Jindřich IV. Probus
Nejstarší syn Jindřicha III. Bílého, vratislavského knížete, se narodil buď v roce 1257 nebo v roce následujícím. Po smrti svého otce v roce 1266 je vychováván strýcem Vladislavem, knížetem a zároveň salcburským arcibiskupem, později, po smrti strýce v roce 1270, Jindřich pobývá na pražském královském dvoře Přemysla Otakara II. Zde také v lednu roku 1271 vydává svoji první listinu, na konci stejného roku se ujímá vlády (formálně) ve Vratislavi, nejdříve pod patronátem Přemysla Otakara, po dosažení v roce 1273 zletilosti zcela sám. I poté je cenným spojencem českého krále, především v boji proti Rudolfu Habsburskému. Jako takový je doložen při jednání mezi Přemyslem a Rudolfem v roce 1276, kdy se český král musel vzdát rakouských zemí.
Prvního února 1277 byl Jindřich Probus zajat a odvlečen svým strýcem Boleslavem a jeho synem Jindřichem na hrad Lehn, kde byl držen. V květnu došlo k bitvě u Stolce mezi znepřátelenými frakcemi, zde však vítězí lehničtí piastovci a Jindřich i nadále zůstává v zajetí. Ačkoliv kronikář uvádí jako důvod zajetí snahu lehnických knížat získat knížectví Jindřicha, v celém sporu lze vidět konflikt mezi straníky Přemysla Otakara II. a Rudolfa Habsburského.
Do celé záležitosti se tak vkládá český král, na jehož naléhání je vratislavský vládce propuštěn z vězení. Probus se bitvy na Moravském poli zřejmě nezúčastnil, velmi pravděpodobně ovšem poslal bojovníky.
Po Moravském poli Jindřich Probus vyhlásil, že on má být opatrovníkem mladého Václava II. a regentem českého království. V diplomatickém jednání, po rozhodnutí Rudolfa Habsburského, Jindřich získal pouze Kladsko a také proti všem úmluvám zabral Broumovsko.
To i spor o poručnictví bylo jablkem sváru mezi ním a Otou Braniborským. V roce 1279 útočí na Vratislavsko Ota společně s svidnicko-javorským vládcem Boleslavem, o rok později Otův bratr Albrecht, opět Boleslav a Jindřich Lehnický. Jindřich Probus tehdy napadá na oplátku Lehnicko. V roce 1280 Jindřich Probus skládá lenní hold Rudolfu Habsburskému (situace o to kurióznější, Slezsko nebylo součástí Říše). Žení se také s Konstancií, dcerou Vladislava Opolského.
V následujících letech se Jindřich IV. snažil zvýšit svoji prestiž a především moc v rámci Slezska a Polska. V únoru zajat svého bratrance Jindřicha Lehnického (tím mu oplatil rok 1277), ale i své spojence Konráda Hlohovského a Přemysla Velkopolského.
K roku 1285 začal jeho konflikt s vratislavkým biskupem Tomášem II. V tomto roce obsazuje biskupský hrad Edelštejn (dnes v ČR).
V roce 1287 nechává zrušit svoje manželství s Konstancií, které je do té doby bezdětné a o rok později si bere dceru svého nepřítele v boji o poručnictví nad Václavem II. Mechtildu Braniborskou. V této době se snaží získat Malopolsko (a snad i vrchní vládu nad Polskem), když umírá Lešek Černý, krakovský vévoda. Místní šlechta povolává na stolec Boleslava Plockého, nicméně většinu země obsazuje Jindřich Probus.
Následující rok je plný zvratů, Jindřich zajímá krakovského biskupa Pavla, který odmítá jeho nároky na Krakov. 26. února probíhá bitva u Siewierze, kde spojené oddíly Přemysla Velkopolského, Vladislava Lokýtka, Konráda Mazovského a Kazimírem Lenčickým porážejí muže Jindřicha Proba. Co hůř, v bitvě je zabit Přemysl Stínavský a zajat zraněný Bolek Opolský. Další ztrátu zaznamenal piastovec od Václava II., který na jaře obsazuje Broumovsko a Kladsko. Krakov dobývá Vladislav Lokýtek, podpořený Lvem Haličským. Jindřich se ovšem nevzdal, sebral vojsko a vytáhl koncem léta ke Krakovu. Vladislav Lokýtek utekl v převlečení za mnicha před převratem. Probus poté bez problému obsadil Krakov.
Je možné, že Jindřich navázal styky s Rudolfem ve snaze o zisk polské královské koruny, ale již v polovině roku (23. 6. 1290) umírá. Stín podezření za jeho smrt (otrávením) padl i na Václava II., který v té době začínal pošilhávat po krakovském vévodství. Jindřich je pohřben v kostele sv. Kříže a Bartoloměje. Sám bezdětný Krakovsko odkázal Přemyslu Velkopolskému, Vratislavsko Jindřichu Hlohovskému.