Středověký život a kultura
Milosrdenství je jednou ze základních povinností dobrého křesťana,toto konání dobrých skutků má mu být vlastní. Jako takové je milosrdenství několikrát zmíněno v Bibli, jak ve Starém zákonu, tak i (a to především) v Novém zákonu, který Jednota bratrská považuje za naplnění celé dogmatiky. K milosrdenství na několika místech vyzývá sám Ježíš Kristus (a to i v Kázání na hoře): „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec. “ a nebo: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. “Jak se k tomuto poselství stavěla v průběhu své existence v českých zemích Jednota Bratrská?
Dominikánský mnich Jakub de Voragine sepsal ve 13. století sborník legend s názvem Zlatá legenda. Jedna legenda vypráví o nehezkém obrovi podobnému Goliášovi, kterému rodiče dali jméno Reprobus - Odmítnutý. Silný a pyšný Reprobus hledal ve světě nejmocnějšího vládce, vstoupil do služeb jakéhosi krále, který ale ukázal svou slabost, když se roztřásl před zjevením ďábla. Reprobus tedy vyhledal ďábla a sloužil mu zlem. I ďábel však ukázal slabost, když prchal před křížem, které do země vyrylo malé dítě. Reprobus se tedy rozhodl vyhledat a sloužit Kristu. Jeden poustevník mu poradil, ať přenáší lidi přes silný proud řeky, ať tam spláchne svou vinu. Obr se ujal práce s radostí, přenášel lidi i po dvou. Jedné noci vyslyšel prosbu malého dítěte. Oproti jiným dnům šla cesta ztuha, dítě se zdálo nadmíru těžké. Však se mu na břehu zjevilo jako Kristus, který nese na svých bedrech hříchy světa, proto se zdá tak těžké... Obr tak získal nové jméno - Přenašeč Krista, řecky Christo-phoros, česky Kryštof.
Učebnicové pojetí uvádí počátek novověku rokem 1492. Určit takové přesné datum nebo akt pro začátek nové epochy je samozřejmě spektakulární a umělé. Stejně kontroverzní ale může být i dělení epoch na starověk, středověk a novověk. Odráží myšlení italských humanistů, kteří spatřovali starý věk v antice, temný a tmářský věk ve středním, přechodném věku, a světlé zítřky ve svém, novém věku. A takové dělení přijímá i celá západní civilizace, ačkoli by se pro její jednotlivá území teoreticky dalo vymyslet třeba jiné dělení a třeba i přesnější. Irelevantní může být takové dělení pro jiné světadíly. Indiáni přistáním Kolumba nevkročili rázem do novověku, žili v něčem, co odpovídá někdejšímu evropskému pravěku nebo v případě indiánských civilizací evropskému starověku.
Rytíři měli jako jiná skupina svoji vlastní kulturu, které velmi rychle ovlivnila šlechtické prostředí, dalo by se říct splynula se šlechtickým prostředím. Vždyť všichni rytíři byli příslušníci šlechty.
Očistec (Purgatorium) řešil hned dva problémy najednou. Prvním byl problém soudu, kde se rozhodovalo, zda člověk půjde po své smrti do Nebe nebo v horším případě do Pekla. Pokud by se rozhodovalo hned po smrti, nebylo by žádných kontroversí. Pokud ale mělo konečné rozhodnutí padnout až během Posledního soudu, duše zemřelých musely nutně někde do tohoto okamžiku někde přebývat (jinou možností byl pozemský ráj, který se měl nacházet kdesi na východě). A odtud se jim také modlitbami dalších věřících mohlo pomoci ke spasení. To úzce souvisí s řešením druhého problému.Platby nebo dary, zajišťující v klášterech nebo jiných církevních institucích mše nebo modlitby za spásu duší zesnulých příbuzných, tvořily značný finanční příjem církve. Mít očistec se vyplatilo již ve světě pozemských radostí.
Autor se již podruhé pokouší vyložit dosud nerozluštěný opis reversní strany tzv. Svatováclavského denáru a navrhuje jeho nové čtení ADALBER(T)VS. Z nálezových okolností této mince výhradně v pokladech z Pobaltí z poč. XI. století pak dovozuje, že by se mohlo jednat o denár svatého Vojtěcha, určený pro jeho tragickou misijní cestu k pohanským Prusům. To by mohl potvrzovat i nápis ve středu mincovního pole, který se dá vyložit jakožto LVX (= světlo), celková symbolika denáru s opisy VENCIEZLIVVS (+) (= obraz kříže) na aversu a ADALBERTVVS (LVX) na reversu by pak vyznívala jako „mučedník Václav přináší Kristův kříž, biskup a misionář Vojtěch přináší světlo víry
Cílem článku je přiblížit neznalým středověké válečnictví a ujasnit si některé pojmy. Zaměřím se na oblast našeho státu v období 12. - 14. století.
Slavníkovské mincování má dosud mnoho nevyřešených otázek, sporných interpretací opisů denárů. Často publikované jsou úvahy o tzv. Vojtěchově denáru.
Já mezi duchy nejsem mocný duch; ale jestliže chceš, abych byl tvůj druh při putování živobytím, dobrá, já se ti poddán cítím a od této chvilky již jsem tvůj, jsem tvůj tovaryš, a jestliže vhod se ti zdám, budu tvůj sluha, tvůj chám. Mefistofeles Faustovi
PRSTEN BISKUPA A PAPEŽE Boj o investituru mezi papežstvím a císařstvím, spor o to, kdo bude dosazovat do úřadu biskupy, a tím mít moc nad nimi i nad jejich volbou, skončil kompromisem, tzv. Konkordátem Wormským r. 1122. Císař jako zástupce světské moci odevzdal biskupovi berlu, papež prsten.