Václav II. Soběslavovec

Jan Škvrňák
Syn Soběslava I., krátce český kníže, 1137 - 1192

Nejmladší syn knížete Soběslava I. Jeho matkou byla Adelheid Uherská.

Velmi dlouhou dobu jeho života se o Václavovi neví téměř nic. Není jasné, zda byl s bratrem Oldřichem na císařském dvoře, nebo se účastnil vpádů dalšího bratra Soběslava. Důležitým a politicky aktivně činným se stal až s nástupem Soběslava na český trůnu roce 1173.

Potomci krále Vratislava I. Zjednodušený rodokmen

Pevně stál na straně Soběslava, za to si také vysloužil v roce 1177 olomoucký úděl. Předtím po neshodách, ale Soběslav odsud odsunul bratra Oldřicha, tím se začínala krize. Soběslav v minulém roce v bojích o Vitorazsko pleněním a vypalováním kostelů v Rakousku se dostal do papežské klatby a nelibosti císaře. Později získal lenní praporce za Čechy Bedřich z konkurenční větve Vladislavovců, připravoval vpád do Čech. A ten přišel, jakmile začaly žně a část vojska Soběslava (svobodní sedláci) pracovala na polích. Čechy byly koncem roku 1178 bez problému obsazeny Bedřichem, Soběslav prchl na pevný hrad Skála, odkud plánoval odvetu. Po vítězství v bitvě u Loděnice byl nakonec definitivně poražen (27.1.1179 u Prahy- místo později zvané Bojiště, dnes Na Bojišti) a stáhl se opět na svůj hrad Skála, krátce předtím, než byl v prosinci dobyt, Soběslav utekl. Pád hradu přežil asi o měsíc. Z Olomouce za těhto pohnutých událostí prchá i Václav.

Václav prošvihl vzpouru předáků v roce 1182, kdy byl vyhnán Bedřich. Prahu ve shodě s povstalci ovládl Konrád Ota. Po stížnosti Bedřicha císař Fridrich v duchu své imperiální politiky rozdělil Čechy a Moravu mezi Bedřicha a Konráda.

Pokusům o změnu vládce nebylo konec. Když Bedřich jednal s císařem v Německu, bylo to roku 1184, do Čech vtrhl sám Václav. Oblehl Hrad, ale ten hájila sama kněžna Alžběta, zatímco Bedřich sháněl pomoc v cizině. Do Čech přitáhlo vojsko Bedřichova bratra Vojtěcha, za ním další - rakouského vévody. Václav upustil obléhání Pražského hradu a raději utekl.

V březnu 1189 Bedřich zemřel a po něm nastoupil Konrád Ota. Tehdy se domů vrátil i Václav (pokud již dříve nepřebýval na moravském dvoře). Rychle se stal jeho přítelem (měli stejné nepřátele - bratry Bedřicha). Václav získal důvěru nového knížete. Když Konrád odjížděl na výpravu Jindřicha (syn císaře) do Sicílie a Neapolska, počátek 1191, správou země pověřil Václava. 9.9. český kníže umírá a když se tato zvěst dostane do knížectví, vlády se ujímá Václav. Vládne jen pár měsíců. Biskup Jindřich Břetislav, společně s bratranci, Přemyslem a Vladislavem vedou na konci roku vzpouru. Přemysl obsadil pražský hrad, leč byl Václavem obležen. Biskup zatím v Říši za vysokou sumu získal podporu. Když se Jindřich s císařským vyslancem vracel do Čech, Václav raději utekl. Nedošel daleko, v Míšeňsku byl zajat a uvězněn. Ve vězení zřejmě umírá.

Neexistuje povědomost o manželce a dětech.