Daně
Kvůli nerozvinutosti státní správy nebyl daňový systém plně rozvinutý a účinný. Neexistovala, či se alespoň nedochovala jednotná daňová terminologie, i když je jasné, že se jednalo i tytéž daně.
Zpočátku byla nejdůležitější daň, daň z míru (tributum pacis). Platili ji svobodní rolníci za ochranu půdy knížetem. Daň byla vybírána hradskými úředníky. Výnos daně zavedené v 10. století se časem snižoval. A to ze 2 důvodů. Počet svobodných lidí se snižoval
a část příjmů bylo propůjčeno církvi.
Další daní byl takzvaný nářez. Byla to náhrada vesničanů knížeti za spásání lesa dobytkem. Pochopitelně byl významný pouze v lesních oblastech. Název je podle zařezů na holi pastevce, která udávaly počet kusů dobytka.
Daň byl placen ve vepřovém masu, z toho vyplývá, že to byl způsob doplňování zásob hradních posádek a dvora. Poplatky vybírali knížecí lesníci.
Další naturálii, kterou museli svobodní rolníci odevzdávat byl med. Med byl ve středověku strategickou surovinou. Jednak to bylo jediné sladidlo a jednak se používal k výrobě medoviny, tehdy rozšířeného nápoje.
Proto byl výběr medu velmi přísně kontrolován.
Občas se objevují i nárazové výběry poplatků - dodávky píce pro koně, odvody peněz. V době válek musel lid platit naturální i peněžní náhrady.
Kromě daní měli poddaní i svobodní další povinnosti. K nepřímo podloženým patří stráž (hlídka) na hradech (v noci i ve dne), strážení zemských bran a od 12. století také strážení cest. Muselo se pracovat na opravách hradů, cest, mostů.
V době nebezpečí bylo nutné postavit přeseky při zemských branách.
Kromě těchto daní - přímých, existovaly daně nepřímé, jako dnes. K nim patřilo mýtné, polatky z trhů a neposlední řadě také různá cla. Clo se platilo v obou možných způsobech, jak v penězích, tak i v surovinách.
Opět i část zisků panovník přenechával církvi.
K hospodářství knížete patřili i tzv. úsluhy. Byly to povinnosti ubytovat a hostit vládce a jeho družinu. To ale už nejsou svým způsobem daně. Použitá literatura: Josef Žemlička: Čechy v době knížecí