Fridrich Sličný
Byl druhým synem římského krále Albrechta I. Habsburského a jeho manželky Alžběty Goricko-Tyrolské. Jeho dědem byl Rudolf I. Habsburský, první habsburský král, který usedl na římský trůn v roce 1273. Rod Habsburků v té době usiloval o upevnění moci v Říši i ve svých dědičných zemích, především v Rakousku a Štýrsku. Fridrich vyrůstal ve stínu svého staršího bratra Rudolfa III., ale po jeho smrti v roce 1307 se stal hlavním představitelem habsburské dynastie v alpském prostoru.
Po smrti římského krále Jindřicha VII. Lucemburského roku 1313 došlo roku 1314 k tzv. dvojí volbě nového římskoněmeckého panovníka. Jedna skupina kurfiřtů, v čele s mohučským arcibiskupem a Fridrichovým bratrem Leopoldem, zvolila právě Fridricha. Druhá skupina, s podporou českého krále Jana Lucemburského, zvolila bavorského vévodu Ludvíka IV. Bavora z rodu Wittelsbachů. Oba kandidáti se nechali korunovat, Fridrich v Bonnu a Ludvík v tradičních Cáchách, čímž vzniklo v říši nebezpečné dvojvládí, které vyústilo v otevřenou válku. Tento spor mezi Habsburky a Wittelsbachy trval řadu let.
Rozhodující střetnutí proběhlo 28. září 1322 v bitvě u Mühldorfu (na Innu) v Bavorsku. Ačkoliv Fridrichovo vojsko nebylo slabé, bylo v bitvě poraženo hlavně díky včasnému a rozhodnému manévru posil Ludvíka Bavorského vedených českým králem Janem Lucemburským. Fridrich Sličný byl v bitvě zajat a uvězněn na hradě Trausnitz v Horní Falci. Tím se Ludvík Bavorský fakticky stal jediným římským králem.
Fridrichovo dlouhé a tvrdé věznění, spojené s nátlakem jeho bratra Leopolda, vedlo nakonec k dohodě. V roce 1325 byl propuštěn za slib, že se vzdá titulu římského krále a pokusí se přesvědčit svého bratra. Když to nevyšlo, Fridrich se, podle kronik, vrátil dobrovolně do zajetí, aby dodržel své rytířské slovo. Tento nečekaný krok ohromil Evropu. Ludvík, pohnut jeho čestným jednáním, s ním nakonec uzavřel smlouvu o spoluvládě v říši (1325), kde byl Fridrich uznán za spolukrále. Ačkoliv dohoda nebyla nikdy uznána papežem ani říšskými kurfiřty a zůstala spíše formální, Fridrich dožil v míru na svém panství. Zemřel 13. ledna 1330 na hradě Gutenstein zhruba ve věku 40 let, vyčerpán nemocemi a dřívějším vězněním. Jeho smrt definitivně uvolnila Ludvíkovi Bavorskému cestu k císařské koruně.
Fridrich se v roce 1314 oženil s Isabellou Aragonskou (někdy uváděna jako Isabela Aragonská nebo Alžběta Aragonská), dcerou krále Jakuba II. Aragonského. Sňatek s dcerou aragonského panovníka měl politický význam – spojoval Habsburky s významným jihoevropským královstvím a posiloval Fridrichův mezinárodní vliv v době, kdy usiloval o císařský trůn. Manželství bylo součástí diplomatického úsilí o získání spojenců v boji proti Ludvíkovi IV. Bavorskému. Fridrich a Isabela měli nejméně dvě dcery Alžbětu a Annu, ale žádného syna, což mělo dopad na dynastické ambice.