkovat za detailní rozbor celé vystřihovánky!!!

[Heiss]

Je toho víc, takže záleží na kontextu. Přikládám odkaz na XML (Fredegarii et aliorum Chronica), kde si to můžeš všechno vyhledat:

Cool, díky; nevěděl jsem, že je mají i v XMLku, tohle mi ušetří spoustu práce s výzkumem.

Nemám k tomu nic. Vlastně si ani nepamatuju, odkud jsem tuhle informaci čerpal a když teď pátrám po netu, tak všude spíš narážím na to, že Radhaniti se objevují až v 8. století a v 6.-7. století se ví jen o židovských komunitách v Marseille, Narbonne, Arles, Clermontu, Orléans, Paříži nebo Bordeaux. Takže informace o Radhanitech je mylná a především je to další hřebíček do rakve teorii o Sámově židovském původu. Díky za upozornění, doplňuju si tento důležitý poznatek

Díky za článek, Židé se tou dobou pokud vím pohybovali hlavně ve Středomoří, takže jejich obchodní aktivity v Zaalpí mě vždycky překvapovaly.

Jasně, situace v Uhrách a v Římské a později Franské Galii, není úplně stejná, ale určité paralely tam vidím. Přiznávám ale, že tento aspekt jsem nijak hlouběji (zatím) nestudoval a určitě by se časem ukázalo, jestli by Sámo mohl stále mít galské jméno, nebo ne.

S tou maďarizací to může být užitečná paralela, ale potřeboval bych vidět konkrétní doklady toho, že se v Galii udržela původní keltská jména i jinde než v jednom případě, který je navíc velmi diskutabilní. K nacione jako dokladu jiné než francké etnicity jsem docela skeptický, ale jestli v souvislosti s tímto slovem ještě něco objevím, hodím to sem. Bude to chtít projít ještě dost pramenů a hodně si pohrát s korpusovkou a fulltextovým vyhledáváním, ale vypadá to jako velmi zajímavé téma.

[Wladislaus]

Je toho víc, takže záleží na kontextu. Přikládám odkaz na XML (Fredegarii et aliorum Chronica), kde si to můžeš všechno vyhledat:

Cool, díky; nevěděl jsem, že je mají i v XMLku, tohle mi ušetří spoustu práce s výzkumem.

Já to taky nevěděl. Zeptal jsem se AI, která mi potvrdila, že MGH nemá fulltext a že je uživatelsky nekomfortní, ale vzápětí nabídla odkaz na XML. Pořád to sice není nejlepší, ale i tak ušetří spoustu času (ještě teď bych četl Fredegara a vypisoval výskyt slov...

S tou maďarizací to může být užitečná paralela, ale potřeboval bych vidět konkrétní doklady toho, že se v Galii udržela původní keltská jména i jinde než v jednom případě, který je navíc velmi diskutabilní. K nacione jako dokladu jiné než francké etnicity jsem docela skeptický, ale jestli v souvislosti s tímto slovem ještě něco objevím, hodím to sem. Bude to chtít projít ještě dost pramenů a hodně si pohrát s korpusovkou a fulltextovým vyhledáváním, ale vypadá to jako velmi zajímavé téma.

Tohle je jediné hluché místo celé galorománské teorie. Já teď na to nemám čas, ale určitě bych se pustil těmito dvěma směry, protože výsledek pátrání má potenciál teorii potvrdit nebo ji definitivně smést ze stolu

[palo satko]

Počas Justinianovskeho moru došlo k vyznamnej redukcii galoromanskeho obyvatelstva miest nielen na stredomorskom pobreži, ale aj vo vnutrozemi.

Výsledky naznačujú, že pohreby v priekopách zahŕňajú mestské obyvateľstvo z blízkeho mesta Bourges, ktoré malo celkovo lepšiu stravu ako vidiecke obyvateľstvo zo Saint-Doulchard. Predpokladá sa, že obyvateľstvo mesta mohlo byť počas morovej epidémie vystavené vysokej úmrtnosti, čo viedlo k ich pochovávaniu na blízkych vidieckych cintorínoch.

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39034501/

[Ingolf]

Nemám k tomu nic. Vlastně si ani nepamatuju, odkud jsem tuhle informaci čerpal a když teď pátrám po netu, tak všude spíš narážím na to, že Radhaniti se objevují až v 8. století a v 6.-7. století se ví jen o židovských komunitách v Marseille, Narbonne, Arles, Clermontu, Orléans, Paříži nebo Bordeaux. Takže informace o Radhanitech je mylná a především je to další hřebíček do rakve teorii o Sámově židovském původu. Díky za upozornění, doplňuju si tento důležitý poznatek

Díky za článek, Židé se tou dobou pokud vím pohybovali hlavně ve Středomoří, takže jejich obchodní aktivity v Zaalpí mě vždycky překvapovaly.

Židé žili v podstatě po celém území římské říše. Po zničení jeruzalémského chrámu byli rozehnáni po celé říši do diaspor, které spolu udržovaly kontakty. To se hodilo právě pro obchod, když šel obchodník do cizí země, nalezl tam i svoje soukmenovce a s nimi i zázemí.
Mimo statků hmotných probíhala mezi diasporami výměna statků duchovních, takže když šel apoštol Pavel do Říma šířit křesťanství, zjistil, že je tu nové náboženství činné právě v místní židovské komunitě.
U Řehoře z Tours jsem zachytil doklad židovského obchodu v Clermontu, resp. u clermontského biskupa Cautina: „Na Cautinovi nebylo nic svatého, nic, co by mělo nějakou váhu. Veškerým písemnictvím, ať církevním či světským, zůstal nedotčen. Zato Židům byl velmi milý a byl jim zcela oddán, ne ovšem pro spásu duší, jak má být snahou pečlivého pastýře, ale protože od nich nakupoval zboží, které pak oni, když jim lichotil a když oni se zcela zjevně projevovali jako patolízalové, prodávali za vyšší ceny, než byla jejich hodnota.“ (IV., 12)
Po smrti Cautina chtěl získat biskupský stolec nečistými prostředky kněz Eufrasius: "Také kněz Eufrastius nakoupil u Židů mnoho drahocenných věcí a poslal s nimi svého příbuzného Beregisila ke králi, aby tak úplatky získal, co nemohl získat zásluhami." (IV., 35)

Za Karla Velikého se žid jménem Izák zhostil úkolu dopravit do Francie slona, kterého Karlovi daroval bagdádský vládce Harún ar-Rašíd.
Židy zmiňuje kapitulář z Nimwegenu z r. 806: „Židé se nesmějí vychloubat, že dokáží vše získat; tento triumf jim musí zůstat upřený. Vůbec poprvé jsou v těchto nařízeních Židé zmíněni jako profesionální obchodníci.“ (Hägermann: Karel Veliký, s. 420)

Po expanzi islámu začali židé muslimům dopravovali evropské otroky, díky čemuž jméno Slovan nabylo významu otrok (z toho ang. slave). Obchod šel přes dnešní Španělsko.

Sámo mi do těch škatulek nezapadá. V antické fázi obchodovali židé v rámci svých diaspor, nevím o tom, že by se pouštěli někam dál. Časem k tomu samozřejmě došlo, protože kdo jiný by překročil hranice než profesionální obchodník, ale 7. století bude zřejmě ještě brzo. Obchod s otroky mi taky odpadá, protože ještě nebylo odbytiště. Ve Španělsku ještě fungovali Vizigóti, ne muslimové.
Ta teorie o Sámově židovském původu vychází hlavně z nápodoby jmen Sámo a Samuel. Ten obchod je jen nepřímý důkaz podporující tento nápad.