Ludvík I. z Anjou

Ludvík I. zvaný Veliký nastoupil jako druhý a poslední uherský král z francouzského rodu Anjouovců. V roce 1370 byl zvolen také králem polským. Jelikož po sobě nezanechal žádného syna, po jeho smrti se jeho personální unie rozpadla a v obou královstvích začali vládnout manželé jeho dcer.

Ludvík I. Veliký , příslušník dynastie Anjouovců, se narodil roku 1326 a na uherský trůn nastoupil v roce 1342 po svém otci Karlovi I. Robertovi. Zdědil stabilní a bohaté království, jehož ekonomika byla posílena reformami, zejména těžbou zlata a ražbou stabilního zlatého dukátu (podle vzoru florentského florénu). I přes svůj mladý věk (nastoupil v 16 letech) a silný vliv své matky, Alžběty Polské (dcera Vladislava Lokýtka), Ludvík rychle prokázal výjimečný politický a vojenský talent. Vládl po dlouhé čtyři dekády (do roku 1382), což představovalo vrchol středověké uherské moci.

Ludvíkova zahraniční politika byla výrazně expanzivní. Vedl četné války, z nichž nejznámější byly jeho snahy o získání Neapolského království, kde byl zavražděn jeho mladší bratr Ondřej. Přestože Neapol dočasně dobyl, kvůli epidemii moru a odporu místní šlechty se tam trvale neudržel. Pokusil se také rozšířit uherskou svrchovanost nad Bosnu, Srbsko, Valašsko a Moldavsko. Jeho největší diplomatický a vojenský triumf přišel s válkou proti Benátkám, která vyústila v Zadarskou smlouvu (1358), jíž Uhersko získalo kontrolu nad klíčovými dalmatskými městy a přístup k Jaderskému moři. Neúspěšná byla jeho snaha založit univerzitu v Pécsi (1367).

Po smrti svého strýce, polského krále Kazimíra III. Velikého, který zemřel roku 1370 bez mužského dědice, zdědil Ludvík polský trůn díky nárokům své matky Alžběty. Tím vznikla personální unie Polska a Uherska. Ludvík se však v Polsku osobně zdržoval jen málo – správu země svěřil své matce a důvěryhodným rádcům. Polsko bylo v té době spravováno z Krakova, zatímco král pobýval převážně v Budíně. Přesto se snažil o udržení dobrých vztahů s polskou šlechtou a udělil jí řadu výsad, zejména tzv. košická privilegia roku 1374, která omezovala daně šlechty výměnou za uznání nástupnictví jeho dcer.

Ludvík I. Veliký zemřel v roce 1382 v Trnavě, aniž by zanechal mužského dědice. Tím jeho mohutné impérium začalo skomírat. Zanechal po sobě dvě dcery: Marii Uherskou a Hedviku Polskou (Jadwigu). Marie zdědila uherský trůn a byla provdána za Zikmunda Lucemburského (syna Karla IV.), čímž vložila Uhersko do rukou Lucemburků. Hedvika se stala polskou královnou a jejím sňatkem s litevským knížetem Vladislavem II. Jagellonským vznikla polsko-litevská unie, která se stala novou velmocí a de facto ukončila uhersko-polskou personální unii.

Diskuse: Ludvík Veliký