Bitva pod Vyšehradem (1. 11. 1420)

redakce
Na počátku listopadu se vojsko Zikmunda Lucemburského pokusilo prolomit blokádu Vyšehradu ...

Po vítězství husitů na Vítkově v červenci 1420 a následné korunovaci Zikmunda Lucemburského českým králem, zůstala Praha pod kontrolou husitů, ale byla neustále ohrožována královskými posádkami na Pražském hradě a zejména na Vyšehradě. Husité se proto v polovině září 1420 rozhodli pro obléhání Vyšehradu. Husitské oddíly z Prahy, Tábora a východních Čech (orebité) pod velením Hynka Krušiny z Lichtenburka pevnost neprodyšně obklíčily a odřízly od zásobování, včetně zablokování Vltavy. Velitel vyhladovělé posádky, Jan z Boskovic řečený Všembera, proto 28. října s husity uzavřel dohodu: pokud král Zikmund nedodá zásoby do půlnoci 31. října, posádka kapituluje 1. listopadu v 8 hodin ráno.

Král Zikmund se se svým vojskem (převážně těžká jízda z říšských a uherských zemí a katolická česká šlechta, odhadem 16–20 tisíc mužů) shromáždil k pokusu o vyproštění posádky. Jeho plán spočíval v čelním útoku na husitské pozice od jihu (směrem od dnešní Pankráce a Podolí), přičemž měl být podpořen současným výpadem vyšehradské posádky do zad obléhatelů. Husité se však o plánu dozvěděli. Klíčovou chybou bylo zpoždění krále Zikmunda, který dorazil k Vyšehradu až po osmé hodině ranní 1. listopadu. Do té doby již vyšehradská posádka věrna danému slovu formálně kapitulovala a do boje se nezapojila, čímž zásadně oslabila Zikmundovu útočnou sílu. Královské vojsko sice zahájilo útok, ale narazilo na silnou a připravenou obranu husitů, kteří útok odrazili a přešli do protiútoku.

Bitva skončila rozhodným vítězstvím husitů a drtivou porážkou královských sil. Zikmundovo vojsko utrpělo značné ztráty, které se odhadují na zhruba 500 padlých, zatímco husité ztratili údajně jen asi 30 mužů. Ztráty byly obzvláště citelné mezi českou a moravskou katolickou šlechtou, což mělo dalekosáhlé politické důsledky. Krátce po bitvě Vyšehrad definitivně kapituloval a dostal se pod kontrolu husitů. Tato porážka Zikmunda Lucemburského stála důvěru mnoha jeho dosavadních českých a moravských spojenců, z nichž někteří přešli na stranu husitů nebo zaujali neutrální postoj. Zikmund se stáhl z Prahy, a husité tak získali na počátku války důležité potvrzení své vojenské síly a kontrolu nad českou metropolí.

Diskuse: Husitská revoluce,