aktualisovaný článekŘád německých rytířů od 13. století zabíral pohanská území a zdejší obyvatelstvo převáděl ku křesťanské víře. V případě Prusů byl úspěšný, Litevci, kteří dokázali vytvořit vlastní centralizovaný stát, se úspěšně obsazení řádem a pokřesťanštění bránili, přičemž jim napomáhal i hůře prostupný bažinatý terén.
Vytvoření prvních států ve dnešní střední Evropě – sjednocení kmenů v kmenové svazy a později zárodky budoucího státu, dědičný nástup „zakladatelských“ dynastií – je zahalen mlhou nejasností, řada pramenů k tomuto procesu pochází z říšského prostředí, které líčí prvořadě události v samotné říše. Domácí prameny jsou bohužel až z pozdějšího období a proto mohou být i dost zkreslené. Navíc všechny prameny se vyjadřují pouze k politickým dějinám, nikoliv k vývoji společnosti, hospodářství a jiných aspektů tehdejšího života.
Na počátku 15. století řada Poláků, především ze Slezska – Slezsko patřilo do svazku zemí Koruny české – studovala nebo učila na pražské universitě a každý den se tak setkávala s učením českých reformistů. Většina Poláků (později působili v Krakově) zastávala posice umírněného nominalismu proti realismu Husovi skupiny. Řada Poláků ze Slezska se ovšem stala stoupenci učení Jana Husa – ve Slezsku mělo husitství nejvíce straníků, během celé husitské revoluce bylo Slezsko převážně protihusitské.
Třetí a poslední kniha kronikáře Polska popisuje začátek 12. století v 26 kapitolách. Války Boleslava III. s téměř všemi sousedy.
Zawisza Czarny Garbowski z Garbowa, česky Záviš Černý se narodil okolo roku 1375 +/-5 let, v rodině konarskosieradského purkrabího Mikolaja (Mikuláše) z Garbowa (někdy bývá uvedeno jméno Biernat) a jeho manželky Doroty.
Četl jsem vaše české stránky a zaujalo mě, že se zabýváte postavou Elišky Rejčky, polsky Ryksy-Elżbiety (Alžbety). Pod tím jménem je známá v Polsku. Ryksa po matce a Alžběta od vašeho krále Václava II.
Několik kapitol z druhé knihy polské kroniky. Dílo pojednává o bratrovražedných bojích mezi Zbyhněvem a Boleslavem (III.) a také o válkách proti Pomořanům a Čechům.
V roce 1138 umírá polský kníže Boleslav III. Křivoústý, který podobně jako Břetislav I. Český, řešil situaci jednoho knížectví a mnoha možných následníků. Zemi rozdělil mezi své čtyři syny, vrchním knížetem Polska a vládcem měl být nejstarší Piastovec. Tím začíná období rozdrobenosti této středoevropské země. Výsledkem byly nekonečné boje mezi Piastovci o trůn, trvající až do 14. století. Nejstarším členem rodu byl Vladislav, nazývaný díky úspěšnému úsilí nevlastních bratrů Vyhnanec. Zbavený vrchní vlády i svého údělu – Slezska, hledal pomoc u císaře Fridricha I. Marně, restaurace své moci se již nedočkal. O získání Slezska se ale mohli pokusit jeho synové Boleslav Vysoký a Měšek.
Eliška Rejčka se narodila pravděpodobně na počátku září 1288 v Polsku, jako jediné dítě piastovského knížete Přemysla II. Velkopolského, od roku 1295 polského krále, a švédské princezny Richenzy. Po matce zdědila nejen nevšední krásu, ale i neobvyklé jméno, se kterým si neporadilo ani prostředí polské, jež je zkomolilo na Rixa, ani české, kde byla nazývána Rejčkou.
polský šlechtic, ok. 1080 - 1153