Olbram III. ze Škvorce
Kancléř, kanovník, probošt a čtvrtý pražský arcibiskup.Rodiče: Olbram II. ze Škvorce (vyšehradský purkrabí, z patricijské rodiny Olbramoviců) a Kateřina z Jenštejna (sestra arcibiskupa Jana z Jenštejna).Sourozenci: Václav a PavelOlbram (Wolfram) ze Škvorce je považován za vzdělaného a mírumilovného teologa. Již r. 1377 studoval práva na padovské universitě, ale studia ukončil a místo toho se věnoval církevní dráze. Prvním významnějším veřejným úřadem mu bylo r. 1379 vyšehradské kanovnictví.
Vyznačoval se prý jako bystrý znalec lidí a měl vynikající politický rozhled; jistě také proto, že do svého jmenování arcibiskupem byl kancléřem a důvěrníkem vévody Jana Zhořeleckého († 1396), bratra Václava IV.
To snad také bylo důvodem, proč jej Václav IV. později doporučil papeži Bonifáci IX. za nástupce arcibiskupa Jana z Jenštejna.
Václav IV. byl v ostrém nepřátelském vztahu s někdejším přítelem svého otce, arcibiskupem Janem z Jenštejna. Roku 1395 dokonce kázal zkonfiskovat arcibiskupské statky a donutil tak Jenštejna ke ztažení na vlastní hrad Helfenburk a následně k odjezdu do Říma.Předtím, roku 1396, Jenštejn vysvětil na biskupa svého synovce – Olbrama, do té doby kanovníka pražského sv. Víta (1382-1396) a probošta u sv. Apolináře (1389-1396).
Po ukončení těchto úřadů (1396) obdržel obedienci v Neuměřicích a po svém strýci převzal úřad pražského arcibiskupství.
Hned příštího roku (1397) býval přítomen u všech důležitých událostí vysoké politiky a na přelomu let 1397/8 se účastnil půldruha-tisícového doprovodu Václava IV. na schůzku s králem francouzským.
V příměří s panskou jednotou r. 1399 zastupoval královskou stranu a koncem téhož roku byl Zikmundem vyzván k vypovězení války proti Prokopovi a jeho fyzické likvidaci. Ovšem již z kraje r. 1400 bylo vše jinak a všichni se sešli u smírčích jednání, vhodně zasazených do příprav jarní korunovace Žofie Bavorské, kterou právě arcibiskup Olbram korunoval při obřadu ve svatovítské katedrále.Téhož jara (1400) byl na jáhna vysvěcen i Jan Hus, kterého po dvou měsících Olbram ze Škvorce v roudnickém klášterním kostele vysvětil na kněze.
Olbram ze Škvorce se v jistém smyslu snažil prosazovat i reformní směr diecéze.
Ve své arcibiskupské funkci se i v dalším období aktivně účastnil vyjednávání ve vyostřených konfliktech mezi Lucemburky. Svému strýci Janu z Jenštejna († 1400 v Římě) měl vyplácet řádně dohodnutou rentu, kterou mu ale neplatil. Snad to bylo tím, že se příliš pohyboval v táboře Jenštejnových úhlavních nepřátel?
Arcibiskup Olbram zemřel roku 1402, pochován v kapli sv. Jana Křtitele, kterou vysvětil, v katedrále sv. Víta.