Spytihněv I.
Syn prvního českého křesťanského knížete Bořivoje a sv. Ludmily, český kníže, šiřitel křesťanství.
Po smrti moravského krále Svatopluka, který v Čechách přímo vládl v letech 890 – 894 usedá na český knížecí stolec nejstarší Bořivojův syn Spytihněv, tehdy zhruba dvacetiletý. Zahraničně-politická orientace země v té době prochází výraznou změnou – odklání se od Moravy a hledá záštitu v Bavorsku. Fuldské anály přinášejí k roku 895 tuto informaci: „Avaři [Uhrové] napadli pohraničí Bavorů, kteří je však předešli a zničili velkou část jejich vojska. V polovině července se konalo v městě Řezně obecné shromáždění. Tam přišla ke králi Arnulfovi ze Slovan[ské země] všechna knížata Čechů, z nichž předáky byli Spytihněv a Vitislav. Vévoda Svatopluk je předtím násilím odloučil a vytrhl ze společenství a moci bavorského národa. Byli [Arnulfem] důstojně přijati a dáním rukou – jak je zvykem – smířeni se podřídili královské moci.“
Pravděpodobně v roce 896 nebo 897 se pokoušejí Moravané (Mojmír II.) Čechy opět vojensky ovládnout – neúspěšně. Spytihněv a další vévodové z Čech žádají v Řezně Arnulfa o podporu. (Z područí Moravy se dostávají i Lužičtí Srbové a rovněž se poddávají Bavorsku).
Za Spytihněvovy vlády pravděpodobně přicházejí do Čech kněží z Bavorska a dalších zemí Východofranské říše, představitelé takzvané latinské liturgie. Čechy jsou oficiálně připojeny k řezenské diecézi. I přesto zde nejspíše dále působí žáci Konstantina a Metoděje, kněží slovanští.
Spytihněv je současnými historiky považován za velmi významného panovníka v tom smyslu, že upevnil moc Přemyslovců v Čechách. Vládl asi 20 let a během této doby pravděpodobně položil základy pozdější takzvané hradské soustavy – skupiny hradišť, která stála na hranicích původní přemyslovské domény – jednalo se o Tetín, Libušín, Budeč, Mělník, Starou Boleslav a Lštění. Dále opevnil Pražský hrad a území dnešní Malé Strany, nechal vystavět kostel (rotundu velkomoravského typu) sv. Petra na Budči a na troskách zbořeného kostela Panny Marie na Pražském hradě vybudovaného jeho otcem dal postavit kostel nový. Je možné, že v době, kdy probíhaly rozsáhlé stavební úpravy Pražského hradu, sídlil Spytihněv se svým knížecím dvorem na Budči, popřípadě na Levém Hradci.
Během Spytihněvovy vlády čelila Morava a Bavorsko maďarským nájezdům, Velká Morava jako státní útvar de facto zanikla. V této souvislosti je možné považovat Spytihněva za velmi prozíravého panovníka, který dovedl realisticky zhodnotit rozložení sil v Evropě a správně odhadnout potíže, do kterých se Morava po smrti silného Svatopluka za vlády jeho svárlivých synů dostane.
V letech 906 a 908 údajně Spytihněv umožnil maďarským vojskům, aby protáhla územím Čech na pomoc Glomačům v jejich boji proti Sasům. Maďaři se však na území Glomačů mohli dostat i přes Slezsko.
Spytihněv umírá bezdětný v roce 915. Podle kronikáře Dalimila byl kníže často nemocný.
V hrobce kostela Panny Marie byly archeology nalezeny kosterní pozůstatky muže a ženy – byly připsány právě Spytihněvovi a jeho manželce, která zemřela několik let po jejím muži. Ženu zdobily velkomoravské šperky.
Podle výsledků antropologického výzkumu byl Spytihněv asi 175 cm vysoký, robustní postavy s výraznými svaly. Trpěl dnou a artrózou páteře.
Manželka: NN kněžna, pravděpodobně velkomoravského původu – svatba asi před rokem 894
Děti: žádné nebo zemřely v dětském věku