Když Břetislav I. táhnul do Polska, tak s sebou vzal zpět mj. lidi z Hedče, „kteří ho pokorně prosili, aby je pokojně i s jejich dobytkem a ostatním majetkem převedl do Čech (Kosmas, II., 2) Ukořistěných věcí byl dlouhý průvod a „ke konci sto vozů přiváželo obrovské zvony a všechny poklady Polska“. Dobytek je uváděn na prvním místě všeho majetku a těch sto vozů také evidentně táhl dobytek. Počítám, že dobytek vezl do Polska proviant apod. a zpátky tedy kořist. (II., 5)
"Pro předmoderního velitele proto bylo většinou jedinou cestou spolehnout se alespoň z části na místní zdroje a zásoby získávat pleněním. To však není možné všude, protože ne všechny oblasti jsou stejně úrodné a některé z nich si už možná válečným běsněním prošly, takže na nich nezbylo buď nic, nebo jen velmi málo. Války se kvůli tomu omezovaly jen na obilnářské oblasti a některé typy krajiny – zejména neobdělávané stepi – byly pro armády většiny usedlých kultur prakticky nepřístupné."
Na druhou stranu nomádi ze stepí dokázali útočit na delší vzdálenost, podmínkou byl dostatek trávy na pastvu pro okně. Římské vojenské poučky radily útočit na Huny koncem zimy, kdy jsou jejich koně osláblí (https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/hunove-150699 , s. 60)
Mongolové založili asi nejrozsáhlejší říši na světě, ale nedokázali dobýt mamlúcký Egypt, protože poušť.
"Stejně jako armády byl na energii zvířecích svalů závislý i zbytek raně středověké společnosti. Dobytek byl potřeba pro produkci potravin, a to nejen jako přímý zdroj kalorií v podobě masa a mléka, ale i jako zdroj pracovní síly, který mohl tahat pluhy. Jakkoli byla technika zapřahání za rohy z dnešního pohledu neefektivní, stále umožňovala využít energetický zdroj, který dobytek představoval. Jeho ztráta proto měla závažné důsledky pro výživu všech lidí v dané oblasti."
Na dobytku nějak závisela i společnost starověká a možná i pozdně pravěká. Zeširoka – vzájemná role pohlaví se odvíjí mj. od toho, které pohlaví zajišťuje obživu. V paleolitu muž lovil, tak vedl rodinu. V neolitu se potraviny získávali pěstováním, což byla ženská práce, takže nastal matriarchát s vládou ženy. A v pozdním neolitu tedy eneolitu, se začal chovat skot. A nešlo jen o maso nebo mléko, ale právě o to, že skot obdělával půdu a skot zapřahal právě muž, takže tím zase vzrostla jeho role. Ale četl jsem už článek, který tohle všechno vyvrací, tak to nechám otevřené.
V antické mytologii byli Perseus nebo Herkules v dětském věku pastevci a nevyznívá to jako dehonestující práce nebo postavení.
Řím – dobytek se řekne latinsky pecu a pecuniae jsou peníze. Zase počítám, že oboje je výrazem bohatství, kde ten dobytek je v rámci bohatství opět na předním místě.
Staří Germáni – německý výraz pro dobytek je das Vieh a pochází ze starogermánského fehu. Z8klad toho slova je stejný jako u pecu, protože středoevropská germánština prodělává hláskové posuny, kde se p říká s přídechem na pf až f, a k se říká s přídechem na kch a až ch. Příklady – lat. Pater na der Vater (otec), planta na die Pflanze (rostlina), porta na die Pforte (brána). To poslední slovo má další vývoj, protože malá brána nebo branka se řekne das Pförtchen a z toho je české slovo fortna, tedy malá městská brána, a v řadě měst se tak dodnes jmenuje ulice, která k té fortně vedla. A to latinské porta vzniklo ze slova porto, tedy nést, protože když Romulus a Remus zakládali Řím, orali okruh, kde z vyorané brázdy byl příkop a z vyorané hlíny hradby, a místo, kde měla být brána, nemohlo být zoráno, takže vzali pluh a přenesli ho.
Příklady s k – lat. casa je německý das Haus (dům).
Germánská runová abeceda zvaná futhark má pro písmena přiřazená přímo slova, takže pro f na prvním místě futharku je to právě fehu a lidé zabývající se runovou magií považují runu f za runu bohatství. Není to novodobý výmysl, má to opodstatnění v pramenech. V Anglii se dochovala tzv. runová báseň, to jsou verše, které v sobě osvětlují význam té které runy: „F (féoh) Bohatství skýtá lidem blaho, však každému náleží nakládat s ním štědře, má-li mít před Pánem podíl na slávě.“
Ve vysvětlivkách je popis: „Staroanglické féoh znamenalo původně dobytek, skot, význam bohatství je pozdější.“ (https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... ptak-31527 , s. 193)
Staří Slované měli boha jménem Veles, o kterém píše Váňa: „V ruských textech je Veles zván „skotij bog“ ,tedy bůh skotu, zdá se však, že mu podléhala i polní úroda, jak naznačují některé jihoruské zvyky při žních, např. zavinování „brady Velesovi“ z klasů. Protože stáda dobytka a obilí představovaly hlavní zdroj majetku, působil Veles jako ochránce vlastnictví vůbec, jak by nasvědčovala i etymologie jeho jména podle V. N. Toporova z volst, voldyka, velij, jež mají vesměs vztah k vlastnictví.“ (https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... onu-139103 , s. 75)
Co se týče užívání dobytka k cestování, tak dobytek se jevil jako vhodné zvířectvo při stěhování kmene. Ono hnát před sebou stádo prasat by byl jeden velký chaos. Zdeněk Měřínský k tomu píše, že podle nálezu kostí ve starých vrstvách sídlišť na Pohansku a Březnu u Loun přesahuje podíl skotu 50%, pak je prase (22 a 30%), pak další. I na Slovensku je to pořadí stejné. U Polabských Slovanů převažuje skot u první slovanské vlny pražské keramiky, zatímco u další vlny se zdobenou keramikou a pevnými hradištními sídly převažuje prase. A to je obecný trend: „V těchto souvislostech není bez významu, že v pozdějších obdobích výrazně stoupá podíl chovu prasat, ovcí a koz, až nakonec dosahuje ve skladbě stáda chovných zvířat bývalého dominantního podílu skotu. Tato změna je taktéž vysvětlována hospodářskými změnami a snahou po rentabilitě, jíž nenáročné chovné druhy vyhovovaly lépe než chov skotu. …
Objev kosti kastráta, tedy vola, také dokládá použití skotu k tahu. To odpovídá obecným poznatkům o funkci koně, neboť ten sloužil k jízdě a tažným zvířetem se stal až v pozdním středověku a novověku.“ (https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... vu-i-24952 , s. 83-84)
Ty tributy odváděné v dobytku mohou mít více důvodů. Jednak jak popisuješ, nabourává to možnosti vojenské protiofenzivy podmaněného kmene. Dále je dobytek jakýmsi synonymem bohatství, ať už kvůli jídlu, (pro přímou konzumaci, nebo pro orbu), nebo kvůli použití k válečnému tažení spojenému s kořistěním; a dále dobytek je snadné hnát do země, která tribut vybírá.