Jan Rokycana
Jan Rokycana se narodil kolem roku 1396 ve městě Rokycany, odkud také pochází jeho jméno. Jeho vzdělání začalo v augustiniánském klášteře v rodných Rokycanech a pokračovalo studiem na Karlově univerzitě v Praze. Zde se sblížil s učením mistra Jana Husa a v roce 1415 získal bakalářský titul. Po vysvěcení na kněze v roce 1421 se zapojil do dění husitské revoluce, přičemž se řadil k umírněnému křídlu – utrakvistům (přijímání podobojí), a po smrti Jakoubka ze Stříbra se stal jejich hlavním duchovním představitelem. Roku 1430 dosáhl hodnosti mistra svobodných umění a v roce 1435 se stal rektorem Karlovy univerzity. Rokycana hrál klíčovou roli v politickém a církevním životě husitských Čech. Od roku 1427 působil jako vlivný kazatel a farář v Týnském chrámu v Praze.
Rokycana hrál klíčovou roli při vyjednávání s katolickou církví, zejména na Basilejském koncilu. Byl jedním z hlavních teologů husitské delegace, která prosazovala čtyři pražské artikuly – základní požadavky husitského hnutí. Výsledkem těchto jednání byla tzv. kompaktáta (1436), která představovala dohodu mezi husity a katolickou církví. Kompaktáta uznávala například přijímání podobojí (tedy chleba i vína pro laiky), což byl jeden z hlavních požadavků husitů.
Vrcholu své církevní kariéry dosáhl Rokycana 21. října 1435, kdy byl českým zemským sněmem zvolen pražským arcibiskupem kališnické církve. Přestože byl duchovním vůdcem většiny českého obyvatelstva a později i krále Jiřího z Poděbrad, jeho volba nebyla nikdy potvrzena papežem, a on tak do konce života zůstal zvoleným, ale nepotvrzeným arcibiskupem, neobdržel ani biskupské svěcení. Z politických důvodů musel v letech 1437 až 1448 opustit Prahu a působil v Hradci Králové, ale po nástupu Jiřího z Poděbrad k moci se vrátil a stal se jeho duchovním poradcem.
V 50. a 60. letech 15. století se Jan Rokycana dostal do konfliktu s Jiřím z Poděbrad, který byl zvolen českým králem a sám byl kališník. Důvodem sporu byly rozdíly v přístupu k papeži a k zahraniční politice. Rokycana zastával spíše izolacionistický a obranný postoj, zatímco Jiří hledal širší evropské spojenectví, i za cenu kompromisů s papežským stolcem. Roku 1461 se dokonce pokusil o usmíření s papežem a o potvrzení Rokycanova postavení, ale neúspěšně. Rokycana se tehdy uchýlil do Hory Kutné, odkud nadále ovlivňoval český náboženský život.
I přes názorové rozdíly se Rokycana v těžkých dobách zastával vznikající Jednoty bratrské, která se zformovala z jeho posluchačů a stoupenců Petra Chelčického. Jan Rokycana zemřel 22. února 1471 v Praze a byl pohřben v Týnském chrámu. Jeho nejdůležitějším písemným dílem je rozsáhlá Postila, sbírka kázání, která se stala významným zdrojem husitské teologie.