Vláda Břetislava I. (2. díl) 1041 - 1055
Po neúspěchu, který se obrátil v nové spojenectví, žádné povstání velmožů nenastalo, všichni doufali v kořist z Uher. Jen biskup Šebíř byl nakrátko uvězněn. Když Uhři napadli v únoru 1042 Rakousy a Korutany, Jindřich III. a společně s ním i Břetislav, začal připravovat tažení do Uher. Začalo v září, společně s českým vojskem jel i neznámý Arpádovec. Říšské vojsko dokázalo obejít uherskou obranu, ale Samuela se nepodařilo sesadit. Proto chtěl Jindřich obnovit vládu Petra alespoň v nitranském údělu, to se přes odpor uherské šlechty nepodařilo a byl sem dosazen Břetislavův chráněnec. Po odtažení vojsk Jindřicha a Břetislava, byl vyhnán. Výprava tedy nic nepřinesla
Právě proto následující rok byla uspořádána další. Čeští bojovníci se jí po 4 letech bojů nezůčastnili, možná byl důvod obrovský hladomor, který knížectví potkal. Zemřela až třetina obyvatel. Výprava byla také neúspěšná, Jindřich krále Abu Samuela uznal, ten odevzdal zisky v Rakousích z dob Štěpána I.
Díky protestům uherské šlechty v roce 1044 proběhla další výprava, té se zůčastnili i Češi pod vedením knížete. Výprava se opět vyhnula pohraničním opevněním a v bitvě u Menfö německá armáda Abu Samuela porazila, sám padl do zajetí. Uherská šlechta začala Petra přijímat jako krále, korunován byl v toličném Bělehradě a v roce 1045 složil Jindřichovi slib věrnosti. Jindřich tak byl na vrcholu své moci. Ovládal všechny tři vládce na východní hranici říše (Břetislava, Kazimíra a Petra). Rozhodoval mezi nimi jejich spory, a kdo se mu vzepřel ztratil ochranu před ostatními.
Když byl římský král na cestě za korunovací do Itálie (podzim 1046), v Uhrách se králi vzepřela část šlechty a vypuklo velké lidové povstání, namířené proti cizincům a kléru. Král byl oslepen a brzy zemřel. Z Ruska se vraceli Arpádovci, bratři Ondřej a Levente. Ondřej se stal novým uherským králem na začátku roku 1047 a rychle potlačil povstání. Brzy se z polského exilu vrátil i Béla, který se stal vládcem třetiny Uher (sever a východ - okolí Nitry). Právě toto území (západní Slovensko) mělo být podle Břetislava alespoň pod českým vlivem, ne-li součástí knížectví. V osobě Bély se mohlo spojit Polsko s Uherskem. Navíc Polsko se začalo pod vládou Kazimíra sjednocovat a dalšími cíly byla česká slezská území, získaná v roce 1039. a král Jindřich, který by mohl tento případný spor vyřešit, byl v Itálii.
V roce 1050 začala válka Uher proti Bavorsku (Rakousko bylo součástí Bavorska - bavorská východní marka) a v létě toho roku Kazimírova vojska obsadila české Vratislavsko. Břetislav byl překvapen, obě akce se zdály koordinovány, ale spojenectví Polska a Uher se nanaplnilo. Jindřich podporoval českou stranu a Kazimír uznal císařovu vůli.
V srpnu 1051 začalo další tažení do Uher, české oddíly nesměly chybět. Jindřichovo vojsko postupující po pravé straně Dunaje bylo poraženo a muselo se vrátit zpět. Břetislavova vítězství nemohla situaci zvrátit. Břetislav byl součástí druhého vojska, kde byl také korutanský vévoda Welf a řezeňský biskup Gebhard. Další tažení proběhlo následující rok, opět nic nepřineslo a české oddíly se ho nezůčastnili.
Díky císařově snaze podrobit si násilím Uhry (neúspěšně), získávala na síle jihoněmecká opozice. Místní šlechta usoudila, že by bylo lepší kdyby Korutany a Bavorsko spravovaly místní rody. Sesazený bavorský vévoda Konrád (1053) se odebral do Uher. Nestabilitu vyřešila jeho a Welfova smrt, skonali 1055.
Vyřešen byl i česko-polský spor v květnu 1054 v Quedlinburku. Poláků připadlo Vratislavsko za poplatek českému knížeti 500 hřiven stříbra a 30 zlata. Břetislav si udržel Holasicko. Břetislav nyní nemusel řešit problémy na severu, ani s císařstvím. Rozhodl se k samostatnému tažení do Uher. To však neuskutečnil, 10. 1. 1055 zemřel v Chrudimi.
Břetislav I. byl velký kníže, jeho vláda znamenala mnoho tažení válek, ale nijak výrazně českému státu neuškodili. Břetislav začal spolupráci s říší, zatím spíše jako leník nebo vnější spojenec. Mimo válečné záležitosti vydal nové zákony, nový nástupnický zákon - seniorátní (stařešinský) řád. Nastoupit měl nejstarší člen dynastie. V tomto případě to byl jeho prvorozený syn Spytihněv. Ostatní odškodnil nově vytvořenými úděly (Vratislav - Olomoucko, Konrád a Ota - Brněnsko) a nejmladší Jaromír se měl (a stal) pražským biskupem. Posílil i církev, přenesením svatého Vojtěcha a dalších světců, vybudoval také kapitulu ve Staré Boleslavi. Knížeti se nepodařilo zřídit arcibiskupství, ani povýšit knížectví na království, ale v budoucím vývoji se to povedlo. Spoluprácí se Svatou říší římskou.
Použitá literatura: Josef Žemlička: Čechy v době knížecí