Knížectví kozelsko–bytomské vzniklo ke konci XII století v důsledku rozdělení knížectví opolsko-ratibořského1. Nezaujímalo příliš velkou oblast, odpovídalo velikosti asi dvou velkých okresů dnešní doby. Knížectví se nacházelo na horním Slezsku a hraničilo s knížectvími: těšínsko-ratibořským na jihu, opolským na severu, knížectvím opavským na západě a se Zemí krakovskou v Malopolsku (území korunovace polských králů). V dějepisné literatuře knížectví bytomsko-kozelské přináleží k rodové linii opolských Piastovců2. Po počáteční politické nezávislosti se stalo knížectví předmětem polsko-českého soupeření. V době rozpadu v podstatě každé knížectví vedlo vlastní lokální politiku a uznávali vládu knížectví krakovského jen formálně.
V raném středověku více než kdy jindy platilo, že se silným vládcem umírá silný stát. Boleslav Chrabrý se pár měsíců před svým skonem v roce 1025 nechal sice korunovat prvním polským králem, ale to slibovanou prosperitu státu Piastovců nepřineslo, spíše naopak.
polský kníže, *? - +25. 5. 992
31. 10. 1424 - 10. 11. 1444
20. léta 13. století - 26. 12. 1278
1257/8 - 23.6. 1290
Jan (nebo také Ješek) Sokol z Lamberka. Proslulý český válečník, účastnící se domácích válek mezi poslední generací Lucemburků, svým způsobem i lapka. Nájemník v službách Vladislava Jagelonského, velitel jedné z českých korouhví v bitvě u Grunwaldu, který ovšem jako žoldnéř začínal v Itálii a to ve službách byzatského císaře Jana. Šlechtic, který je obklopen několika nedoloženými bludy – měl být hlavním stratégem polského vojska roku 1410, měl také Jana Žižku z Trocnova naučit taktice, která využívala vozovou hradbu. Díky jeho úspěšné kariéře a zaznamenání jí v pramenech jeden z příkladů možného života drobné šlechty na přelomu 14. a 15. století.
Na začátku března 1241 překročila armáda Mongolů polské hranice, po sérii vítězných bitev a dobytých měst mířila pod vedením Bajdara a Kaidua dál na západ. Měl se jim postavit Jindřich II. Pobožný, vládce tehdy se vzmáhajícího Slezska . Na začátku dubna Mongolové začali obléhat Vratislav.Aktualisovaný článek
Na rozdíl od rozděleného Polska, bylo české království ve 13. století stabilním státním útvarem, který se pozvolna stával hegemonem v prostoru střední Evropy, na východních hranicích Říše.
aktualisovaný článekŘád německých rytířů od 13. století zabíral pohanská území a zdejší obyvatelstvo převáděl ku křesťanské víře. V případě Prusů byl úspěšný, Litevci, kteří dokázali vytvořit vlastní centralizovaný stát, se úspěšně obsazení řádem a pokřesťanštění bránili, přičemž jim napomáhal i hůře prostupný bažinatý terén.