Zdislava z Lemberka
Patří mezi nejznámější z našich postav světců. O její blahořečení usiloval již na počátku 17. století i arcibiskup Zdeněk Berka z Dubé. Teprve však roku 1907 byla papežem sv. Piem X. prohlášena za blahoslavenou (beatifikace) a r. 1995 jí papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou (kanonizace). Bývá nazývána Matkou chudých, v církevním kalendáři jí bylo vyčleněno datum „30. května". Je patronkou manželství a rodinného života, nedávno (2000) byla zvolenou za patronku litoměřické diecéze a posléze i jako patronka Libereckého kraje (2002).
Zdislava byla dcerou královského kastelána v Brně a na Veveří, Přibyslava z Křižanova a Sibyly, dcery normanského velmože z dolnoitalských (sicilských) držav. Sibyla do Čech přišla jako dvorní dáma francouzské princezny Kunhuty a krále Václava. Zdislava vyrůstala na křižanovském hradě a v Brně. Nejspíše tam se někde v městském prostředí seznámila s polskými bratry a žáky sv. Dominika († 1221), blahoslaveným Česlavem (1180-1241) a sv. Hyacintem (1183-1257). Česlav založil, po svém příchodu z Říma, první dominikánský klášter v Čechách. Patrně od těchto bratří se také dostalo Zdislavě roucha třetího řádu sv. Dominika.
Osobně prý poznala i dceru Přemysla Otakara I., Anežku Českou (1206-1282).
Pravděpodobně v Brně se také seznámila se severočeským šlechticem Havlem z Lemberka († 1253), bratrem Jaroslava z Hruštice. Tito šlechtici se znali se Zdislaviným otcem z okruhu královského dvora, jelikož byli věrnými stoupenci krále Václava I. i za jeho sporů se synem Přemyslem II.
Původní znak Markvarticů. Zdroj: Historická šlechta
Zdislava byla provdána právě za Havla z Lemberka, který si jí vzal na svůj nový hrad Löwenberg (Lemberk) u Jablonného v Podještědí, po němž získala svoje příjmení. Tehdy jí bylo něco mezi 15-20 lety. Na svém novém panství, po vzoru sv. Alžběty Durynské, se snažila zmírnit strádání chudého lidu. V Jablonném s manželem založili farní kostel a klášter se špitálem, kam usadili řád dominikánů. Podobný byl v té době založen také u příbuzných v Turnově. Bylo to právě v období hrozících tatarských vpádů a tak i její manžel měl plné ruce práce s neustále hrozícím nebezpečím. Navíc byl Havel z Lemberka vysokým královským úředníkem a tak byl i často mimo domov. Za jeho nepřítomnosti vedla správu panství právě Zdislava. Zdislava se podle legend starala o chudé a nemocné na svém panství. Dokonce jí jsou přičítány léčitelské schopnosti a dále se legendy zmiňují i o jejím uzdravování chromých a nemohoucích, navíc prý mnoha slepým vrátila zrak a vzkřísila 5 mrtvých. Vedla, podle zvyklostí dominikánské řehole, skromný život a odívala se do prostého šatu.
Možná podoba Zdislavy, zdroj: Wikimedia Commons
Zmiňují se o ní již i některé kroniky z počátku 14. století, jako kronika Žďárská (Cronica domus Sarensis) a tzv. Dalimilova, kde byl předpokládán dokonce i nějaký příbuzenský vztah s autorem kroniky. S Havlem z Lemberka měla čtyři potomky - Havla, Jaroslava, Markétu a Zdislava (Zdeslav). Podle její osobnosti se v rodě rozšířila i mužská obdoba jejího jména Zdislav – Zdeslav, což prý značí: „zde slavný". Jednou z možných verzí jejího předčasného skonu bývá považován i porod syna Zdislava, který nepřežila. Vzhledem k její štíhlé postavě, vysoké jen 160 cm se opravdu jednalo o mladou ženu drobného vzrůstu. Obecněji rozšířená verze však hovoří o pokročilé tuberkulóze plic. Zemřela r. 1252, podle antropologické analýzy, v Kristových letech, ve věku 33 let. Pochována byla s bronzovou korunkou na nejčestnějším místě uprostřed presbytáře gotického klášterního kostela sv. Vavřince v Jablonném, který založila.
V církevní ikonografii bývá vyobrazována se zmenšeninou kostela v ruce.
Diskuse: Páni z Křižanova, Markvartici.