Kolem r. 1300 v rychlém sledu vymřely tři hlavní středoevropské dynastie, které vládly svým státům po celý raný středověk - v českých zemích Přemyslovci, v Uhrách Arpádovci, v Polsku Piastovci. Chvíli to vypadalo, že z těchto událostí budou těžit Přemyslovci, když po uherské a polské koruně sahal Václav III. Ale právě tažení do Polska Václava stálo život a jím vymřela i dynastie českého státu.
Jindřich (VII.) Štaufský (1211 – 1242) byl sicilský a římsko-německý král z dynastie Štaufů, prvorozený syn císaře Fridricha II. a jeho první manželky Konstancie Aragonské.
Jindřich VI. Štaufský (1165–1197) byl významný středověký panovník z dynastie Štaufů, který zastával tituly císaře Svaté říše římské a krále sicilského. Byl synem slavného císaře Fridricha I. Barbarossy a otec císaře Fridricha II.
Fridrich II. Štaufský (1194–1250) byl bez nadsázky jednou z nejvíce fascinujících postav středověku. Byl to muž dvou světů – římský císař a zároveň sicilský intelektuál, který mluvil arabsky a obklopoval se vědci.
Konrád IV. Štaufský (25. dubna 1228 – 21. května 1254) byl významný evropský panovník z dynastie Štaufů, syn císaře Fridricha II. a jeruzalémské královny Jolandy (Isabely II.). Během svého krátkého života držel několik královských titulů a jeho vláda byla poznamenána neustálými boji s papežstvím a vzdorokráli.
Manfréd Sicilský (asi 1232 – 26. února 1266) byl sicilský král z dynastie Štaufů, který vládl v letech 1258–1266. Byl nemanželským, ale později legitimizovaným synem císaře Fridricha II. a Blanky Lanciové.