Svatopluk I.

Jan Škvrňák
český kníže (1107-1109, olomoucký údělník, *?80. léta 11. st. - +21.9. 1109

Svatopluk byl zřejmě prvorozeným synem Oty I. Sličného, olomouckého údělníka a jeho manželky Eufémie. Narodit se mohl přibližně v 80. letech. Můžeme se domnívat jen podle následujícího vývoje.

V červnu 1087 umírá otec Ota, protože on i jeho bratr Ota jsou příliš mladí na vládnutí, regentství se ujímá král Vratislav. V roce 1090 udílí Olomoucko svému synu Boleslavovi. Eufémie se syny utíká (buď předtím, nebo poté) k brněnskému údělníkovi Konrádovi, strýci obou bratrů, který jim poskytuje azyl. Možná se Konrád pokusil prosadit právo synů Oty, každopádně se dostal do sporů s Vratislavem. Vratislav oblehl Brno, nakonec se musel s Konrádem smířit. Mezitím umírá Boleslav a Kosmas neuvádí, kdo vládne v Olomouci. Záhy umírá i král Vratislav a od ledna do září 1092 je českým knížetem Konrád. Někdy v té době začíná Olomoucko jako regentka svých synů spravovat Eufémie. Až v roce 1095 předává úděl Svatoplukovi, který dospěl. S dalším knížetem Břetislavem II. neměl žádné vážnější problémy, Břetislav toleroval olomoucké údělníky, proti nim nic neměl, oni se tolik nevzpouzeli jako synové Konrádovi, když Břetislav nechal udělit Čechy v léno bratru Bořivojovi. Ovšem stařešinou rodu a právoplatným nástupcem byl Oldřich Brněnský. Bořivoj nastoupil na trůn o Vánocích roku 1100. Oldřich se nevzdal a již v létě vtrhl s německou pomocí do Čech. Obě vojska se setkala (nestřetla) u Malína. Protože Svatopluk a Ota táhli s olomouckými šiky a Oldřicha dostatečně nepodporovala česká „šlechta", Oldřich se s knížecím vojskem nestřetl v bitvě a raději se stáhl na jižní Moravu.

Svatopluk se společně s Bořivojem angažovali do neklidné vnitropolské politiky, kde o moc bojovali nevlastní bratři Boleslav a Zbyhněv. Společně chtěli zaútočit na Boleslavovo Slezsko. Ještě předtím než plán zorganizovali, Boleslav v čase Velikonoc roku 1103 vpadl do Olomoucka a poplenil ho, ovšem Svatopluk dokázal útočící vojsko hrdinně zatlačit zpět za hranice.

Ovšem Boleslav se s Bořivojem domluvil (pomohlo i 1000 hřiven polského stříbra). Tehdy končí spojenectví mezi Svatoplukem (který zřejmě nic z poplatku nedostal) a knížetem, které vzrostlo až do nepřátelství. Po porážce a resignaci na další odpor Konrádových synů byl Svatopluk Olomoucký v této chvíli jediný možný protivník Bořivoje.

V té době polský kníže Boleslav Křivoústý uzavřel spojenectví s uherským králem Kolomanem proti knížeti Bořivojovi. Jim se hodil nespokojený údělník. Samotná podpora sousedních panovníků Svatoplukovi nestačila, sám se musel pokusit sesadit Bořivoje a musel mít podporu velmožů země české.

Denár Svatopluka jako olomouckého vládce, Cach 425, zdroj: Aukro

Při vhodném okamžiku, v září 1105, kdy byl Bořivoj mimo své knížectví, Svatopluk vytáhl na Prahu. Uherský sbor byl odvolán na řešení náhle vzniklé krize, Svatopluk nedosáhl ani úplné podpory předáků, proto nevyslal posily ani Boleslav. Svatopluk dorazil do Prahy, kde byl ale poražen Bořivojem a zatlačen zpět do Olomouce. Víc kníže Svatoplukovi udělat nedokázal.

Jistě se část českých předních mužů za Svatopluka postavila, Boleslav ve své zemi živil mnoho Čechů, kteří podpořili Svatopluka a báli se po jeho porážce hněvu Bořivoje. Podle Galla Anonyma za to Svatopluk slíbil Boleslavovi, že až bude českým knížetem, dál zůstane přítelem polského vládce. Víc v této chvíli Boleslav nemohl udělat, opět musel válčit proti Zbyhněvovi.

Svatopluk se ale nevzdal aspirací na trůn v Praze. Zaséval nedůvěru v okolí Bořivoje, i za použití lsti, a to se mu dařilo, tak dokonale, že Bořivoj přestával věřit předním velmožům a ti ho začínali opouštět. Svatopluk získával na svoji stranu mocné lidi v Praze. Poučil se z minulých chyb, na tomto selhal jeho plán v roce 1105.

Na jaře 1107 po poradě s Čechy se Svatopluk pokusil znovu zmocnit trůnu. Úspěšně, 14.5. byl dosazen na trůn. Olomoucký úděl přenechal Otovi a zaručil, že po jeho smrti bude příštím knížetem Vladislav, který nedávno opustil stranu svého bratra Bořivoje. Svatopluk tak vyloučil nejen Bořivoje, ale i Oldřicha z vlády. Bořivoj si mezitím stěžoval u německého krále Jindřicha V. Za úplatu povolal král Svatopluka s sobě, ve snaze odejmout mu knížectví. Bořivoje král poslal do Čech. Ovšem u Donína čekal Ota, který s vybranými muži rozprášil Bořivojovu družinu. Bořivoj předtím uprchl. Svatopluk zatím ve vězení slíbil králi zaplatit vysokou sumu stříbra. Když se vrátil do Prahy, nechal oloupit chrámy, ženám vzít šperky. Shromáždil jen 70% částky, za zbytek musel do Říše poslat jako rukojmího Otu, ten záhy utekl.

V roce 1108 se jeho zřejmě rurikovské manželce narodil syn, jemuž byl za kmotra Jindřich. Kromě toho měl ještě syna Václava, který později byl také olomouckým údělníkem. Při té příležitosti slíbil, že odpustí zbylý dluh, když se s ním Svatopluk vydá na válečnou výpravu do Uher. Než skutečně český kníže vytáhl, svěřil správu země velmožův Vackovi a Mutinovi. Před Prešpurkem se dozvěděl, že Poláci společně s Bořivojem vpadli do Čech, podle Vacka na radu Vršovce Mutiny, který nebojoval statečně. Hned jak se Svatopluk vrátil do Čech, nechal na Vraclavi a Libici Vršovce krutě povraždit. Ostatní utekli do Polska a Uher. Krátce potom vpadli na Moravu Uhři, kníže jim vytáhl vstříc, ale v temné noci si o nešťastnou větvičku vyrazil oko a s Kolomanem se již neutkal.

Již v únoru 1109 nenadále Svatopluk zaútočil na Nitru, poplenil ji a odvezl si značnou kořist. V září zase Svatopluk obléhal s německým králem Hlohov, po poplenění značné části Slezska český kníže jednal s Jindřichem. Za soumraku 21.9. 1109 se mezi družinu knížete vmísil neznámý bojovník, Gall ví, že po Svatoplukovi hodil oštěp, Kosmas ví, že knížete zasáhl mezi lopatky. Ještě než dopadl na zem, byly Čechy bez knížete. Důvod smrti vidí Gall v porušení slibu přátelství mezi Svatoplukem a Boleslavem, Kosmas jako pomstu Vršovců, možná byl objednavatelem Wiprecht z Grojče – přítel Vratislava a jeho synů, nebo Bořivoj. Svatopluk měl pro svoji povahu mnoho nepřátel.

Nelítostně a houževnatě šel za svým cílem a to přes mrtvoly. Svatopluk, zuřivější než tygr, divější než lev byl šlechetný, schopný bojovník, nevěrný (několikrát otočil ve vztahu k Uhrám a Polsku), vychytralý, ale i prudký. Určitě ale schopný, vůbec nebyl stařešinou rodu, dokázal několik Přemyslovců „přeskočit", byl druhým (po Konrádovi) a předposledním moravským Přemyslovcem, který se dokázal probojovat k vrchní vládě.