Jan Chudoba z Ralska
rodiče: Jan III. z Vartemberka († 1383)
sourozenci: Václav (Tolštejn), Petr (Děvín), Beneš (Jablonné), Vilém (Zákupy), Jindřich (Nístějka, Valdštejn).
potomci: Jan Ralsko ml.
Jan z Ralska (Johannnis de Ralsko alias de Wartmberg) byl nejstarším synem Jana z Vartemberka. Proslul především svojí aktivitou na obou stranách v období husitských válek.
Jeho osud se ale měl odvíjet zcela jiným směrem, byl předurčen pro kanovnictví. Výbojný a ctižádostivý Jan se s takovým údělem nehodlal smířit a tak se po otcově smrti, jakožto prvorozený syn, navzdory svému předurčení, uvázal (1389) společně s bratry v otcovské dědictví. Už k roku 1394 se se svými bratry zprotivoval králi. Vyvrcholilo to však až po té, co zadlužený markrabě Prokop zastavil Janovi královské panství s tvrzí v Bělé pod Bezdězem. Nejenže se pak Jan zdráhal králi vrátit zastavené výnosné panství, ale navíc jej ještě několikanásobně zadlužil u lichvářů. Králem byl přinucen až r. 1406 na jeho hradě Žebráku, kde mu musel slíbit, že nikdy nevystoupí proti králi.
Netrvalo však dlouho a Jan Ralsko využil odboje proti králi ve válce v letech 1416-1417. Přesto mu král, jako i některým jiným významným šlechticům, udělil královskou milost.V letech 1418-1427 byl spoludržitelem hradu Lemberka, a s bratrem Benešem pak i spolumajitel Jablonného v Podještědí. Spojitost s Lemberkem ale musel mít ještě dříve, neboť již r. 1401 se uvádí jako patron v Žibřidicích na témže panství. Někdy v letech 1407-1408 musel být na nějaké válečné výpravě, protože chod panství zajišťoval místo něho pověřený správce.
A že byl Jan Ralsko celkem konfliktní, ukazuje i dopis Mistra Jana Husa, napsaný někdy kolem roku 1408. Tehdy mu Hus domlouval: „*…někteří lidé povídají, kterak Vaše Urozenost k loupení se obrátila, brzo zabavujíc statky lidí, brzo jímajíc panoše a statky jejich odnímajíc… jestli tomu tak s tebou, nevím, a kéž by nebylo! Neboť běda! Častěji mi vmetli v tvář pravíce - ´Ejhle, tvůj oddaný syn Chudoba, kterého jsi chtěl do nebe vynášeti, jehož pokání odvážil jsi se veřejně ohlašovati, již hezky se kaje! Čeho dříve nemohl uloupit, loupí; na to přijal rytířství, aby již byl k loupení smělejší…*´"
Hus do něj vkládal jisté naděje – snad pro jeho předchozí předpoklad k duchovní kariéře, že si zvolil zmiňované „rytířství" je věcí jinou; úryvek z dopisu nám ale přibližuje pověst Jana z Ralska v době těsně před husitskými válkami.
Co si Ralsko vzal ze slov Mistra Jana se můžem jen domnívat. Jisté je, že v době Janovy popravy stál na straně krále Zikmunda a hned v témže roce (1415) podepsal v jednotě katolické šlechty přísahu věrnosti králi i kostnickému sboru.Hned zpočátku se postavil rozhodně mezi šlechtu „pevně semknutou s lužickým Šestiměstím." Netřeba připomínat, že tato šlechta často stála věrně při katolickém Šestiměstí jen do chvíle, kdy hrozilo husitské nebezpečí.
Jan Chudoba přebíral politickou iniciativu a aktivně vyjednával s katolickou Lužicí. Jako věrný stoupenec krále Zikmunda (a také jeho věřitel!) mu král, po vypálení kláštera Hradiště (1420), dědičně zapsal klášterní statky na hradišťském a českodubském panství.
V témže roce byl zajat odpadlým stoupencem Zikmundovým, příbuzným Čeňkem z Vartemberka. S podporou Zikmundovou byl hlavním iniciátorem snah vytvoření protihusitského spolku (1421).
V dalších letech (1423-1427) byl aktivním zpravodajem informací katolické Lužice o pohybech husitských vojsk.
Jedné zimní noci roku 1424 přijel do Zhořelce (Görlitz) náléhavě prosit o pomoc, když vojsko Bočka z Poděbrad vpadlo do severních Čech, patrně přes Janovy hrady Ralsko a Vartemberk (dnešní Stráž pod Ralskem). Po dobu vpádu zůstal ve Zhořelci.
Žitavu informoval velice přesně o husitech v okolí – kudy se ubírali, co cestou vypálili… Ze samotného Ralska je majestátní pohled do celého širého kraje. Také proto se i Ralsko stalo terčem Roháčovy armády, která zaútočila na Ralsko r. 1426. Jan z Ralska se o tom zmínil v jedné zprávě: „K večeru se zvedli k vrchu Ralsku a pokusili se vzít tamní hrad, ale byli mými lidmi se škodou zahnáni." Jan se účastnil častých sjezdů katolických měst a šlechty na jaře r. 1424. Příštího roku takové sjezdy organisoval a jedno z takových shromáždění pořádal r. 1426 i na Lemberku.Tehdy se ale začaly jejich vzájemné vztahy trochu kalit.
Janův synovec si s Šestiměstím r. 1426 vyřizoval účty tím, že raboval v Lužici. Po nezdaru se ale obě strany usmířily.
Hejtman Řádu německých rytířů jej dokonce nařknul (1427) ze spolčení s kacíři. V následující zprávě posílané do Lužice sice obvinění uvádí na pravou míru, ale přesto poznamenává „…leč příliš se mu věřit nedá."
Jan z Ralska patrně z nějakého důvodu nějaké kontakty s husity nezávazně navázal. Navíc katolickou šlechtu v severních Čechách „zklidnila" jarní výprava Prokopa Holého. A již na podzim i Jan husitům otevřel svůj hrad Vartemberk.
Na jaře 1428 se dokonce aktivně zapojoval do husitských tažení.
Následujícího roku (1429) otevřel všechny své hrady husitům a s hejtmanem Kolúchem shromažďovali vojsko na vpád za Zhořelec.Ostré nepřátelství proti Lužici začalo v posledním roce Janova života († 1433). Tehdy Žitava obvinila ze zrady Janova syna - Jana mladšího z Ralska. Lužickému správci přislíbil zmocnění se husitského Grabštejna. Útok se však nezdařil, navíc s velkými ztrátami žitavských oddílů. To se stalo Janu mladšímu osudným, protože ho žitavští nechali zajmout, vláčet koňmi a následně rozčtvrtit…
Tím začala desetiletá válka rodu Vartemberků a jiné šlechty s nevyrovnanými účty proti Žitavě.
To už je ale jiný příběh, protože oba Janové z Ralska zemřeli r. 1433. Přestože Jan st. sídlil častěji na pohodlnějším Vartemberku, psal se s predikátem z Ralska. Škoda, že jim nebylo souzeno žít déle, mohli jsme se dočkat odštěpení nové rodové větve od Vartemberků. Své Ralsko totiž do predikátu upřednostňoval před jinými sídly – i rodovým a zároveň aktuálně sídelním.