Spytihněv I.
Syn prvního českého křesťanského knížete Bořivoje a sv. Ludmily, český kníže, šiřitel křesťanství.
Po smrti moravského krále Svatopluka, který v Čechách přímo vládl v letech 890 – 894 usedá na český knížecí stolec nejstarší Bořivojův syn Spytihněv, tehdy zhruba dvacetiletý. Zahraničně-politická orientace země v té době prochází výraznou změnou – odklání se od Moravy a hledá záštitu v Bavorsku. Fuldské anály přinášejí k roku 895 tuto informaci: „Avaři [Uhrové] napadli pohraničí Bavorů, kteří je však předešli a zničili velkou část jejich vojska. V polovině července se konalo v městě Řezně obecné shromáždění. Tam přišla ke králi Arnulfovi ze Slovan[ské země] všechna knížata Čechů, z nichž předáky byli Spytihněv a Vitislav. Vévoda Svatopluk je předtím násilím odloučil a vytrhl ze společenství a moci bavorského národa. Byli [Arnulfem] důstojně přijati a dáním rukou – jak je zvykem – smířeni se podřídili královské moci."
Pravděpodobně v roce 896 nebo 897 se pokoušejí Moravané (Mojmír II.) Čechy opět vojensky ovládnout – neúspěšně. Spytihněv a další vévodové z Čech žádají v Řezně Arnulfa o podporu. (Z područí Moravy se dostávají i Lužičtí Srbové a rovněž se poddávají Bavorsku).
Za Spytihněvovy vlády pravděpodobně přicházejí do Čech kněží z Bavorska a dalších zemí Východofranské říše, představitelé takzvané latinské liturgie. Čechy jsou oficiálně připojeny k řezenské diecézi. I přesto zde nejspíše dále působí žáci Konstantina a Metoděje, kněží slovanští.
Spytihněv je současnými historiky považován za velmi významného panovníka v tom smyslu, že upevnil moc Přemyslovců v Čechách. Vládl asi 20 let a během této doby pravděpodobně položil základy pozdější takzvané hradské soustavy – skupiny hradišť, která stála na hranicích původní přemyslovské domény – jednalo se o Tetín, Libušín, Budeč, Mělník, Starou Boleslav a Lštění. Dále opevnil Pražský hrad a území dnešní Malé Strany, nechal vystavět kostel (rotundu velkomoravského typu) sv. Petra na Budči a na troskách zbořeného kostela Panny Marie na Pražském hradě vybudovaného jeho otcem dal postavit kostel nový. Je možné, že v době, kdy probíhaly rozsáhlé stavební úpravy Pražského hradu, sídlil Spytihněv se svým knížecím dvorem na Budči, popřípadě na Levém Hradci.
Spytihněv jako zakladatel kostela Panny Marie na Pražském hradě, Velislavova bible, cca 1340, zdroj: Manuscriptorium
Během Spytihněvovy vlády čelila Morava a Bavorsko maďarským nájezdům, Velká Morava jako státní útvar de facto zanikla. V této souvislosti je možné považovat Spytihněva za velmi prozíravého panovníka, který dovedl realisticky zhodnotit rozložení sil v Evropě a správně odhadnout potíže, do kterých se Morava po smrti silného Svatopluka za vlády jeho svárlivých synů dostane.
V letech 906 a 908 údajně Spytihněv umožnil maďarským vojskům, aby protáhla územím Čech na pomoc Glomačům v jejich boji proti Sasům. Maďaři se však na území Glomačů mohli dostat i přes Slezsko.
Spytihněv umírá bezdětný v roce 915. Podle kronikáře Dalimila byl kníže často nemocný.
První Přemyslovci, zjednodušený rodokmen
V hrobce kostela Panny Marie byly archeology nalezeny kosterní pozůstatky muže a ženy – byly připsány právě Spytihněvovi a jeho manželce, která zemřela několik let po jejím muži. Ženu zdobily velkomoravské šperky.
Podle výsledků antropologického výzkumu byl Spytihněv asi 175 cm vysoký, robustní postavy s výraznými svaly. Trpěl dnou a artrózou páteře.
Manželka: NN kněžna, pravděpodobně velkomoravského původu – svatba asi před rokem 894
Děti: žádné nebo zemřely v dětském věku