Vícek ze Zálší

Petr Povolný
Šlechta
byl patrně nižší šlechtic spojený neznámým způsobem s pány z Krumlova. O Víckovi se zmiňuje pouze listina z roku 1292, kterou král Václav II. daroval jeho majetek pražskému biskupovi Tobiášovi z Benešova. Vícek pravděpodobně patřil k tvrdému jádru vzbouřenců a v podpoře Záviše z Falkenštejna vytrval doslova do statků a hrdel. Z čehož se logicky usuzuje, že nebyl pouhým stoupencem popraveného Vítkovce, ale jeho příbuzným.

Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře, s. 259.1

Možné řešení genealogické hádanky nabídli autoři, kteří se zabývali historií krumlovské větve Vítkovců. J. Polách považuje Vícka za manžela Závišovy nedoložené dcery, což je sice lákavé, avšak podle mě nepravděpodobné.2 Pochybuji, že by se bezvýznamný šlechtic mohl stát zetěm předního představitele rodu Vítkovců, kterým Záviš od konce 70. let 13. století nepochybně byl. Při těchto úvahách nelze pominout propastný rozdíl mezi společenským postavením Vícka a Závišova doloženého zetě Hynka z Lichtenburka. Ani to, že se pan Hynek po smrti Václava II. pokusil prosadit manželčin majetkový nárok na sepekovské panství, byť neúspěšně.3 Ke sňatku Ronovce s dcerou neznámého jména muselo dojít před rokem 1287, neboť tehdy přepadl tchánův svatební průvod mířící do Uher.4 Závišovo narození je kladeno do první poloviny padesátých let 13. století či spíše k roku 1250, takže jeho předpokládané dcery se mohly vdávat nejdříve v průběhu 80. let 13. století.5 Jinou variantu sňatkového spojení nabídla Z. Gersdorfová, když nevyloučila spříznění prostřednictvím dcery kteréhosi Falkenštejnova bratra.6 Pokud Záviš nějaké neteře měl, jeho politický vzestup z nich udělal žádané nevěsty. O jejich ruku se nepochybně ucházeli podstatně významnější a po dvorské kariéře toužící nápadníci, kterým Vícek nemohl konkurovat.

Zmíněné hypotézy nevysvětlují, co vedlo pány z Krumlova k aliančnímu spojení s bezvýznamným vlastníkem několika vsí na Jihlavsku. Ani předpokládané věno, kterým měla být polovina vsi Zálší, neodpovídá rodovému původu nevěsty a prestiži příbuzné králova otčíma. Natož aby se ptaly, co mohla přinést Víckovi vazba ke vzdáleným pánům z Krumlova? Když pro něj bylo nepochybně důležitější, udržovat dobré vztahy s mocnými sousedy jeho moravského panství.7 Z pohledu do mapy je zřejmé, že těmi nejbližšími a zdaleka nejvlivnějšími byli páni z (Jindřichova) Hradce a Kamenice (nad Lipou).8 Za podezřelé lze považovat i to, že se Vícek neobjevil v písemných pramenech ani v době Závišova největšího vlivu. Pomyslnou horní časovou hranici pro uzavření manželství představuje Závišovo zatčení, protože tímto okamžikem ztrácelo příbuzenství na přitažlivosti a stávalo se problematickým. Lze namítnout, že v závěrečné fázi povstání mohli Falkenštejnovi bratři provdat jeho dceru za kohokoli, kdo byl ochoten je podpořit. Podle Z. Gersdorfové povstání patně nemělo tak širokou základnu, jak se předpokládalo a písemné prameny nepotvrzují ani účast většiny Vítkovců.9 Nedovedu si představit, že by se za této situace našel v tehdejších Čechách tak politicky naivní nápadník.

Mapa sepekovského panství byla převzata z práce Z. Gersdorfové: Páni erbu zelené růže na stříbrném poli. O původu, rozrodu, pečetích a sídlech pánů z Krumlova.

Předpokládá se, že Vícek pocházel z Jihlavska, přestože byl v listině z roku 1292 obdařen predikátem ze Zálší. Netušíme, zda by se sám takto pojmenoval a nevíme, zda ho sestavovatel listiny takto neoznačil náhodou či dokonce omylem. Pokud ale připustíme, že byl se Zálším jakýmsi způsobem spojen, nemusíme řešit, jak se dostal do přízně krumlovských. A uvažovat, jestli se tak stalo prostřednictvím hradeckých či bítovského purkrabího Jaroslava ze Šternberka. Vícek mohl být sousedem a schopným klientem, který se nejen majetkově povznesl ve službách krumlovských pánů. Nebyla-li jeho věrnost dána závislým vztahem a polohou Zálší, pak ji lze vysvětlit asi pouze příbuzenstvím. Z písemných pramenů není zcela jasné, zda byla polovina vsi Víckovým alodním majetkem nebo ji získal od krumlovských. Zda mu ji darovali, propůjčili či ji vyženil, avšak druhá polovina Zálší byla zabavena už v rámci konfiskace sepekovského panství.10 Ať už tomu bylo jakkoli, Vícek mohl patřit k drobným šlechticům, kteří se v písemných pramenech objevovali pouze výjimečně a díky shodě okolností. Z čehož vyplývá, že se mohl oženit snad jen s nemanželskou dcerou některého z krumlovských bratrů.

KLL I, s. 222-224.

Nejméně komplikovanou a zatím překvapivě nezmíněnou variantou je příbuzenství v mužské linii. Pokud byl Vícek levobočkem kteréhosi z krumlovských pánů, nemusíme hledat vhodnou nevěstu a zároveň to vysvětluje, proč v podpoře Záviše vytrval až do trpkého konce. Víckovu nepřítomnost v písemných pramenech lze patrně nejjednodušeji vysvětlit nízkým věkem, ač mohla být důsledkem kombinace vícero faktorů. Nepovažuji za náhodu, že Vícek zbohatl zrovna na Bítovsku, kde v letech 1284-1287 hospodařil Závišův stoupenec Jaroslav ze Šternberka. Pan Jaroslav byl bítovským purkrabím a zřejmě se pokusil vybudovat na jihovýchodní Moravě rodovou majetkovou základnu.11 Nevíme, zda využil zastávaný úřad ke zcizení zeměpanského majetku, ale je považován za zakladatele hradu Štamberka, který prokazatelně existoval už koncem 13. století.12 Ať už Šternberkovo úsilí zmařila předčasná smrt nebo absence mužského potomka, majitelé hradu jsou doloženi až od poloviny 14. století.13 V písemných pramenech se pan Jaroslav objevil naposledy roku 1287, byť ještě roku 1284 zastával úřad číšníka, který v neklidné době nepochybně vyžadoval alespoň občasnou přítomnost u dvora.14 Je otázkou, zda byl schopen během několika málo let vybudovat hrad a stabilizovat jeho hospodářské zázemí? Ačkoli to nelze vyloučit, určitý časový nesoulad by odpadl, kdyby základem statku byla starší výsluha z doby panování Přemysla Otakara II.15 Vzhledem k tomu, že Jaroslavův otec Zdeslav ze Šternberka patřil k předním oblíbencům krále a synové na jeho úspěch navázali, to nelze vyloučit.16 Původní rozsah štamberského panství neznáme a rovněž nevíme, jak ke zdejším vsím přišel Vícek.17 Avšak jejich poloha u staré zemské hranice a následné události napovídají, že mohlo jít o zcizený zeměpanský majetek, který držel pouze krátce*.* Zatímco zabavené statky ostatních povstalců připadly na náhradu škod pražskému biskupství, Víckův daroval král Václav II. osobně biskupu Tobiášovi. Sice se předpokládá, že i v tomto případě se tak stalo na základě výroku soudu, avšak jisté to není. Budeme-li za precedent považovat konfiskaci vlčnovského panství Boreše z Rieseburka, mělo se o Víckově majetku rozhodovat v Brně, protože náležel do někdejšího brněnského údělu.18 Následné osudy jednotlivých vsí jsou nejasné a v písemných pramenech se postupně objevují znovu až od poloviny 14. století.19 Okolnosti naznačuji, že se obdarovaný izolovaných vesnic obklopených cizími majetky patrně rychle zbavil. Nevýznamnost lokalit v místní sídelní struktuře potvrzuje i databáze NPÚ, která eviduje pouze Panské Dubenky.20 Avšak i ty postrádají nejen panské sídlo či jeho relikt, ale i středověkou sakrální stavbu, což nenahrává představě o brzké existenci alodního panství nižší šlechty.

Zabavený majetek Vícka ze Zálší na Bítovsku tvořili vesnice Býkovec (9), Klatovec (27), Panské Dubenky (54) a Zahrádky (93). Převzato z práce S. Vohryzka: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek.

O Víckovi lze s jistotou prohlásit asi pouze to, že po potlačení povstání mu byl zkonfiskován majetek a pravděpodobně musel odejít do vyhnanství. A pokud se toho dožil, mohl v době tažení krále Václava II. za polskou korunou (1300) i jeho život ve společnosti krumlovských příbuzných ukončit kat.

Diskuse: Záviš z Falkenštejna, Páni z Krumlova.

  1. Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře. I. (dále jen KLL I), (Zpracování diplomatického materiálu pro období květen 1283-květen 1297) [sestavil] Dalibor Havel, Masarykova univerzita + Matice moravská 2011, s. 259. Autor sice přejmenoval Býkovec na Bukovec a Zahrádky na Zahradčice, ale to na významu listiny nic nemění. ↩︎

  2. Polách Jaroslav: Páni z Krumlova, Veduta 2014, s.94, 102, 113-114. ↩︎

  3. Urban Jan: Lichtenburkové (dále jen Lichtenburkové), NLN 2003, s. 203; Gersdorfová Zlata: Páni erbu zelené růže na stříbrném poli. O původu, rozrodu, pečetích a sídlech pánů z Krumlova, disertační práce obhájená na UK roku 2019 (dále jen Gersdorfová) dostupná on-line: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/116032; s. 147. ↩︎

  4. Lichtenburkové, s. 129, 204. Podle autora mohlo ke sňatku dojít pouze mezi lety 1284-1286, kdy se otcové obou snoubenců ocitli ve stejném politickém táboře. ↩︎

  5. Gersdorfová, s. 47. Autorka upozorňuje na překvapivý fakt, že dosavadní literatura vůbec neřeší dobu Závišova narození. ↩︎

  6. Gersdorfová, s. 88-89. ↩︎

  7. Majetkové poměry na jihozápadní Moravě popisuje neskutečně rozsáhlá disertační práce Stanislava Vohryzka (dále jen Vohryzek): Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, on-line: https://is.muni.cz/th/w0uzp/ ↩︎

  8. Šlechtická držba na české straně hranice je ve stručnosti popsána v úvodu kolektivní studie o sousedních Počátkách: Výsledky archeologického výzkumu Palackého náměstí v Počátkách, AH 42/2017, s. 669-689, https://digilib.phil.muni.cz/cs/handle/11222.digilib/137051 ↩︎

  9. Gersdorfová, s. 74-76. ↩︎

  10. KLL I, s. 222-224. Gersdorfová, s. 89, 146-147, 158. ↩︎

  11. Pokluda Zdeněk: Moravští Šternberkové (dále jen Šternberkové), NLN 2012, s. 40-42. ↩︎

  12. V roce 2023 vyšla kolektivní monografie hradu, na které se podílel i Stanislav Vohryzek: Hrad Štamberk u Telče (dále jen Štamberk); Za jakýsi výtah z knihy můžeme považovat článek: Výzkum zříceniny hradu Štamberk v kontextu regionu; https://asep.lib.cas.cz/arl-cav/cs/detail-cav_un_epca-0572348-Vyzkum-zriceniny-hradu-stamberk-v-kontextu-regionu/; Samozřejmě lze využít i databázi NPÚ: https://www.pamatkovykatalog.cz/zricenina-hradu-stamberk-20283572 ↩︎

  13. Štamberk, s. 42. ↩︎

  14. Šternberkové, s. 41-42, 268. Podle hodnověrné listiny držel úřad číšníka už následujícího roku (1285) jeho bratr Zdeslav, ač je ve formulářové sbírce jako držitel úřadu roku 1287 opět uveden Jaroslav. Podle Z. Pokludy nesouhlasí buďto letopočet nebo Jaroslavova titulace. Nebo se pan Jaroslav vzdal dvorského úřadu, aby se mohl soustředit na budování štamberského panství či v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu, neboť po roce 1287 se už v písemných pramenech neobjevil. ↩︎

  15. Šternberkové, s. 42. Tuto možnost nevyloučil ani Z. Pokluda. ↩︎

  16. Šternberkové, s. 39-40. ↩︎

  17. Štamberk, s. 57-58. ↩︎

  18. Solomon Kristýna, Somer Tomáš: Dvorská reprezentace a mecenát za vlády posledních Přemyslovců, Veduta 2022, s. 42-44. Usuzuje se tak z toho, že listina krále Přemysla Otakara II. pro Uherský Brod byla sepsána v Olomouci. ↩︎

  19. Vohryzek, s. 472 (Býkovec 1383), 392 (Klatovec 1386), 321 (Panské Dubenky 1360), 643 (Zahrádky 1353). ↩︎

  20. Katalog eviduje pouze kostel z konce 18. s.: https://pamatkovykatalog.cz/soupis/podle-relevance/1/seznam/?h=panské+dubenky&fulltext ↩︎