Středověký život a kultura
Panovník byl již ve starověku chápán jako osoba stojící mezi nebem a zemí, prostředník mezi smrtelníky a bohy (Bohem) – Kristus je často na středověkých iluminacích zobrazován jako trůnící král, křesťanští králové jsou připodobňováni k starozákonním vládcům (Karel Veliký je druhým Davidem). Díky své ne zcela pozemské podstatě panovník oplývá řadou nadpřirozených schopností - francouzští králové například dokáží dotykem vyléčit krtici (dětská choroba). Mladý vládce je moudrý jako stařec (zde se projevuje stáří, šediny, jako symbol životních zkušeností a především moudrosti). Zde můžeme připomenout proměnu Vladislava II., který je před svým nástupem líčen jako lehkovážný mladík (byl jedním z prvních doložených defraudantů v české historii), okamžikem převzetí vlády se z něj v očích kronikáře stává rozumný kníže (to si naopak nemyslela většina šlechty a ostatních Přemyslovců). Zrození panovníka (nebo příchod do země – Václav II.) jako nadpřirozené bytosti doprovázejí jevy, které středověký člověk chápe jako nadpřirozené (komety, hvězdy, duhy apod.). Vládcovu nadpřirozenost, sakrálno, uznávala (a pomáhala vytvářet i udržovat) i církev, která panovníkům nechávala místo v hierarchickém vidění světa.
TZV. NÁRODNÍ VLASTNOSTI Staré kmeny i novodobé národy tvoří uzavřené celky, ty se liší jazykem, kulturou nebo společensky. Panuje zvyklost přisuzovat takovým etnickým celkům určité typické národní vlastnosti, které se hledají co nejdále v minulosti. Vzácné zachované historické zprávy se pak berou za fakt a zveličují vzletnými a krásnými slovy. Ve stejně vzácně zachovaných zprávách o chování jiných etnik se hledají rozdíly, které jsou dobrou záminkou, jak si do ostatních národů rýpnout. Soupeření Slovanů a Germánů je pro tento postoj typické, proto první úvaha patří jim.
Svátky spojené s koncem roku, zimním slunovratem, nekonečným cyklem zrodu a zmaru, obnovy a v duchovní rovině pak zastavení se, zamyšlení, rekapitulace uplynulého a očekávání nadcházejícího období. Zřejmě provázejí lidstvo od té doby, kdy si naši prapředkové začali uvědomovat změny ročních období a zamýšlet se nad jejich vztahem k množství potravy, útočišti, vlastními pocitům a nad hledáním možnosti toto vše ovlivnit. Snad zde jsou kořeny uctívání tohoto období dlouhých nocí, ticha, zimy, sněhu, spánku, potřeby a ochrany umělého světla, ohně k zahřátí a bezpečného úkrytu.
Pod slovem feudalismus se skrývá označení systému, založeného na určitých vztazích k půdě. Zároveň je ovšem založen na přesně určených osobních vazbách a jako takový tento systém charakterizuje podobu tehdejší společnosti. S tím je samozřejmě spojena řada dalších jevů, znaků a symbolů.
V letech 966 – 7 podnikl židovský kupec Ibrahim Ibn Jakúb al-Isrá ilí at-Tartuší z kordobského chalífátu cestu do střední Evropy. Očima člověka z jiného kulturního prostředí zaznamenal zdejší reálie, které by jinak zůstaly zapomenuté – zdejším kronikářům přišly tak samozřejmé, že je nebylo třeba popisovat.
V tomto príspevku chcem rozobrať Abelárdov prínos v oblasti etiky a hlavne chcem ukázať, aké dôsledky mali jeho myšlienky vzhľadom na človeka.
Když v roce 1261 v dominikánském klášteru zemřel bratr Štěpán Bourbonský, zanechal po sobě pojednání o Sedmi darech Ducha svatého. Jeho součástí byl i zajímavý příběh psa, který byl po své mučednické smrti prohlášen za svatého.
Malta a premena rádu. 1530 - 1798
Na rozdíl od Vánoc, nepřikládal středověký člověk konci roku přílišnou důležitost.
Nejstarší zachovaný opis Hodětínova vojenského řádu pochází z 17. století ze sborníku staroměstského kancléře Jakuba Včelína.