Středověká logistika

[Heiss]

Téma je to velmi zajímavé a důležité a zaslouží si podle mě zvláštní vlákno.

Sepsal jsem k němu pár poznámek na svůj blog. TL;DR je v zásadě to, že předmoderní (a hlavně raně středověká) logistika byla prakticky zcela odkázána na sílu dobytka. V některých velmi specifických případech se dalo válčit víceméně i bez něj, nicméně to vyžadovalo velmi příhodnou geografii bojiště. O to větší pohromou byly dobytčí mory, které se šířily až překvapivě často. Jejich následkům se dalo čelit většinou zmenšením armád, což ale pro změnu často znamenalo menší politické zisky.

[palo satko]

Podla mna použivali to iste čo Rimania. Mulice a osly. Ma to tu vyhodu, že ich môžete použit aj tam kde nie su cesty pre kolesovu dopravu a zaroven su chodiacou konzervou.

[Heiss]

Dává to smysl, ale ještě jsem se s tím nesetkal v pramenech a vlastně ani vyobrazeních (ale je pravda, že ikonografii jsem ještě nezačal zkoumat nějak podrobněji). Francké kapituláře zmiňují pouze vozy, i když je možné, že s sebou brali i ty muly. Možná by nějaký důkaz mohl přinést osteologický materiál z vybraných lokalit na hranici, nebo zmínky o jejich chovech v listinách.

[Ježek]

V českých urbářích a účtech do cca 15. století jsou jen koně, krávy, prasata a ovce. Drůběž (a vajíčka) je přítomna jen jeko dávka, nikoliv jako inventář. Ale to je specifický pramen, který zaznamenává hospodářský výkon.

V beletrii to asi bude častější, ale tam bude zase zkreslení, že se zvířatům připisují různé vlastnosti a nemusí být ani lokální (statečný lev). U osla bude navíc v ikonografii zkreslení, že jde o dopravní prostředek Ježíše Krista.

Nejlepjší bude osteologie, ale tady zase nevím, jak dobře od sebe jde rozeznat kůň a osel (a mula tím spíš).

Otázka je také volský pohon ...

Tady nevím, není to věc, které bych rozumněl, tohle jsou jen takové úvahy nad možností poznání.

[palo satko]

Chapen, že existuju zaznamy o vozoch. Napr. po vyrabovani Avarskeho rinku sa korit opisuje počtom vozov so zlatom a cennostami. Otazkou je, či je to opis reality, alebo štandartne vyjadrenie velkosti koristi , ktoru nie je možne vyčíslit v minciach. Môj dedo robil furmana. Do konca Druhej svetovej s volmi a potom s konmi. Z tej ery s volmi, nam zostali dva rebrinaky, niekolko jariem a polnohospodarske naradie. Veci spojene s konskou dopravou zobral do družstva. Ale čo viem z rozpravania babky, tak chodil medzi vojnami kupovat husi do Perneku, čo od nas z Pezinka-Grinavy cez Male Karpaty je asi 15 kilometrov. A chodil peši a netušim ako, ale husy hnal cez horu v krdli. Takže žiadne dlhe trasy a žiadne vyznamne prevyšenie. Ale deda s konmi som zažil a nebol problem ist s konmi do hory pre drevo a to až na hreben Malych Karpat a ešte cely den konmi približovať spilene stromy. Podla mna boli voly sice silne pri orbe aj pri tahani nakladov po rovine, ale pomale pri vojenskom taženi.

[Heiss]

Díky za zkušenost z praxe, ty jsou vždycky velmi užitečné. Jen pro ujištění, jestli to chápu správně: děda přes hřeben raději husy hnal pěšky než aby je vezl na voze?

Podla mna boli voly sice silne pri orbe aj pri tahani nakladov po rovine, ale pomale pri vojenskom taženi.

Myslím, že se to nevylučuje – většina vojenských tažení se odehrávala někde na rovině a do hor se nikdo moc nehrnul. Když už na to došlo, tak asi přesedlali na koně a muly. Svou roli ale možná hrála i konstituce těch zvířat: nejsem expert, ale raně středověký skot se dost lišil od toho dnešního a mohlo se to podepsat na jejich výkonech.

Otazkou je, či je to opis reality, alebo štandartne vyjadrenie velkosti koristi , ktoru nie je možne vyčíslit v minciach.

Zrovna tohle je... velmi zajímavá otázka. Většinou se ten úder, který dobyl hrynk, považuje za rychlou akci jízdního franckého vojska, které právě nejspíš vozy nezatěžovaly. A pak se v Northumbrijských letopisech objevuje patnáct vozů tažených voli, které by je zdržovaly. Buď špatně interpretujeme složení a logistiku té armády, nebo ty povozy zrekvírovali v hrynku.

[Ingolf]

Když Břetislav I. táhnul do Polska, tak s sebou vzal zpět mj. lidi z Hedče, „kteří ho pokorně prosili, aby je pokojně i s jejich dobytkem a ostatním majetkem převedl do Čech (Kosmas, II., 2) Ukořistěných věcí byl dlouhý průvod a „ke konci sto vozů přiváželo obrovské zvony a všechny poklady Polska“. Dobytek je uváděn na prvním místě všeho majetku a těch sto vozů také evidentně táhl dobytek. Počítám, že dobytek vezl do Polska proviant apod. a zpátky tedy kořist. (II., 5)

"Pro předmoderního velitele proto bylo většinou jedinou cestou spolehnout se alespoň z části na místní zdroje a zásoby získávat pleněním. To však není možné všude, protože ne všechny oblasti jsou stejně úrodné a některé z nich si už možná válečným běsněním prošly, takže na nich nezbylo buď nic, nebo jen velmi málo. Války se kvůli tomu omezovaly jen na obilnářské oblasti a některé typy krajiny – zejména neobdělávané stepi – byly pro armády většiny usedlých kultur prakticky nepřístupné."

Na druhou stranu nomádi ze stepí dokázali útočit na delší vzdálenost, podmínkou byl dostatek trávy na pastvu pro okně. Římské vojenské poučky radily útočit na Huny koncem zimy, kdy jsou jejich koně osláblí (https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/hunove-150699 , s. 60)
Mongolové založili asi nejrozsáhlejší říši na světě, ale nedokázali dobýt mamlúcký Egypt, protože poušť.

"Stejně jako armády byl na energii zvířecích svalů závislý i zbytek raně středověké společnosti. Dobytek byl potřeba pro produkci potravin, a to nejen jako přímý zdroj kalorií v podobě masa a mléka, ale i jako zdroj pracovní síly, který mohl tahat pluhy. Jakkoli byla technika zapřahání za rohy z dnešního pohledu neefektivní, stále umožňovala využít energetický zdroj, který dobytek představoval. Jeho ztráta proto měla závažné důsledky pro výživu všech lidí v dané oblasti."

Na dobytku nějak závisela i společnost starověká a možná i pozdně pravěká. Zeširoka – vzájemná role pohlaví se odvíjí mj. od toho, které pohlaví zajišťuje obživu. V paleolitu muž lovil, tak vedl rodinu. V neolitu se potraviny získávali pěstováním, což byla ženská práce, takže nastal matriarchát s vládou ženy. A v pozdním neolitu tedy eneolitu, se začal chovat skot. A nešlo jen o maso nebo mléko, ale právě o to, že skot obdělával půdu a skot zapřahal právě muž, takže tím zase vzrostla jeho role. Ale četl jsem už článek, který tohle všechno vyvrací, tak to nechám otevřené.

V antické mytologii byli Perseus nebo Herkules v dětském věku pastevci a nevyznívá to jako dehonestující práce nebo postavení.
Řím – dobytek se řekne latinsky pecu a pecuniae jsou peníze. Zase počítám, že oboje je výrazem bohatství, kde ten dobytek je v rámci bohatství opět na předním místě.

Staří Germáni – německý výraz pro dobytek je das Vieh a pochází ze starogermánského fehu. Z8klad toho slova je stejný jako u pecu, protože středoevropská germánština prodělává hláskové posuny, kde se p říká s přídechem na pf až f, a k se říká s přídechem na kch a až ch. Příklady – lat. Pater na der Vater (otec), planta na die Pflanze (rostlina), porta na die Pforte (brána). To poslední slovo má další vývoj, protože malá brána nebo branka se řekne das Pförtchen a z toho je české slovo fortna, tedy malá městská brána, a v řadě měst se tak dodnes jmenuje ulice, která k té fortně vedla. A to latinské porta vzniklo ze slova porto, tedy nést, protože když Romulus a Remus zakládali Řím, orali okruh, kde z vyorané brázdy byl příkop a z vyorané hlíny hradby, a místo, kde měla být brána, nemohlo být zoráno, takže vzali pluh a přenesli ho.
Příklady s k – lat. casa je německý das Haus (dům).
Germánská runová abeceda zvaná futhark má pro písmena přiřazená přímo slova, takže pro f na prvním místě futharku je to právě fehu a lidé zabývající se runovou magií považují runu f za runu bohatství. Není to novodobý výmysl, má to opodstatnění v pramenech. V Anglii se dochovala tzv. runová báseň, to jsou verše, které v sobě osvětlují význam té které runy: „F (féoh) Bohatství skýtá lidem blaho, však každému náleží nakládat s ním štědře, má-li mít před Pánem podíl na slávě.“
Ve vysvětlivkách je popis: „Staroanglické féoh znamenalo původně dobytek, skot, význam bohatství je pozdější.“ (https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... ptak-31527 , s. 193)

Staří Slované měli boha jménem Veles, o kterém píše Váňa: „V ruských textech je Veles zván „skotij bog“ ,tedy bůh skotu, zdá se však, že mu podléhala i polní úroda, jak naznačují některé jihoruské zvyky při žních, např. zavinování „brady Velesovi“ z klasů. Protože stáda dobytka a obilí představovaly hlavní zdroj majetku, působil Veles jako ochránce vlastnictví vůbec, jak by nasvědčovala i etymologie jeho jména podle V. N. Toporova z volst, voldyka, velij, jež mají vesměs vztah k vlastnictví.“ (https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... onu-139103 , s. 75)

Co se týče užívání dobytka k cestování, tak dobytek se jevil jako vhodné zvířectvo při stěhování kmene. Ono hnát před sebou stádo prasat by byl jeden velký chaos. Zdeněk Měřínský k tomu píše, že podle nálezu kostí ve starých vrstvách sídlišť na Pohansku a Březnu u Loun přesahuje podíl skotu 50%, pak je prase (22 a 30%), pak další. I na Slovensku je to pořadí stejné. U Polabských Slovanů převažuje skot u první slovanské vlny pražské keramiky, zatímco u další vlny se zdobenou keramikou a pevnými hradištními sídly převažuje prase. A to je obecný trend: „V těchto souvislostech není bez významu, že v pozdějších obdobích výrazně stoupá podíl chovu prasat, ovcí a koz, až nakonec dosahuje ve skladbě stáda chovných zvířat bývalého dominantního podílu skotu. Tato změna je taktéž vysvětlována hospodářskými změnami a snahou po rentabilitě, jíž nenáročné chovné druhy vyhovovaly lépe než chov skotu. …
Objev kosti kastráta, tedy vola, také dokládá použití skotu k tahu. To odpovídá obecným poznatkům o funkci koně, neboť ten sloužil k jízdě a tažným zvířetem se stal až v pozdním středověku a novověku.“ (https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... vu-i-24952 , s. 83-84)

Ty tributy odváděné v dobytku mohou mít více důvodů. Jednak jak popisuješ, nabourává to možnosti vojenské protiofenzivy podmaněného kmene. Dále je dobytek jakýmsi synonymem bohatství, ať už kvůli jídlu, (pro přímou konzumaci, nebo pro orbu), nebo kvůli použití k válečnému tažení spojenému s kořistěním; a dále dobytek je snadné hnát do země, která tribut vybírá.

[Heiss]

Ukořistěných věcí byl dlouhý průvod a „ke konci sto vozů přiváželo obrovské zvony a všechny poklady Polska“. Dobytek je uváděn na prvním místě všeho majetku a těch sto vozů také evidentně táhl dobytek.

Super zmínka, kterou bych určitě přehlédl, díky za ni.

Na druhou stranu nomádi ze stepí dokázali útočit na delší vzdálenost

Přesně tak, v tom právě byla jejich výhoda: prakticky se jim podařilo vymanit z tyranie vozové rovnice, i když za to platili tu cenu, že byli naprosto závislí na dobré a dostupné pastvě, a s ní i ročním období. Dobrý článek na toto téma napsal Konstantin Golev.

Na dobytku nějak závisela i společnost starověká a možná i pozdně pravěká.

Ano, je to obecný rys celého předmoderního období od vzniku usedlých společností chovajících dobytek, jen já jsem tam dával příklady z raného středověku, protože jim rozumím nejlépe. Závěry jsou ale aplikovatelné na většinu dalších období, včetně třeba raného novověku, který rozebírá Perjés (1970), kterého tam cituji.

Ale četl jsem už článek, který tohle všechno vyvrací, tak to nechám otevřené.

Obecně mám k těm teoriím o obdobích a patriarchátu/matriarchátu velkou nedůvěru; částečně to shrnuje třeba tento článek.

Dále je dobytek jakýmsi synonymem bohatství, ať už kvůli jídlu, (pro přímou konzumaci, nebo pro orbu), nebo kvůli použití k válečnému tažení spojenému s kořistěním; a dále dobytek je snadné hnát do země, která tribut vybírá.

Symbol bohatství dává smysl, ale myslím, že existovaly i lepší způsoby jak ho ukázat. Snadná přeprava je taky docela zajímavý nápad, i když transport hřiven bude asi ještě o stupeň jednodušší. Problém je, že ne všechny společnosti mají stejný přístup ke stříbru a skot je mnohem univerzálnější platidlo. Budu nad tím ještě přemýšlet, moc díky za podnět.

[palo satko]

Chov dobytka na mäso, kožu a mlieko vznikol v roznych častiach sveta asi 9000 rokov pred našim letopočtom. Zapriahnutie volov do pluhu sa da rôzne datovat. Najlahšie podla kolesa. V kulture Cucuteni - Tripilia sa našla hračka vola na kolieskach vytvorena okolo roku 3900 BCE. Takže to spojenia tam je a použitie volov na obrabanie pôdy a dopravu na pole dava zmysel, lebo hospodarili na černozemi, ktora sa tažšie orie a plus tym že vytvorili velke sidliska mali daleko na polia. Ale realne použitie kolesa najsôr predstavuje zobrazenie vozov na keramike napr. Bronocice, Poľsko, 3470 – 3210 pred Kr. Najdene kolesa v Europe sa datuju až k roku 3000 BCE. Trochu problem je to, že sa našla hračka psika na kolieskach pripisovana americkej olmeckej kulture, kde dobytok nebol a kolesa si tam nejako neoblubili. Druha oblasť je Mezopotania, kde je použitie dobytka na orbu doložene zmenov tvaru poli. Zo štvorcovej vyhovujucej pre ručne obrabanie na pozdlžne - vyhodnejšie pre orbu. K tomu prišlo okolo roku 3000 BCE v Uruku. Na slavnej "štandarde" z Uru su znazornene bojove vozy, ale tie su tahane vyhynulym druhom osla. Egyptania v Starej a Strednej riše nepouživali koleso a vozy, hoci ich museli poznat a pritom viedli dlhe taženia nielen po rieke ale aj po pušti do Nubie. Edicia Milirtary Osprey namalovala egyptske taženie v čase Strednej riše s oslami. No a Greci ti boli uplne bez vozov. V dobe Trojskej vojny sice mali vozy, ale tymi sa elita doviezla na bojisko a potom bojovala pešo. Hoci neskôr na olympiadach boli preteky vozatajov, voz sa pre členitosť terenu nerozšíril. A pritom Greci viedli niekedy dlhe taženia v žolde Perzie a ako som čital Arriana, tak ten pri ťaženi Alexandra Velkeho nespomina vozy, hoci jeho vojaci si so sebou brali olej, vino a obylniny. Na druhej strane byk (zvera nevhodne na do zaprahu, byval častou obetou bohom na zaručenie vitazstva. Podla mna vozy tahane dobytkom neboli nutnou zložkou logistiky pre dlhe taženia.

[Ingolf]

Obecně mám k těm teoriím o obdobích a patriarchátu/matriarchátu velkou nedůvěru; částečně to shrnuje třeba tento článek.

Ano, ten článek, který to cíleně vyvrací, je taky z toho lumydu.

Symbol bohatství dává smysl, ale myslím, že existovaly i lepší způsoby jak ho ukázat.

Bohatství se lépe ukáže drahým šperkem na drahém šatu, ale tohle bohatství je takové přízemnější, dává najevo, že člověk prostě nezemře hlady. Možná lepší slovo než bohatství je blahobyt..
Šperk dává najevo, že nositel dosáhl majetku, zatímco stádo skotu znamená také dosažení majetku a současně reprodukci obživy i majetku do budoucna. Připodobnil bych to k dnešnímu autu, které je do jisté také statusový symbol, ale současně se s autem jezdí do práce nebo na obchodní jednání, aby majitel auta ten svůj majetek dál reprodukoval.

[Heiss]

Minulý článek o středověké logistice rozvířil na vedlejším fóru debatu, do které svým strojovým hlasem zasáhla i umělá inteligence. Nabízela naprosto úžasné vědomosti, rychlá kontrola ale přinesla spíše zklamání. Na stranu druhou, i tato slepá ulička má na svém konci záblesk naděje – ukazuje jednu zapomenutou tvář předmoderního vojenství.
Více v článku.

[Ingolf]

německý výraz pro dobytek je das Vieh a pochází ze starogermánského fehu. Z8klad toho slova je stejný jako u pecu,

Načítám od Blocha Feudální společnost a on od slova das Vieh odvozuje samotné slovo feudum: "Ve všech starogermánských jazycích existovalo slovo, vzdáleně příbuzné s latinským pecus, které sloužilo buď k označování movitého majetku obecně, nebo jeho tehdy nejrozšířenější a také nejcennější formy, totiž dobytka. Němčina, která slovo používala v tomto druhém významu, jej zná dodnes ve tvaru Vieh. Galorománština, která je převzala od germánských útočníků, z nich udělala fieh (v provensálštině feu), a to původně přinejmenším v jednom z jeho tradičních významů, v tom širším, tedy ve formě movitého majetku. Ten je doložen až do počátku 10. století nejrůznějšími burgundskými listinami. Ty nám například sdělují, že nějaká osoba získala pozemek, jehož cena byla stanovena podle běžné peněžní soustavy. Jelikož však kupec neměl k dispozici hotovost v této výši, zaplatil v souladu s tehdy běžným územ v naturáliích stejné hodnoty, což texty vyjadřují následovně: "Dostali jsme od tebe dohodnutou cenu ve feos, oceněných na tolik a tolik liber, solidů a denárů."
...
Ve Francii pak to slovo feos přešlo jak na majetkové a finanční odměny, tak na na odměnu v podobě půdy: "Pokud družiník, jehož až dosud předák živil, získal od tohoto předáka půdu, byla i ona označena jako feus tohoto člověka."
...
V německy mluvících zemích si však slovo Vieh zachovalo význam dobytka, aniž by zároveň mělo i významy vznešenější. Jazyk listin si však mohl bez jakýchkoli zábran vypůjčit od galských notářů ten či onen latinský kalk, jenž významově obohatil románské "léno" (fief). Nejrozšířenější z nich, feudum, znaly německé kanceláře stejně dobře jako ty kapetovské." (s. 180-181)

Francouzsky léno je skutečně le fief. Bloch pak ukazuje další vývoj tohoto slova, kde do angličtiny to přešlo jako fee ve významu poplatek (school fee je školné), pokud ho platí osoba někomu vyššímu, nebo honorář, pokud ho platí vyšší osoba té nižší. Ostatně ten honorář souvisí s latinským honores, což byli šlechtici, kterým kterým od feudálního pána náležela odměna. A z toho franc. feos tedy vzniklo celé to feudum a feudalismus. Je tam vidět posun v tom, co se v čase považovalo za nejcennější - nejprve dobytek, pak půda.

https://argo.cz/knihy/feudalni-spolecnost/

[Heiss]

Jen pro zajímavost jak se ve Francké říši opatřovaly vozy pro armádu:

Caroll Gillmor (2008, s. 35) uvádí, že část produkce některých pozemků ve Francké říši na přelomu osmého a devátého století směřovala k poskytování vojenského vybavení v případě války. Povinnosti, které měli vlastníci těchto pozemků, se týkaly klasických vozů a speciálních vodotěsných variant, které se používaly na přepravu mouky. Kromě toho karolinské prameny obsahují ještě zmínky o odvodech sudů a hlavně koní, kteří byli chováni také pro vojenské účely.

---

GILLMOR, Carroll, 2008. The Brevium Exempla as a Source for Carolingian Warhorses. In: Clifford J. ROGERS; Kelly DEVRIES a John FRANCE, ed. The Journal of Medieval Military History Volume VI. Woodbridge: The Boydell Press, s. 32–57. ISBN 978-1-84383-408-3.

[Simplex]

V jednom sborníku, ve kterém jsem hledal něco úplně jiného, na mě vypadlo tohle.
Dreslerová Gabriela: Osel v době hradištní, Archeologie doby hradištní v České a Slovenské republice 2009
https://digilib.phil.muni.cz/sites/defa ... 133197.pdf

[Heiss]

Ten článek je docela zajímavý: podle Dreslerové pochází z lokality v České republice spadajících do 9. století jen velmi málo kostí oslů, mezků a mul na to, abychom mohli uvažovat o místním chovu. Exemplář z Pohanska, jehož kosti ve svém článku popisuje, považuje za zvíře, které na Moravu přišlo z ciziny a které svědčí o tehdejších kontaktech s jihovýchodní Evropou.

Otázkou tedy zůstává, kdo Moravanům nosil zásoby.

[Simplex]

Přiznám se, že jsem článek nečetl, ale taky se to dá interpretovat úplně opačně, stejně jako mnoho dalšího. Málo kostí oslů se našlo, protože se o mnohé příchozí + odchozí osli jejich majitele (vodiči) ukázkově starali, protože byli velmi cenní. Takže jich na Moravě zdechlo relativně málo a proto jsme zatím našli jen pár kostí. Ti co ve službě pošli jsou roztroušeni podél cest a šance na dochování či nalezení jejich ostatků je prakticky nulová. Neexistovalo úředně dané centrální vrakoviště oslů, kam musel majitel zdechlinu dotáhnout k ekologické likvidaci Možná taky přeceňujeme množství matroše přepravované na střední + delší vzdálenost a jednotlivá centra byla maximálně autarkní. Kromě luxusního zboží, u kterého se riziko spojené s dopravou na větší či velkou vzdálenost vyplatilo.

[Heiss]

Přiznám se, že jsem článek nečetl, ale taky se to dá interpretovat úplně opačně, stejně jako mnoho dalšího.

To je dobrá připomínka.

Stejně ale některá zvířata musela umřít stářím někde v ohradě na Pohansku a u jejich kostí je úroveň pravděpodobnosti zachování v osteologickém materiálu mnohem větší. V porovnání s ostatními druhy, které jsou doloženy v korpusu nálezů, je to ale stále až příliš nízký výskyt na to, abychom o chovu oslů, mezků a mul mohli uvažovat ve velkém. To ostatně podporuje i další argument v podobě téměř absence oslů na témže území v předešlých obdobích.

Možná taky přeceňujeme množství matroše přepravované na střední + delší vzdálenost a jednotlivá centra byla maximálně autarkní. Kromě luxusního zboží, u kterého se riziko spojené s dopravou na větší či velkou vzdálenost vyplatilo.

Jj, na to je dobré také nezapomínat. I když nějaké možnosti přepravy většího objemu potravin v raném středověku mít museli: minulý týden jsme se na brněnském medievistickém pátku bavili o společenských setkáních v merovejské říši, která potřebovala, aby na určitém místě bylo dost jídla i pro lidi, kteří přicestují z daleka. V podmínkách, kdy král cestuje zemí a s ním i jeho doprovod, je podle mě přesun potravin z jedné části říše do jiné nutnost. Vzhledem k tomu, že Moravané kopírovali franckou elitu ve většině ostatních aspektů života, bych čekal, že něco podobného vzniklo i tady.

Druhá věc je ta, že válka se ještě úplně nedokáže živit sama (nebo alespoň ne tak, aby se dala vést udržitelně po delší dobu a aby vojevůdci zůstaly vůbec nějaké možnosti manévrování), takže i Moravané potřebovali mít logistiku. V krajině v jejich okolí ale chybí síť dobrých cest, takže na dálkové pochody zřejmě museli hledat jiná řešení než u Franků oblíbené vozy.

---

Na YouTube mezitím vyšlo povedené video nazvané příhodně The wagon tyranny of logistics - a ramble including the Domesday Book. V první části jeho autor vysvětluje jak funguje tyranie vozové rovnice, která říká, že čím více potravin pro muže a zvířata vezete, tím více potřebujete prostředků přepravy, a tedy i více potravin. Ve druhé části pak na základě Domesday Book ukazuje kudy mohlo vojsko v raně středověké Anglii cestovat, kde všude mohlo získat zásoby pleněním venkova a také to, jak vznikají logistické studie zaměřené na předmoderní dobu.

Celkově je to docela dobrý rozbor možností středověké logistiky, jediný větší problém s jeho předpoklady je však to, že pro armádu zvolil jedinou osu přesunu. Pro modelových deset tisíc mužů je to podle mě málo a i když počítá s tím, že armáda na pochodu bude vysílat pícovníky do všech směrů, je už jenom kvůli plenění lepší rozdělit vojsko do více proudů a nechat jeho části pochodovat v nevelké vzdálenosti od sebe, zvláště pokud je síť cest tak hustá jako v tomto videu.

Kromě toho je tady ještě ten faktor, že vojska si s sebou nějaké zásoby brala a nespoléhala se jen na to, co ukradla nebo koupila od místních. Teoreticky to šlo, pokud se armády neustále pohybovaly po nedotknutých územích, což šlo na nájezdu, ale klasické operace, při kterých mělo dojít na obléhání hradů a měst, manévrování okolo protivníka a případně také návraty po stejné cestě, se bez trénu neobešly.

[Simplex]

---Článek se ani číst nechystám, protože mám v zásobě jiné a pro mě zajímavější studie. Taky to nebylo myšleno jako vážná oponentura, ale pouze pár postřehů, které napadnou na první dobrou snad každého. Zapomněl jsem dodat, že ani nepředpokládám, že se na našem území osli chovali a natož ve velkém. Na podobnou úvahu jsem v literatuře ani dosud nenarazil, z čehož vyplývá, že neočekávám haldu jejich kostí v jakési velkomoravské lokalitě. Konec konců k jejich „masivnímu“ chovu u nás nikdy v historii nedošlo.
---Na střední či dlouhé vzdálenosti se ve velkomoravských podmínkách pravděpodobně vyplatilo dopravovat pouze luxusní zboží pro místní elitu, která mohla být celkem úzká. Takže těch „karavan“ za sezónu nemuselo být závratné množství. Samozřejmě, že přes velkomoravské území mohla většina obchodníku jen procházet např. s jantarem atp. Předpokládám, že takový obchodník v zájmu maximálního omezení ztrát sestavil karavanu ze zdravých oslů + lidí, u nichž nehrozilo, že pojdou cestou na sešlost věkem. Pokud si nějaký osel např. zlomil nohu, tak ho mohla karavana sama „ekologicky“ zlikvidovat a kosti mohly být roztahány po celkem širokém okolí. Že by v tak drsné době zvíře dobili a bez využití nechali jen tak ležet u cesty, se mi nezdá pravděpodobné. I kdyby se tak stalo, tak se v okolí jistě našel někdo nebo něco co to udělalo za ně.
---Samozřejmě, že takový kšeft mohl probíhat úplně jinak a žádné osli na dopravu ke konečnému zákazníkovi nepotřebovali. K Dunaji se mohli dostat i s těmi osli po římských silnicích a spustit se po proudu k soutoku s Moravou a tam to někdo hodil na hrb či monoxyl, protože to bylo levnější a praktičtější, ale to jsou pouze představy. Podle této stránky tam ty římské silnice vedly a prostor dnešního Rakouska nebyl žádnou divočinou.
https://omnesviae.org/
---To, že v archeologických pramenech něco skoro nezachytíme, neznamená, že to nebyl masový jev, jen to prostě shodou okolností nelze prokázat. Ač si myslím, že tady to neplatí. Víc mě nenapadá, ale kdo nemá rád oslíky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oslí_maso

[Simplex]

Upřímně moc nevím proč by mezi velkomoravskými centry přepravovali větší množství potravin, když ležela nedaleko od sebe. Ve stejných klimatických podmínkách a jejich zázemí nabízelo prakticky stejné komodity, takže v případě neúrody na tom byla stejně. Morava tekla nedaleko a potřeby panovníka byly nepochybně zabezpečeny za každých okolností, o což se odpovědné osoby ve vlastním zájmu určitě postaraly. Navíc ještě Přemyslovci s doprovodem objížděli dvorce + hrady a vyjídali je. Ač neméně důležité bylo, že při té příležitosti utužovali vztahy s místními elitami, spravovali, soudili atp. Ještě hluboko v 19. s. konzumovala většina obyvatelstva to co se vyprodukovalo v jejich blízkém či vzdálenějším okolí a změnu umožnila až železnice, která radikálně zlevnila cenu dopravy.

[palo satko]

Potraviny mohli byt daň a zaroven okolie centier nemuselo uživit elitu, kupcov, klerikov a družinu