Konrád II. Ota
Znojemský a brněnský údělník, poslední moravský Přemyslovec, který se stal knížetem Čechů, jeho otec byl Konrád II. Znojemský, matka Marie Srbská. Narodil je v druhé polovině 30. let 12. století.
Přemyslovci v 11. a 12. století, žlutě vládnoucí knížata, oranžově králové, plná velikost
Zřejmě ihned po smrti otce (1162) se ujal znojemského dílu Moravy, Brněnsko získal v roce 1173. Konrád se dobře vyznal v rozporech mezi Vladislavovci a Soběslavovci. S knížetem Soběslavem II. válčí o Vitorazsko proti rakouskému Jindřichu II. Po úspěšném vpádu Čechů a Moravanů, kdy byl úspěšně popleněn levý břeh Dunaje (srpen 1179), následuje vpád Rakušanů na Znojemsko. Ještě v prosinci Soběslav s Konrádem Otou táhnou znovu do Rakous, vypáleno bylo mnoho kostelů i klášter v Zwettlu. Na Soběslava padla klatba papeže. V roce 1177 umírá Jindřich a novým vévodou se stává Leopold V; který následujícího roku útočí opět na Moravu. Ovšem ještě v roce 1177 Soběslav vyhání z Olomouce svého bratra Oldřicha a dosazuje sem druhého a to Václava.
Tím proti sobě popudil Konráda, který doufal, že za svoji věrnost Olomoucko dostane. Vpád Rakušanů v červnu 1178 byla poslední kapka, Konrád se postavil proti knížeti a netrvalo to dlouho, spojil se s jiným Přemyslovcem. Soběslava opustil i císař Fridrich, který udělil Čechy v léno Bedřichovi. Konrád vytlačil Soběslava ze své Moravy, Václav Olomouc ale udržel. Nicméně Soběslav rozpustil své vojsko a uchýlil se na hrad Skála. Krátce poté dorazil do Prahy Bedřich, ovšem hned odjel na sněm ve Würzburgu. Při zpáteční cestě byl Soběslavem poražen v bitvě u Loděnice (23.1.1179). Konrád se však blížil Bedřichovi na pomoc a se zbytky jeho vojska se spojil u Prčice a mířil na Prahu, kam táhl i Soběslav, převzít trůn. K bitvě došlo poblíž Prahy na tzv. Bojišti 27.1. Soběslav byl poražen.
Při květnovém setkání s císařem v Chebu Bedřich se vzdal Vitorazska ve prospěch rakouského vévody, účastnil se i Konrád a nevlastní bratr Bedřicha Přemysl (pozdější král), který je titulován jako markrabě moravský. To byl opět kámen úrazu. Olomoucko ani teď nezískal Konrád, ale mladý Přemysl. Konrád čekal na vhodnou příležitost k nápravě poměrů ve svůj prospěch do roku 1182. Proti stále neoblíběnějšímu knížeti povstala česká šlechta a nabídla trůn Konrádovi. Konrád rychle vytáhl do Čech a po delším obléhání obsadil Prahu.
Bedřich uprchl si stěžoval k císaři. Bedřicha i Konráda Fridrich Rudovous povolal na konci léta do Řezna. Do jednací síně nechal císař nanosit velké množství katovských seker, takže oba ustrašení Přemyslovci mu padli k nohám, prosili o milost a přijali jeho vůli. Císař znovu dosadil na stolec Bedřicha, zároveň určil, že Konrád bude vládnout na celé Moravě (dostal tedy Olomoucko). Barbarossovo rozhodnutí lze interpretovat jako založení moravského markrabství. Nicméně rozhodnutí nemohlo uspokojit ani jedno, císař správně předpokládal, že to může vést k dalším sporům, ze kterých bude těžit. Konrád později sám sebe tituluje markrabětem.
Vlažné až nepřátelské vztahy mezi knížetem a markrabětem panovaly i nadále. V roce 1184 se o převrat pokusil Václav, ale neúspěšně. Konrád se do sporu příliš nevměšoval, Bedřichovi pomáhal Leopold a jeho bratr Vojtěch, arcibiskup v Salcburku. Bedřich své pozice uhájil a když řešil Fridrich své problémy v Itálii, pověřil Přemysla, aby táhl na Moravu. V létě tam Přemysl poplenil řadu vesnic, na konci roku se vpád Čechů opakoval. Konrád si zajistil posily z Říše, došlo k obzvlášť krvavé bitvě u moravské Loděnice. Zvítězil sice Přemysl, ale utrpěl tak těžké ztráty, že se vrátil zpátky do Čech. Konrád začal vyjednávat, s knížetem se sešel následujího roku v Kníně. Konrád uznal vrchní vládu Bedřicha, ale po jeho smrti se měl stát dalším knížetem.
Na Moravě si mezitím počínal jako pán, nechává zvolit olomouckým biskupem Kaima.
Na stolec v Praze čekal do léta 1189, umírá Bedřich a Konrád získal souhlas předáků.
Konrád se stal českým knížetem, v Olomouci se objevují synové Oty III. Vladimír a Břetislav, v Brně synové Vratislava Brněnského Spytihněv a Svatopluk, ale Konrád zde zřejmě vládne z titulu markraběte. Jeho vláda je klidná, smiřuje se s ostatními Přemyslovci, s výjimkou bratrů Bedřicha. Za něj přichází období stabilizace.
Pečeť Konráda II. Oty jako českého knížete, zdroj: Wikimedia
Konrád zasahuje s podnětu císařova syna do Míšeňska v létě. Daleko důležitější je sněm v Sadské, kde vydal první psaný zákoník na našem území tzv. Statuta Konráda II. Oty. Většina článků se týká trestního práva (zvláště peněžité, ale i kamenování, zkouška vodou a ohněm), další články umožňují rozvoj pozemkové šlechty.
Zapojoval se i do říšské politiky, jeho účast je potvzena v Řezně, Frankfurtu. V roce 1191 se účastní římské jízdy Jindřicha VI. a posléze s ním táhne na jih proti Sicílii. Doma v Čechách ho zastupuje Václav. Kronikář Petr de Ebulo líčí Čechy jako statečné a dobré bojovníky. Při dobývání Neapole císařské zachvátí mor, 9.9. 1191 umírá také český kníže, pohřben je nejprve v Monte Cassinu, později je jeho tělo převezeno do Prahy.
Česká jízda na konci 12. století, Petrus de Ebulo: Liber ad honorem Augusti, Bern, Burgerbibliothek, Cod. 120.II, fol. 110r
Konrád Ota byl sice ženat, s Helichou z Wittelsbachu, ale neměl děti. Jeho nástupcem se stal Václav, syn Soběslava I. Důlěžití oponenti - Přemysl a Vladislav Jindřich byli ve vyhnanství.
Konrád byl dobrý diplomat a politik, dokázal rozpoznat stranu, na kterou se má připojit a kdy má bojovat sám za sebe. A bojovat uměl. Z umírajících údělů se dokázal vyšvihnout na kamenný stolec v Praze, to se před tím podařilo jen Svatoplukovi . Dokud vládl jen na Moravě, snažil se ji, co nejvíce odpoutat od vrchní vlády a Čech, když se stal knížetem, snažil se své minulé kroky vesměs úspěšně zrušit. Stabilizoval vládu v Čechách a jeho panování je tak možné považovat v jistých ohledech za předstupeň “zlatých dob královských.”